Požehnání

Anotace

Ukázka z textu

„Všechno, co se týká vás, mi dělá starosti. Kdybych měla v hlavě kapku zdravého rozumu, řekla bych vám, že vás nechci vidět dřív než na křtinách Paulova a Janina prvního miminka,“ zasmála se nervózně Amanda.
„To by ovšem mohlo chvíli trvat. I v tom nejlepším případě bychom čekali devět měsíců. Na odkládání návštěvy kina je to trochu dlouho. Tak co mi odpovíte?“
„Odpovím vám, abyste odjel k jezeru Tahoe a hezky si to tam užil, Jacku. Až přijedete, zkuste mi časem zavolat.“
„Tak jo,“ souhlasil. Byl dost starý a rozumný, aby poznal, kdy nemá šanci na vítězství. Bylo mu jasné, že ten týden bez Amandy nepřežije, ale zmužile se zvedl. V duchu trpce litoval, že se mu ji nepodařilo přesvědčit. „Šťastný a veselý nový rok,“ popřál Amandě, políbil ji do vlasů a vyšel z kuchyně. Už stál u domovních dveří a otvíral je, když zaslechl, že za ním cosi volá. Obrátil se a zjistil, že Amanda stojí na prahu kuchyně. „Co jste říkala?“ Pohled v jejích očích ho přimrazil k podlaze. Vypadala vyplašeně, ale odhodlaně, a nespouštěla z něho oči.
„Říkala jsem, že v Beverly Center dávají film, který bych chtěla vidět. Hrají od čtyř, jestli máte chuť mě doprovodit...“