Cílová rovinka

Anotace

Ukázka z textu

Jestli prý nevím, proč by mě chtěl někdo zabít.
„Mě osobně? Ne… to nemám tušení.“
Policisté si dobře povšimli, že jsem přece jen vteřinku zaváhal, a okamžitě na mě udeřili dalšími otázkami. Vyprávěl jsem ji tedy, že mě někdo předchozí večer přepadl a omráčil. Taky jsem jim vyprávěl o Grevillově smrti a že Greville obchodoval s drahokamy jako majitel velkoobchodu s drahokamy a polodrahokamy a že se domnívám, že můj útočník nejspíš chtěl nějaké vzácné kameny uloupit. Řekl jsem však taky, že nemám sebemenší tušení, proč by ten neznámý lupič po mně dnes střílel, když mě mohl klidně zabít včera.
Bez komentáře si všechno zapsali. Jestli prý nemám tušení, kdo mě mohl včera přepadnout.
Ne, nemám.
Neřekli, že mi nevěří, ale viděl jsem na nich, že si myslí, že když někoho přepadnou dvakrát během dvou dní, nejspíš aspoň tuší, kdo a proč po něm jde.
Byl bych jim to velmi rád řekl.
V tu chvíli mě totiž napadlo (pokud je to nenapadlo taky), že tímhle zdaleka nic nekončí, že můžu ještě očekávat další příhody.
Udělám rozhodně nejlíp, když co nejdřív zjistím, kdo po mně jde.
Udělám nejlíp, když to zjistím opravdu co nejdřív, aby pak nebylo pozdě. Do téhle cílové rovinky bych měl vjet v čele.