Final Cut

Když proto od anonyma dostane video, kde je vidět brutální vražda mladé dívky – údajně třinácté - pouští se do honu na vraha téměř po hlavě.

Policisté zavražděnou dívku s číslem 13 identifikují – jedná se o berlínskou studentku Jasmin Petersovou. Okamžitě jedou k ní domů. V bytě v centru Berlína ovšem najdou hrůzostrašnou podívanou: dívčino tělo je zcela bez krve a vnitřností, mumifikované a ohlodané stovkami masožravých brouků. Kolem stěn jsou rozmístěny vaničky s vodou, aby se hmyz nemohl šířit do vedlejších bytů. Mrtvolný pach? Žádný. Kvůli absenci tělních tekutin a orgánů nemá být co cítit.

Je to to nejsterilnější místo činu, které kdy Clara viděla. Ale to na této vraždě není nejpodivnější…

„Zrovna se probíráme Jasmininým notebookem.“
„No a?“
„Podle facebookovýho účtu je Jasmin Petersová dosud velice živá.“
Claře se vlil do žil adrenalin a nakopl ji tak, jak by to nikdy žádná káva nedokázala. „Jak prosím?“ vyrazila ze sebe.
„Od března nepřetržitě komunikuje se svými přáteli,“ řekl Hermann.
Clara si odtáhla telefon kousek od ucha a nechápavě hleděla do pitevního sálu, v jehož středu viděla ležet půl roku mrtvé tělo mladé ženy, jež údajně ještě před chvilkou komunikovala online se svými přáteli.
„Cos to řekl?“
„Poslední post,“ sděloval Hermann, „je ze včerejška.“

Jasmin Petersovou považovalo okolí za živou zdravou díky příspěvkům na Facebooku a mailům, i když půl roku ležela mrtvá ve svém bytě. Vrah ošálil dívčiny rodiče i přátele, neboť za Jasmin psal, že je v Asii: nahrával fotky a popisoval všelijaké zážitky, aby to působilo co nejvíc reálně. Aby se o ni nikdo neobával.

Kdo žije online, žije i ve skutečnosti. Nebo ne?

Policisté na mumifikovaném těle Jasmin najdou stopy po znásilnění a dokonce i DNA. Clara věří, že je vrahovi na stopě, jenže údajný pachatel se ukáže být další vrahovou obětí. Opět bez vnitřností, bez krve a kvůli stovkám brouků takřka mumifikovaný ve svém vlastním bytě.

Claře dochází, že tenhle maniak je mnohem chytřejší a zkušenější než osoby, s nimiž měla zkušenosti doposud. Zatímco naprostá většina sériových vražd je motivovaná sexuálně, tyhle působí, jako by byly provedeny zcela bez emocí, racionálně. Jako by si vrah s policií beze strachu pohrával.

Nejhorší na tom je, že policisté si skutečně nevědí rady. A mrtvých k hrůze obyvatel Berlína přibývá.

„Bezejmenný“, jak si maskovaný vrah ve svých videích říká, je jako počítačový virus. Neviditelný, všudypřítomný, inteligentní a smrtící. Vyšetřovatelé nemohou vysledovat jeho počítač, takže se Clara začne děsit každého nového mailu, který dostane. Bude v něm další video další vraždy?

Pak však komisařka zjistí, že vrah má spojitost s její minulostí. A že všechny kruté vraždy byly pouze upoutávka…

„Strach je nejsilnější emoce, neboť je skoro vždy člověku vnucován zvenčí. Mít strach se nikdy neděje dobrovolně. Na rozdíl od lásky, která je vždycky dobrovolná a motivovaná zevnitř člověka. Strach je nám naopak za normálních okolností vnucován mnohem silnější mocí – mocí, na níž musíme reagovat, abychom si zachránili život nebo aspoň zdraví. Jedná se o prastarou primitivní strukturu, na níž se v průběhu evoluce prakticky nic nezměnilo.“

Jasmin Petersová je docela obyčejná berlínská studentka, jakých byste na ulicích potkali stovky. Mladá, hezká, ráda se baví a právě teď cestuje po Asii. Je to pro ni velká událost a tak všechny své zážitky, fotky i dojmy z cest s chutí sdílí na svém facebookovém profilu. S rodiči pak komunikuje po emailu a je prostě znát, že si to všechno doopravdy užívá.

Tedy tak se to jeví ve spletitém světě sociálních sítí. Jenže skutečná Jasmin si užívá něco docela jiného. Půl roku už je mrtvá a její tělo zatím slouží jako chutný pokrm pro masožravé brouky.

Inu, sociální život se přesunul na sociální sítě a to hraje do karet chladnokrevnému vrahovi, který tak celkem snadno maskuje svoje činy.

Protože aby bylo jasno, Jasmin nebyla jeho první, nýbrž už třináctou.

Nebo aspoň to se píše v anonymním mailu, který společně s videem brutální vraždy mladé Jasmin – které natočil sám vrah – jednoho dne přistál ve schránce policejní komisařky Clary Vidalisové.

To je chvíle, na kterou Clara čekala. Zas je na scéně jeden šmejd, který potřebuje kulku doprostředka čela – z Clařiny pistole. Je to tak, Clara si na taková individua ráda vystřelí. Jistě, není to košer, ale kdo by se jí divil potom, co v dětství přišla rukou vyšinutého pedofila o sestru?

Když policie z videa identifikuje, o koho se jedná, rychle se vydává do Jasminina bytu. Na to, co je čeká za dveřmi, nikdo z policistů ovšem nebyl připraven.

Tělo zavražděné dívky zcela postrádá všechny orgány, krev a ostatní tělní tekutiny, je mumifikované a až na kost ohlodané od masožravých brouků. Ty tam někdo – vrah – přinesl s evidentním záměrem. Celý byt je totiž zabezpečen tak, aby se brouci nedostali k sousedům. Důmyslné, ale především zcela se vymykající normálním, běžným vrahům.

Strašná scéna, jenže to není zdaleka všechno. Když se policie podívá do Jasminina notebooku, zjišťuje, že ještě včera byla na Facebooku aktivní.

„Mě si budeš pamatovat nadosmrti,“ řekl muž.
Jakob se ani nestačil zeptat, jak tu poznámku myslel, a cizinec mu udělal na prsou čepelí delší a hlubší krvavý řez. Jakob řičel rozkoší. A když prováděl třetí řez a současně mu ladil vybouleninu na spodkách, zachvátil Jakoba mohutný orgasmus.
Cizinec hovořil dál. „Protože já budu poslední, koho uvidíš.“

A oběti přibývají a policie ví stejné nic jako na začátku. Inu, Claře pomalu dochází, že Bezejmenný je docela jiný druh vraha, než s jakými se doposud setkala. Je chladnokrevný, chytrý, nikdy nejedná v afektu, ale zásadně se řídí rozumem. Je to psychopat, kterého to baví, a kterého ještě víc baví hrát si s policií.

A to je teprve začátek – předehra. V pozadí toho všeho se chystá vražedná reality show.

„Proč si jejich vraždy nafilmoval? Aby se nad nimi vzrušoval?“
Friedrich přikývl. „Sériové vraždy žen bez sexuální motivace jsou vysloveně nepravděpodobné. Třeba ji předtím znásilnil, nebo dokonce až post mortem.“ Pak se otočil ke Claře. „Možná taky ne. Myslím, že mu šlo v prvé řadě o to ukázat vám vraždu. Zavraždění oběti, ať už se znásilněním nebo bez, se mi jeví spíš jako znásilnění vás.“