Na život a na smrt - Román o Anně Boleynové

Anotace

Ukázka z textu

Anna mi podala stříbrnou mísu s datlemi, kterou nám přinesla její služka, a sama si z ní vzala jeden kousek.
„Jindřich mě požádal, abych s ním sdílela lože,“ spustila.
„Vy ale nejste manželé,“ namítla jsem.
„Milá paní baronko, vaše schopnost vyjádřit slovy věci, které jsou zřejmé, je pověstná,“ řekla na to suše.
„A on – což je neméně důležité – je ženatý.“
Jestli jsem se měla dát peskovat za to, že říkám věci, které jsou zřejmé, mohla jsem v tom klidně pokračovat.
Vzápětí mě překvapila tvrzením, že prý vlastně ženatý není.
„Aha. Takže naše královna je pouhý přízrak?“
Zasmála se svým zvláštním kočičím smíchem.
„Ne, milá Meg, ne tak docela. Hlavní věc je, že jsem mu řekla, že se nestanu jeho milenkou.“ Sáhla po další datli. „Trpělivě mě poslouchej a uvidíš, že ti všechno vysvětlím, stejně jako to král vysvětlil mně.“