Stockholmský oktáv

Karen Engelmannová se narodila v USA. Studovala design a kresbu a diplomovou práci vytvořila v oboru malířství. V té době už se však přestěhovala do Švédska. Tam se začala živit jako ilustrátorka a designérka. Tato životní etapa trvala devět let. Poté se vrátila do USA, přesněji do města New York. Věnovala se grafickým návrhům pro tisk, ale důležitější je, že se začala zajímat o psaní. Absolvovala studium kreativního psaní ve Vermontu. Stockholmský oktáv je historická fikce.

Hlavní postavou je Emil Larsson, který chce být sekretaire v Úřadu cla a mýta a nosit červený plášť spojený s touto funkcí. To se mu podaří uskutečnit, ale jeho představený na úřadě po něm chce, aby se oženil. Emil totiž hraje karty, pohybuje se v pochybných čtvrtích a divné společnosti. Sophia Grasparvová vlastní hernu v uličce Šedých bratří. Emil u ní často hraje karty a protože má na hraní talent, vybírá si ho paní Grasparvová jako společníka. Jednoho dne má vidění a vyloží Larssonovi oktáv. Johanna Grayová je apothicaire ve výcviku. Umí připravovat různé léky nebo uspávací prostředky. Do Města (Stockholmu) utekla, protože se nechtěla vdát za jednoho muže. Postav je zkrátka celá řada. Pohybují se v různých kruzích a snaží se šplhat po společenském žebříčku nebo sledují jiné cíle.

Ještě před samotným příběhem na vás čeká seznam jednotlivých postav. U každé z nich je napsán stručný popis. Příběh má tři části a ty se dál dělí na jednotlivé kapitoly. Kromě názvu najdete na začátku každé kapitoly i zdroje, protože Emil Larsson dával příběh dohromady ze vzpomínek ostatních aktérů. Informace od pamětníků spojil s informacemi z oficiálních zdrojů - např. vládních dokumentů nebo matrik. Autorka knihu psala jak v ich formě, tak v er formě. Ich formou jsou části vyprávěné Emilem a ty ostatní jsou z pohledu třetí osoby. Příběh je napsaný opravdu čtivě a popisuje tehdejší dobu bez příkras. Na jedné straně levné putyky, karetní hry, nevěstince a na té druhé šlechta, večírky a vějíře. Vějíře hrají významnou roli a je jim věnovaná značná část popisů. Jde o vysvětlení toho jak vypadají, jestli se do nich nedá něco skrýt a samozřejmě jejich využití ve společnosti (co znamená jaké gesto). V podání baronky Uzanny jde téměř o magii, kterou hojně využívá proti mužům. Druhou věcí s velkým významem jsou karty. Když hlavnímu hrdinovi paní Grasparvová vykládá oktáv, trvá to prvních sto stran. Autorka se věnuje popisu každé vyložené karty a později spekulacím, která osoba ke kartě pasuje. Stejnou pozornost vkládá i do důležitých postav. Jakmile se nějaká poprvé objeví na scéně, dozví se čtenář její příběh (jak se dostala do města nebo jaké jsou její vztahy). Během čtení mě překvapilo několik vulgárních slov, které postavy řekly. Nečekal jsem je, ale na druhou stranu je pravda, že je používaly postavy, u kterých to sedělo.

Stockholmský oktáv je pěkná, čtivá historická fikce, která by však mohla být o něco kratší. Zdlouhavost jí škodí a když se ke konci přece jen chystá větší akce, odehraje se na pár stránkách a to je vše. Postavy jsou dobře vykreslené a víte proč co dělají nebo jaká je jejich minulost. Do textu jsou navíc začleněné ilustrace karet a vyloženého oktávu.

Autor recenze: Martin Velek
http://nase-knihovnicka.blogspot.cz/

Americká spisovatelka Karen Engelmannová strávila ve Švédsku pracovně devět let. Svoji první knihu Stockholmský oktáv tak zasadila právě do této země, konkrétně do Stockholmu - "Benátek severu", do doby posledních let vlády Gustava III. V historickém románu promíchala fakta, fikci a přidala velký díl magie a karetních věšteb.

Hlavní postavou knihy je mladý úředník Emil Larsson, který pracuje v Úřadu cla a mýta. Jeho osobní historie je poměrně smutná, protože jako malý sirotek vyrůstal u vzdálených příbuzných a pak se sám protloukal ulicemi Stockholmu. Díky tomu se ale naučil výborně jednu věc - hrát karty.

Karty ho pak posunuly na společenském žebříčku o něco výše, nadělal si několik známých a z výher si koupil místo úředníka na celním úřadu.

Jednoho dne mu ovšem nadřízený položí na krk pomyslný nůž. Přikáže mu vést ctnostný život a konečně se oženit. Emil dostává pevně stanovenou lhůtu, do kdy tak musí učinit, jinak přijde o své místo.

Mladý úředník nachází pomoc a radu u Sophie Grasparvové. Ta vlastní nejen karetní hernu, kterou on sám často navštěvuje, ale navíc i provozuje věšteckou živnost. Paní Grasparvová tak začne Emilovi vykládat oktáv. Devět tarotových karet v pevně daném postavení, z nichž jedna karta představuje jeho samotného a osm zbylých ukazuje lidi, kteří budou hrát hlavní roli v jeho budoucnosti.

Nejprve ale musí Emil přijít na to, koho karty označují jako Společníka, Vězně, Učitele, Kurýra, Kejklíře, Straku, Odměnu a Klíč. Teprve pak bude moci začít chápat a následovat svoji budoucnost.

Oktáv nakonec Emila směřuje úplně jiným směrem, než čekal. Karty ho vedou ke králi Gustavovi, kolem něhož se začínají splétat intriky. Jeho odpůrci začínají promýšlet, jak se ho definitivně zbavit. Emil tak prozatím není o moc blíž ke svému sňatku, ale zato se stává jedním z těch, kteří můžou zabránit lstivé baronce Uzanně v jejím pokusu o vraždu krále...

První část knihy je velmi tajemná, když krok po kroku představuje Emilovy karty oktávu. Celé jejich postavení je v knize několikrát přímo obrazně ukázáno. Po odkrytí poslední karty přichází trochu odlišná část knihy.

Ta představuje mnoho postav v čele s baronkou Uzannou, která je vášnivou sběratelkou vějířů. Máte tak možnost odhalit kousek z umění vějíře, který neslouží jen k osvěžujícímu ovívání, ale mnohem více představuje důležitý módní doplněk, ukazatel společenského postavení a prostředek ke svádění. Tato část je v mnohém zajímavá, ale postupem stránek se poněkud táhne. Vyprávění začíná být poněkud nezáživné a začne bohužel i trochu nudit.

Naštěstí přichází poslední třetina knihy, která předešlou pasáž smete napínavou akcí. Postavy se začínají projevovat, měnit strany, intriky dosahují vrcholu a předešlé poznatky o vějířích nesou ovoce. Vějíř totiž může mít i smrtící funkci... Kapitoly se v závěru zkracují a kniha nabírá rychlé tempo.

Stokholmský oktáv bych určitě doporučila všem milovníkům historických románů. Skrývá v sobě zajímavý a netradičně pojatý příběh s velmi působivou dobovou atmosférou. Jen při některých pasážích je třeba obrnit se trochou trpělivosti.

Autorka recenze: Eva Šamánková