Věk zázraků

Děj příběhu se odehrává v Americe a hned na začátku se seznamujeme s Julií, která čtenáře bude provázet celým příběhem a z jejíhož pohledu sledujeme děsivé události, odehrávající se na naší matičce Zemi. Ten den, kdy to všechno vypukne, začíná docela obyčejně, jako každý jiný. Až na to, že tento den je začátkem konce.

Nejdříve si toho všiml málokdo, ale gravitace se začala opravdu měnit, dny se lehce prodloužily. Nebyl důvod k panice. Ale zhoršovalo se to, čím dál víc. Hrát fotbal bylo stále těžší, míč se nechtěl odlepit od země. Pak začali umírat ptáci, po stovkách a tisících padali z oblohy. Velryby se bezhlavě vrhaly na břehy pobřeží. A dny se stále výrazněji prodlužovaly. Nejdříve na třicet, pak na čtyřicet hodin a tím to rozhodně nekončí. Dlouhé hodiny neúprosného slunečního svitu, kdy se teplota na teploměru vyšplhá opravdu vysoko, následované snad nekončící chladnou nocí rozhodně nepůsobí na lidský organismus nijak příznivě. Celý svět se mění. Jak se s tím ale lidé vyrovnají? A jak se k tomu všemu postaví vlády?

Všechny tyto události se odehrávají jakoby na pozadí Juliina života. Hlavní hrdinka totiž zažívá své vlastní osobní drama, které ale s děním na Zemi rozhodně souvisí. Zažívá svou první lásku, pozoruje vztah svých rodičů, získává a ztrácí kamarády… Zkrátka řeší každodenní problémy dospívající dívky v temné době blížícího se konce světa.

Věk zázraků je nádherná, citlivá i děsivá kniha zároveň, která dokáže ve čtenáři vyvolat mnohé emoce. Autorka vše zvládla popsat velice realisticky, prakticky zde nenarazíte na nelogičnosti či naivitu. Ne, je to drsný i jemný příběh zároveň. Postavy jsou také velmi pěkně vykresleny, i když je možné, že čtenáře občas zarazí to, jak se ve svém věku vyjadřuje Julie. Ona však svůj příběh vypráví jako by zpětně, v pozdějších letech, takže toto vyjadřování je na místě.

Zajímavostí je to, že všude ve světě kniha symbolicky vyšla 21. června, což je nejdelší den roku. Děj románu je i poměrně aktuální a teoreticky by se mohl stát skutečností. 11. března 2011 totiž naší Zemí otřáslo velmi silné zemětřesení, které nepatrně vychýlilo Zemi z její osy a den se tak o pár setin sekundy zkrátil. Proto čtenář při čtení jistě nejednou zažije mrazení po těle a strach. Autorčin styl je navíc velice čtivý a děj je napínavý a neustále plný emocí. Osobní pohromy lidí se krásně prolínají s katastrofou, která postihla Zemi. Člověk tak může nahlédnout do životů jednotlivých postav a zjistit, jak takovou pohromu zažívají, co při ní cítí a jak se díky ní mění jejich životy. Autorka má nepochybně silnou schopnost empatie. Závěr je pak tak dojemný, že nejedno oko jistě nezůstane suché. Každý člověk se zkrátka na konci musí zamyslet, jestli jejich děti také někdy nezanechají vzkaz ve vlhkém betonu na chodníku – Byli jsme tady.

Je ale důležité zdůraznit, že se jedná spíše o osobní a sociální drama než o čistokrevnou katastrofickou sci-fi. Rozhodně zde nemůžete očekávat vědecké popisy událostí. Příběh je psán z pohledu jedenáctileté dívenky a to je třeba vzít v potaz. Proto bych Věk zázraků doporučila především citlivějším duším, které mají v oblibě silné, emocionální a dojemné příběhy. Rozhodně jde o velký příběh popisující mnohé pravdy a nutící k zamyšlení a stojí za přečtení.

Autor: Bára Kuzniková