Přistižen

Nevysvětlitelné zmizení vzorné studentky a dokonale poslušné dcery není jedinou událostí, která rozvíří jinak vždy klidné vody v malé komunitě lidí na předměstí New Jersey. Dan Mercer, trenér basketbalu na místní škole, je obviněn ze zneužívání dětí. Za jiných okolností by tomu určitě nikdo nevěřil – Dan se už roky věnuje charitativním aktivitám, pomáhá, kde jen může, a zdejší ho dobře znají. Jenomže byl přistižen téměř při činu...

Za své odhalení vděčí investigativní novinářce, krásné Wendy Tynesové z NTC News. Ta podobné případy řeší ve svém pořadu pravidelně a přestože by se o způsobech, jimiž dosahuje svých cílů, dalo pochybovat, úmysly má prý ty nejčistší – zbavit společnost nebezpečných, chorých jedinců, ochránit děti.

Běh událostí se však nečekaně zamotá – Dan Mercer si zaplatí největší právnickou hvězdu a od soudu pro nedostatek důkazů odkráčí volný. Pomyslná svoboda se mu okamžitě mění v totální peklo, protože veřejnost výroky soudu nezajímají, Dana mají za vinného a nemilosrdně ho za to pronásledují.

Nedlouho nato už policie hledá vraha Dana Mercera. Wendy Tynesová by si mohla oddechnout, že přes prohraný soud byl pedofil nakonec přece jen potrestán, objeví se však nové skutečnosti, které ji přimějí zapochybovat, zda byl opravdu vinen. Pokud nebyl, očernila nevinného člověka a v podstatě ho dohnala ke zkáze...

Po třech měsících policie konečně nalezne nějakou stopu i v případu ztracené dívky. A zdá se, že vede zase jen k Danovi Mercerovi. Wendy už neví, čemu věřit, a když vzápětí přijde na podivnou podobnost mezi Danovým případem a případy dalších tří lidí, zdá se, že už opravdu ví příliš mnoho. Že překročila hranici. Protože teď se někdo pokouší očernit i ji.

Wendy Tynesová, která se ještě před pár měsíci chlubila tím, že dopadla dalšího pedofila, zakouší, jaké to je, když sama musí čelit smyšlenému obvinění. Pravda se zdá být v nedohlednu.

Harlan Coben už má za sebou hezkou řádku knih a kdo od něho už něco četl, nebude zklamán – i tady rozehrává složitou, a přesto dokonale jasnou a do posledního detailu promyšlenou zápletku. Bere si k tomu aktuální témata, nevyhýbá se v podstatě ani morálním otázkám a žurnalistické etice, a to ještě stále v neuvěřitelně živém dialogu. Ať už je to výslech před soudem, otázky právníků, dotěrné dotazy novinářů, Coben vytváří lehkost a vtip jako z filmu.

A dá se s jistotou říct, že ani ten nejostřílenější čtenář detektivek tady do konce nebude vědět, na čem je. Tady vraha neodhalíte. Coben to má prostě sakramentsky promyšlené...

* * * * *

     „Znáte mého klienta, Dana Mercera?“
     „Ano.“
     „Vloupala jste se k němu domů, že ano?“
     Wendy se snažila neuhnout před jeho pohledem a nevypadat provinile, ať na ni vytáhne cokoli. „To není úplně přesné.“
     „Není? Dobře, vážená, byl bych rád, kdybychom věci pojmenovávali co nejpřesněji, takže si to shrneme, ano?“ Přešel přes soudní síň, jako kdyby se nacházel na předváděcím molu v Miláně. Dokonce měl tolik odvahy, že se usmál na rodiče obětí. Většina ho okázale nevzala na vědomí, avšak jeden otec, Ed Grayson, metal očima blesky. Flairovi to zřejmě nevadilo.
     „Kdy jste se poprvé setkala s mým klientem?“
     „Oslovil mě v jedné chatovací místnosti.“
     Flairovo obočí vystřelilo k nebi. „Vážně?“ Jako kdyby nikdy neslyšel nic pozoruhodnějšího. „Co to bylo za chatovací místnost?“
     „Chatovací místnost, kterou navštěvují děti.“
     „A vy jste v ní byla?“
     „Ano.“
     „Vy nejste dítě, paní Tynesová. Možná nejste můj typ, ale přesto vidím, že jste poměrně atraktivní dospělá žena.“
     „Námitka!“
     Soudkyně Howardová vzdychla. „Pane Hickory?“
     Flair se usmál a omluvně máchl rukou. Tohle mohlo projít jedině jemu. „Takže, paní Tynesová, když jste byla v té chatovací místnosti, vydávala jste se za nezletilou dívku, je to tak?“
     „Ano.“
     „A pak jste se pouštěla do konverzací, jejichž cílem bylo svést muže k tomu, aby po vás chtěli sex, je to tak?“
     „Ne.“
     „Jak to?“
     „Vždycky jsem je nechala udělat první krok.“
     Flair zavrtěl hlavou a zamlaskal. „Kdybych tak dostal dolar pokaždé, když tohle slyším…“ Soudní síní zašuměl smích.
     Soudkyně řekla: „Máme přepisy těch konverzací, pane Hickory. Můžeme si je přečíst a udělat si vlastní názor.“
     „Výtečný nápad, vaše ctihodnosti, děkuji.“
     Wendy zauvažovala, proč tu není Dan Mercer, ale bylo to zřejmé. Probíhalo teprve důkazní slyšení, a proto se nemusel dostavit. Flair Hickory chtěl soudkyni přesvědčit, aby nepřihlížela ke všemu tomu příšernému a ohavnému materiálu, který policie objevila v Mercerově počítači a domě. Kdyby se mu to podařilo – podle všech to byl odvážný tah –, žaloba proti Danu Mercerovi by se nejspíš rozplynula a nemocný dravec by se vrátil do ulic.