Řeč květů

Anotace

Ukázka z textu

Květinář vykládal svazky lilií, růží a pryskyřníků do bílých plastových vaniček. Nevšiml si, že se k němu blížím. Využila jsem toho, oplatila mu drzou prohlídku mého těla v den, kdy jsme se seznámili, a pomalu ho přejela očima od týla až po zablácené boty. Měl na sobě stejnou mikinu s kapucou jako při našem prvním setkání. Když se napřímil, stála jsem přímo před ním, v náruči plno hledíků. Utratila jsem za ně pět dolarů. Zvedla jsem je, takže okraj mého klobouku končil tam, kam sahaly květy, a obličej jsem měla úplně zakrytý.
Mladík chytil hledíky za spodní část stonku a prsty přejel po mých. Jeho kůže měla teplotu listopadové oblohy časně ráno. Vzal si květiny a já před ním stála s nahou tváří, na níž mi z rozpaků naskákaly růžové skvrny. Rychle jsem se obrátila a šla pryč.
To byla moje odpověď. Hledík čili opovážlivost.