Tituly autora Skácel Jan, Čapek Josef

Jan Skácel, Josef Čapek

Jan Skácel (1922 - 1989) prožil dětství a jinošství na nejjižnější Moravě. Tamní příroda se stala zdrojem jeho totožnosti i celistvosti a proměnila se posléze v nejhlubší vrstvu jeho poezie. Roku 1939 přesídlil do Brna; zde po válce studoval na vysoké škole, zde redaktoroval v novinách, rozhlase a literárním časopisu Host do domu. Psal sevřené básně, z jejichž oblohy sjíždějí blesky nádherných obrazů a dopadají na zemi, kde bytují lidské osudy napjaté mezi lásku a smrt. Nesklonil se před posrpnovým panstvem; v letech 1970 - 1980 byl proto zakázaným, od roku 1981 trpěným autorem. Zemřel jen deset dní před 17. listopadem 1989, ale ještě v létě téhož roku byl v italské Lucce vyznamenán Petrarkovou cenou. Josef Čapek (1887 - 1945) byl domovem v Podkrkonoší. Rodina mu určila dráhu textilního podnikatele, ale on si vyvzdoroval malířská studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Pak se připojil k revoltě kubismu a toto východisko přetvářel v osobitou figurální malbu oproštěných linií a expresivní barevnosti. Živila ho však především práce pro noviny. V literatuře začínal společným psaním s bratrem Karlem, samostatně šel spíše cestou experimentování. Každá jeho nová kniha byla jiná než ta předchozí. Psal snové lyrické povídky, baladické příběhy, úvahy o životě, kritiky a eseje o umění. Němečtí okupanti ho zatkli hned v první válečný den (1. 9. 1939). Přežil tři koncentrační tábory, ale ve čtvrtém (Bergen-Belsen) podlehl tyfu na samém prahu míru.