Myslete na děti!
V novém románu Iana McEwana se v ringu ocitá stát a dětinskost. Ian McEwan se o justiční prostředí začal zajímat poté, co jednou náhodou povečeřel s haštěřivými soudci. Těžko dnes hledat autora, který naplňuje vysoké literární nároky a přitom píše tak čtenářsky přístupně jako britský rodák Ian McEwan. Stejně jako v dřívějších románech Sobota nebo Solar si také ve své poslední knize, která nyní vyšla česky pod názvem Myslete na děti!, vybral téma "z vnitřností" současného světa.
Jak už to v McEwanových knihách chodí − nikdy nejde o pouhou literární manéž s žonglujícím krasoduchem. Nejde ani o suše nudný postgraduální seminář o neurochirurgii, ochraně životního prostředí nebo o právu na ochranu dítěte, což bylo předmětem jeho poslední knihy.
McEwan je pro podobná zadání ideálně literárně vybavený. Zručný, sebevědomý, vypsaný sedmašedesátiletý autor s kreditem. Držitel Řádu britského impéria, kterému svět naslouchá. Přepečlivě se na své knihy chystá, setkává se s odborníky z prostředí, o němž hodlá psát. A kromě jejich specializace chce vědět třeba i to, jak mívají uspořádaný den čili jak se jejich profese odráží v soukromém životě.
Zachytit těkavost a nervozitu mezilidských vztahů, jistou únavu intelektuálního materiálu například uprostřed partnerství, umí McEwan setrvale precizně. Aktuální knihou Myslete na děti! ale také coby stále angažovanější spisovatel klade vážné otázky.
Základní scénář je tento: v hlavní roli Fiona Maeyová, právnička před šedesátkou, odbornice na rodinné právo. Ve chvíli, kdy se jí, bezdětné, po více než třiceti letech rozpadá partnerství kvůli manželově touze ještě si užít trochu sexuálního vzrušení s mladší ženou, řeší profesně složitý případ.
Syn z rodiny svědků Jehovových trpí smrtelnou chorobou, přičenž jedinou nadějí je krevní transfuze. Lékaři chtějí sedmnáctiletého pacienta podle svých norem léčit, ale on i jeho rodina se, s poukazem na svoji víru, přijetí cizí krve brání. Věc končí u Maeyové, která má z moci soudní rozhodnout.
Pacient ještě není plnoletý, i když mu k právní dospělosti vlastně chybí jen pár měsíců. Kdo má tedy právo rozhodnout o jeho osudu? Rodiče, kteří podle svého přesvědčení poslouchají Boha? Stát, který může dítě chránit i proti vůli jeho rodičů? Kdo tady koho před čím chrání, kdo komu pomáhá a koho poškozuje?
McEwan před čtenářem vrší kus komplikovanosti světa, ke kterému se postupně propracovala liberální humanita. Důmyslně nutí přemýšlet a dělá to plastičtěji než většina "mainstreamové" literatury.
Protože právě McEwan umí i v dnešní době, plné konzumní informační povrchnosti, sáhnout do pěny dní a nahmatat příběh, který ji vystihuje a klade jí podstatné otázky. Třeba: Jak zajistit lidská práva pro všechny? A co stojí nad čím v dobách, kdy selský rozum může být stejně nebezpečný jako bobtnající svět právních pravidel společnosti?
zdroj: ihned.cz 13.1.2016 Tomáš Weiss - publicista a básník