Pan Buřtík a pan Špejlička

A to víc ji tedy potěšilo, když se dozvěděla, že tato kniha i její pokračování vychází znovu a co víc, že pan Svěrák k nim připsal ještě notnou porci nových dobrodružství!

Neváhala jsem a knížku babičce zakoupila. Ale než jsem zabalila do hedvábného papíru a převázala narozeninovou stužkou, neodolala jsem a začetla se…

Dobrodružství pana Buřtíka a pana Špejličky mi ze všeho nejvíc připomíná příhody Pata a Mata. Tihle dva se také moc nepředřou a neustále hledají co a jak by si ulehčili.

Nemají nouzi o ztřeštěné nápady a netradiční řešení, takže se zdá, že většina jejich podnikání je už na začátku odsouzena k neúspěchu.

Ale to je omyl. Panu Buřtíkovi i panu Špejličkovi se všechno nakonec podaří, i když k tomu bude potřeba pořádná dávka štěstí a humoru.

Nestarají se o zažité konvence a rádi berou věci doslova, “Spát se slepicemi“ tak chodí nejen v určený čas, ale i přímo na to nejvhodnější místo – do kurníku.

Osobitý humor se skrývá i v přesmyčkách, a netradičním využití slov. Kniha mi tady trochu připomíná Pratchettovsky pojatý humor.

Pan Buřtík a pan Špejlička tedy chodí třeba do lekárny místo do lékárny, nalezené štěňátko pojmenují jednoduše Pocem atd.

Hodně legrace si užijete i díky rozměrům pana Buřtíka. Ten se totiž kvůli své tloušťce nevejde ani do dveří vlaku, musí tedy cestovat jako zavazadlo ve služebním voze. Tak jednoduché to ale samozřejmě nebude…

Celý příběh se odehrává v době, kdy vznikala i první dobrodružství, což je asi o 40 let nazpět.

Několik málo odkazů na současnost tam sice najdete, ale ty nepůsobí kupodivu nijak rušivým dojmem. Přiznám se, že kdybych nevěděla, které části jsou původní a které nově dopsané, nepoznala bych to. Tak skvěle je kniha napsaná.

Dobrodružství Pana Buřtíka a pana Špejličky bych určitě doporučila všem čtenářům, kteří ocení lehké humorem přetékající počtení a kteří dosud nezanevřeli na svět, v němž proti vší logice stačí k úspěchu jen víra v štěstí… a štěstí.


Autorkou recenze je Jana Šrámčíková

Přidat komentář