Přes zákruty řeky

Kniha Přes zákruty řeky pro mě byla takovou válečnou oddychovkou. Námět je podle mě skvělý a má velký potenciál, který ale, bohužel, nebyl využitý na sto procent. Škoda. Příběh je málo osobní, postavy ne dost dobře prokreslené, konec přeslazený a hodně detailů bylo dost těžko uvěřitelných. Hrůzy války nejsou nijak zvlášť popisovány, dějí se spíš jakoby mimochodem a jsou pouze a jenom zmíněny, tvoří chabé pozadí příběhu. Ne, že by mě kniha vyloženě zklamala, ale čekala jsem něco trochu jiného.

Seznamte se s Maxem, devadesátiletým mužem, jehož zdánlivě poklidný život nabere obrátky poté, co se rozhodne vyhledat svou dávno ztracenou lásku. Tu potkal během druhé světové války v Německu a od té doby o ní neslyšel. Po více jak šedesáti letech mu pomůže s pátráním jeho dcera Beth a díky novým možnostem narazí zřejmě na důležitou stopu. Kromě Maxe tu však máme silné ženy napříč generacemi. Kromě jeho dcery tu poznáváme Johannu a Mettu. Sestry, které žily v nacistickém Německu. Ač to nebyl jednoduchý život, ani jedna se nevzdala bez boje a dělala vše pro to, aby pomohla té správné straně. V knize se střídá minulost a přítomnost, ocitáme se na třech různých místech, ale nebojte se, že by to bylo nepřehledné. Vše je opravdu dobře podané, čtenář se tak krásně orientuje, a i přesto je tu zachováno tajemství do poslední chvíle. Ač je to příběh z druhé světové války, jsou tu skvěle vykresleny silné rodinné vztahy, a to u všech našich hrdinů. Je tak vidět, že právě v těžkých dobách je nejdůležitější rodinná soudržnost a to, když se máte na koho obrátit s prosbou o pomoc. Hlavní hrdina Max je navíc každým coulem sympaťák, při čtení si ho zamilujete, ať už jako staříka v domově důchodců anebo mladého vojáka při bojích v Německu. Kromě rodinného soužití se však dostaneme i přímo do válečné vřavy, přímo na válečné pole mezi vojáky. Při čtení těchto scén jsem měla před očima válečný film, jak to bylo skvěle vylíčeno. Knížka je napsaná neskutečně čtivě a díky tajemství, které chcete odhalit, Vás to nutí číst dál a dál. Já ji v podstatě nedala z ruky, dokud jsem ji celou nepřečetla. A nezapomeňte si připravit kapesníky, protože nejednou i slzička ukápne. Pár připomínek bych ke knize měla – občas byl příběh hodně předvídatelný (doporučuji nečíst anotaci, prozradí toho až příliš) a celé to bylo psáno dost jednoduše. Každopádně poslední stránky jsem doslova hltala, tak nakonec hodnotím vcelku vysoko.