Psaní v ní dřímalo vždycky. „Už ve dvou letech jsem četla a tajemné příběhy. Jakmile jsem se naučila jen trochu psát, začala jsem si je sepisovat,“ vypráví rodačka z kanadského Ontaria. Velký vliv na ni měla kniha Malé ženy, kterou také zbožňovala v televizním zpracování. „Moje rodina pochopila, že když jsou v televizi Malé ženy, je televize prostě moje,“ směje se Kearsleyová. „Hodně mě to naučilo o psaní: láska často nečeká tam, kde ji čekáme, ten nejkrásnější princ není vždycky ten nejlepší. Díky Malým ženám jsem si uvědomila, že láska není jednoduchá – láme srdce, rozbíjí přátelství, ti dva zamilovaní nežijí ve vakuu.“

Přiznává však, že nikdy netušila, že psaní pro ni bude něco víc než hobby. Dlouhá léta se živila jako servírka a kurátorka v muzeu. „Psala jsem v noci, to byla jediná doba, kdy jsem měla čas. Ale nestěžuju si, já v noci píšu raději. Moje podvědomí je tou dobou aktivnější,“ říká sympatická krátkovláska, jejíž první kniha vyšla, když jí bylo pouhých 22 let. Od té doby je spisovatelkou na plný úvazek.

Coby bývalá muzejní kurátorka má Susanna Kearsleyová vztah k historii. „Je pro mě velice důležité mít všechna správná fakta,“ popisuje, co předchází samotnému psaní. Spoustu času tráví v muzeích a archivech, kde prochází zaprášené pergameny. Náhodě nenechává ani popis dobové módy. „Do toho všeho jsem ještě kvůli zápletce Zimního moře potřebovala nastudovat genetiku, fungování lidského mozku,“ připomíná Kearsleyová, kterou psaní na první pohled pořád baví jako v dětství. „Proces vyhledávání informací a proces samotného psaní jsou v mém případě skloubené. Neupadám tak do stereotypu.“

V rámci příprav na psaní hodně cestuje na místa, kde se její knihy odehrávají. Když psala román o Skotsku, ubytovala se v pět set let starém hostinci nedaleko trosek hradu. Při přípravě knihy z období italské renesance strávila několik týdnů na osamělé farmě v Toskánsku.

Co může spisovatelka dělat ve volném čase? Samozřejmě číst knihy „konkurenčních“ autorů, aby viděla, kde se může ještě zlepšit! „Miluju knihy Agathy Christie, vždycky mě překvapí. A můj velký vzor je Daphne du Maurier.“ Právě ke zmiňované autorce knihy Živá mrtvá Susannu Kearsleyovou kritici často přirovnávají, což ji přivádí do rozpaků. „Samozřejmě jsem poctěna, ale připadá mi to šílené!“ říká skromně spisovatelka. Jenže kritici souhlasí – Susanna Kearsleyová získala celou řadu uznání, včetně Ceny literárních kritiků v roce 2010.

Jediným problémem tak je, že se její knihy úplně nehodí do žádného žánru. Objevují se v nich totiž jak prvky romantiky, tak tajuplná atmosféra, propracované historické detaily i napětí. „Nakladatelům i knihkupcům komplikuju život, když se mé knihy snaží zařadit do určitého žánru,“ přikyvuje hlavou Susanna Kearsleyová. „Manžel říká, že mé knihy jsou jako staré filmy Alfreda Hitchcocka.“

Zimní moře

Carrie McCllelandová je známou a oblíbenou spisovatelkou historických románů. Její vášní je zaznamenávat co nejvěrnější historická fakta, která promítá do romantických příběhů. Ráda by napsala něco z doby vlády královny Anny Stuartovny, tedy z první poloviny 18. století.

Jednoho dne se vydává za svou agentkou do Skotska, kde vidí tu správnou scenérii. Skotský hrad Slains s bouřícím mořem v pozadí. Něco ji táhne na toto záhadné místo. Její pocity jsou neodbytné. Touží napsat novou knihu a právě toto místo jakoby jí říkalo, že je to pravé. Magická síla způsobí, že se rozhodne ve Skotsku zůstat, probádat místní historii a napsat svoje další dílo.

 Jediné, co stihne Carrie vymyslet, je jméno hlavní hrdinky - Sofie Patersonová. Od té chvíle se vše začne odvíjet závratnou rychlostí. Příběh se jí vynořuje samovolně a spisovatelce nezbývá nic jiného, než psát. V jakoukoliv denní dobu. Život podléhá nově se utvářející knize. Po nějaké době zjišťuje, že se její nápady slučují s fakty, které se kdysi opravdu odehrály. Přestože se to může zdát zastrašující, Carrie se nevzdává. Vytrvale usedá k psaní vždy, když jí do hlavy vpluje pokračování.

„Hluboko v podvědomí jsem ucítila zamrazení a znovu jsem v mysli uslyšela tichý ženský hlas: „Tak vidíš, mé srdce navždy patří tomuhle místu...“ Až na to, že hlas, který jsem tentokrát slyšela, nepatřil Sofii. Byl můj.“

Sofie je chytrou dívkou, která dokáže udržet tajemství. Přestože se zdá jako neznalá, ostatní ji začnou považovat za důvěryhodnou osobu a oblíbí si ji. Hlavním příběhem je ale jiná linie. Láska mezi Sofií a Johnem Morayem, věrným vojákem, se objeví náhle a nečekaně. Ti dva jsou k sobě přitahováni a jejich osud se naplňuje. Jdou do toho i přes to, že ví, že to není na pořád. Jsou si vědomi, že je povinnosti rozdělí, stále ale doufají.

Jak čekali, tak dostali. John musí odplout a Sofie zůstává sama. Její srdce je láskou přeplněné a ona musí udělat těžké rozhodnutí, které by ji nezáviděla žádná žena.

Láska v minulosti se nezvykle kloubí s láskou přítomnosti. Život Carrie je plný nových známých a hlavně pohledných nápadníků, stejně tak jako u Sofie. Jak Carrie zjistí, tak celou dobu píše o své předchůdkyni, která ji teď klepe na rameno a chce, aby i ten její  životní příběh někdo znal. Šílenou rychlostí vzniká nová kniha, která všechny lapí svou krutostí, severským chladem, ale i tou myšlenkou, že může dojít na šťastný konec. 

„Protože teď věděla, že měl pravdu – pole snad leží ladem a ptáci možná na chvíli přestanou zpívat; to, co roste, třebas zahyne a v tichosti leží pod sněhem, stejně jako zimní moře nasadí tu tvář bouří, smrt a ztroskotaných nadějí...a přesto pod vlnami proudí neviditelný teplejší proud a ten, až přijde čas, s sebou přinese jaro.“

Zimní moře

1. DOZVÍTE SE, JAK SE PÍŠE KNIHA. Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je totiž mladá autorka historických románů Carrie McCllelandová, která přijela do skotského Cruden Bay, aby zde napsala svou novou knihu o jakobitském povstání v roce 1708. Díky Zimnímu moři tak budete moci zjistit, jak se píše román o době, z níž se nedochovalo příliš mnoho pramenů, ale přesto by neměla být opomíjena.

2. DVA ROMÁNY V JEDNOM. Tato kniha je příběhem v příběhu. Susanna Kearleyová nám vypráví nejen o spisovatelce Carrie a jejím pobytu v městečku Cruden Bay, ale zároveň nám předkládá i příběh osiřelé Sofie, která se stěhuje za svou vzdálenou příbuznou na hrad Slains, jež má být jejím novým domovem. Právě mladinká a důvěřivá Sofie je hlavní hrdinkou románu, na němž Carrie ve Skotsku pracuje.

3. TÉMĚŘ ZAPOMENUTÁ HISTORIE. Díky Zimnímu moři se můžete dozvědět spoustu zajímavostí o nepříliš známém jakobitském povstání, které bylo plné intrik, zrazených přátelství, tajných dohod, ale i odvahy a touhy po nezávislosti na Anglii.

4. MYSTIKA.Své kouzlo má nejen dechberoucí skotská krajina a výhled z rozeklaných útesů na nekonečné zašedlé moře, ale také samotné vyprávění. Proč se zdají Carrie, která předtím nikdy v Cruden Bay nebyla, trosky hradu Slains i jeho blízké okolí neuvěřitelně povědomé? A jak je možné, že každý detail, který si mladá spisovatelka o Sofii a její roli při vzpouře vymyslí, se posléze ukáže jako pravdivý?  Copak může mít její vzpomínky?

5. ROMANTIKA. Pohledná tvář mladé spisovatelky neunikne bratrům Keithovým, jež o ni oba jeví nepřehlédnutelný zájem. Ani Cariina předkyně Sofie Petersonová, z níž udělala hlavní postavu svého románu, nemá o nápadníky nouzi, avšak ne všichni s ní mají dobré úmysly.

Nechte se alespoň na chvíli přenést do skotského městečka Cruden Bay a prožijte společně se spisovatelkou Carrie a osmnáctiletou schovankou Sofií jejich životní příběhy. Určitě nebudete litovat.

Eva Korytářová

Zimní moře