Anotace
Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány – a když k tomu ještě připočtete, čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla!
Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...
Odkazy
19.10.2015
Proč? Protože tenhle sníh vás zahřeje. Přímo u srdce. Já vím, co si myslíte! Že Green bude z celé sbírky zdaleka nejlepší. Taky jsem si to myslela, a bylo by to docela logické. Pokud máte něco načteno, pak víte, že Greenovu spisovatelskému umění se jen tak něco nevyrovná. Ovšem v tomto případě budete překvapeni.
Tyto tři vánoční příběhy od tří různých amerických autorů nejsou ani zdaleka jen pouhou sbírkou povídek. Všechny spolu souvisejí a dohromady tvoří vlastně jeden ucelený příběh několika mladých lidí, jejichž osudy se protnou během jedné opravdu zuřivé sněhové bouře.
První část napsala Maureen Johnsonová a mně se k mému vlastnímu údivu líbila zdaleka nejvíc. O co tady jde? Jubilee má trochu potrhlé rodiče. Vlastně hodně. Normální člověk by přece nepokřtil své dítě jménem Jubileum! No a tyto rodiče kvůli potyčce před jedním supermarketem zatýká policie. Den před Štědrým dnem. Aby doma nezůstala sama, sedá Jubilee na vlak a odjíždí za svými prarodiči na Floridu. Vlak ovšem záhy uvízne, koleje zablokovaly závěje, nejméně do zítřka to nepojede. Děs! Mohlo by to vůbec být horší? Mohlo!
„Neexistuje tak hrozná situace, aby ji čtrnáct hyperaktivních roztleskávaček nemohlo ještě zhoršit.“
Ano, jedna živelná skupinka naprosto kouzelných roztleskávaček, které si krátí dlouhou chvílí nacvičováním některých prvků ze své složité choreografie.
Katastrofa, která se málem postarala o nejhorší svátky v jejím životě, nakonec přinese Jubilee něco naprosto nečekaného. A roztleskávačky zůstávají ve vyhřátém Waffle House vedle u tratě, kde se za nimi vzápětí pokusí z opačného konce města dostat trojice kamarádů… A to už je Green.
A navazuje ve své části v podstatě svým ověřeným receptem. Hrdina vypravěč má jednoho kamaráda pocházejícího z etnické menšiny a jednu svéráznou kamarádku s podivnou přezdívkou. Všichni jsou velmi chytří a ve škole platí spíš za podivíny, případně za tu nezajímavou průměrnou společenskou šeď. A jejich příběh je v podstatě takový mini roadtrip jako v Papírových městech. Potřebují sice zdolat docela krátkou trasu, ale ve sněhové bouři to na silnici není bůhvíco…
„Tohle je pěkně pitomý způsob smrti,“ ušklíbla se Vévoda a já s ní začínal souhlasit. JP ale zezadu křikl: „Sparťané! Dnes budeme večeřet ve Waffle House!“
Vévoda pak samozřejmě na straně 158 pronese absolutně geniální větu, která vám svou krásou vyrazí dech stejně jako kdysi Hazel, když řekla, vždyť víte, že se zamilovala tak pomalu, jako když člověk usíná…
Krátce poté si bere slovo Lauren Myracleová, roztleskávačky na chvíli mizí ze scény, a vypravěčka Addie zaujme už první větou: „Být mnou je děs.“
Addie se právě rozešla s jedním skvělým klukem. Nezdál se jí dost romantický. Neuměl jí pořádně dát najevo své city. Takže udělala jednu velkou blbost. A pak už to nešlo vzít zpátky. Je možné, že by celý problém tkvěl v tom, že je rozmazlená a sobecká?
Tahle možnost najednou vypadá hodně pravděpodobně, když Addie, ponořená do vlastního malého dramatu, zapomene na svůj slib – měla vyzvednout dárek pro svou nejlepší kamarádku, krásné miniprasátko jménem Gabriel. Když dorazí na místo, prasátko je pryč…
Nejradši bych vám řekla, jak to celé skončí. Ale ovládnu se, ovládnu se, ovládnu…
A vy byste se taky mohli ovládnout a počkat s touto knížkou až na svátky. Nebo alespoň na první sníh. Má totiž neskutečně podmanivou atmosféru, lechtá v nose vůní skořice, hřeje jako nejteplejší deka, do níž se zabalíte v křesle, maluje vám před očima krajinky jako první ranní mrazík.
Mám pocit, jakoby zima už začala.
Podle mě to byl skvělý nápad sezvat takhle tři dobré spisovatele, aby vymysleli něco opravdu vánočního, a kniha se ohromně povedla taky po grafické stránce (ty nevtíravé krásné třpytky a skutečný odstín modré na obálce bohužel nejdou na webu vůbec vidět). Dovedu si představit, že to čtu každé Vánoce, stejně jako někdo každé Vánoce kouká v televizi na Popelku.
Až budete mít dočteno, určitě nám napište na web do komentářů. Třeba která část se vám líbila nejvíc. Já teda hlasuji za tu Maureen. Ačkoli Archanděl prasátek byl taky docela… Ale ne! Uvidíte sami ;-)
Čtení zdar!
Míša
bux.cz
Přidat komentář
paperback (Kateřina , 30.10.2017) Odpovědět
Odpověď (knizniklub.cz , 31.10.2017) Odpovědět