Procitnutí

Anotace

Ukázka z textu

„Chtěla bych, abyste zase za několik dnů přišla a popovídala si se mnou o tom, jak se cítíte. O vás i o něm. Dám vám číslo, na které mi můžete kdykoliv zavolat, ve dne i v noci. Kdyby se stalo cokoliv, co by vás vyděsilo, Maddy, nebo kdybyste si myslela, že jste v nebezpečí, nebo kdybyste prostě byla jen rozčilená, zavolejte mi. Mobilní telefon mám vždycky u sebe, vždycky mě zastihnete.“ Maddy se ulehčilo, že bude mít vždy někoho, na koho se může obrátit, a byla za tu možnost vděčná.
„Musíte vědět, Maddy, že nejste sama. Je spousta lidí, kteří vám chtějí pomoct, a vy to dokážete, stačí chtít.“
„Chci,“ zašeptala sotva slyšitelně a v hlase měla mnohem méně sebejistoty, než by doktorka ráda slyšela. Ale Maddy jako vždycky byla upřímná. „Proto jsem sem přišla. Jenom nevím, jak to mám udělat. Nevím, jak se od něj osvobodit. V skrytu duše si pořád myslím, že bez něj nic nedokážu.“