Esej o tragédii

Vejdi, přítele si najdi a přítelem se staň.

Je podzim, Duncan se vrací do školy po prázdninách a nastupuje do posledního ročníku Irvingovy prestižní školy. Prochází branou, v duchu si čte motto školy. Jde pomalu, přemítá, vzpomíná na předešlý školní rok a přeje si, aby ten letošní poslední ročník byl lepší, neovlivněný minulostí. Má však tušení, že to nebude tak jednoduché. Prochází přes nádvoří, vystoupá schodištěm, loudá se chodbou plnou dveří do pokojů studentů „spolužáků“. Je tu živo, studenti se zabydlují, chválí se svými „poklady“. Irvingova škola má spoustu tradic a jednou z nich je, že čtvrťáci, kteří končí , předají pokoj vybranému studentovi – následujícímu čtvrťákovi a nechají na pokoji nějaký dárek, vzkaz – poklad. Může to být knížka, muzika, láhev dobrého pití, cokoliv, co novému čtvrťákovi zpříjemní, zjednoduší, rozveselí studium.

Duncan tuší čí pokoj se pro tento rok stane jeho druhým domovem, v hloubi duše však stálé doufá a věří, že tomu tak nebude. Míjí jedny dveře za druhými a své jméno stále nenachází, je už téměř jisté, že pokoj, který na něj čeká je pokoj studenta Tima – albína. Malý tmavý pokojík na úplném konci chodby s malým kruhovým oknem. Poklad – hromada cédéček s příběhem jeho předchůdce.

Esej o tragédii

Další tradice Irvingovy školy – každý student čtvrtého ročníku musí vypracovat esej o tragédii a obhájit ho. Duncan už teď přemýšlí, o čem napsat. Má pocit, že i jeho život je tragédie. Sedne si na postel ve svém pokoji a ačkoli se tomu brání, neodolá a pouští první CD s příběhem Tima a jeho lásky Vanessy, kteří museli před světem skrývat své city, svou lásku a štěstí. Timův příběh ať už přímo či nepřímo ovlivňuje život Duncanův a jeho vztah s Daisy. Snaží se vyvarovat chyb, které udělal Tim, zároveň chce žít svůj život bez toho, aby ho ovlivnilo cokoli z minulosti. S každým dalším cédéčkem se dovídáme víc o Timovi a jeho životě. Čím víc se Duncan prokousává dál a dál, blíží se v příběhu zlom, který navždy změnil život nejen Timovi a Vanesse, ale i Duncanovi a Daisy. Nervozita stoupá, nálada je na bodu mrazu a Duncan se nakonec rozhodne podělit o konec příběhu a velké tajemství s Daisy.

Udělal jsi to nejlepší, co jsi mohl.

Tajemství vyšlo najevo. Daisy konečně pochopila, proč se Duncan choval v posledních dnech tak divně. Duncan ze sebe setřepal tíhu tajemství a pocit viny. Konečně ví, jak to doopravdy bylo a že spousta věcí se v minulosti stala, aniž by to mohl nějak sám ovlivnit.

Knížka je nádherně napsaná, příběh zvláštní, milý, dojemný. Čím víc jsem se do knížky začítala, tím víc jsem si uvědomovala, že každý člověk žije ve svém životě nějakou tragédií a je jen na něm, jestli se tomu poddá, nebo žije dál. Je na každém jak se ke své tragédii postaví, měl by si však uvědomit, že není tragédie jako tragédie. A konec? Jsem ráda, že knížka měla i přes tragický název vlastně dobrý konec, což mám na knížkách ráda.

Autorka recenze: Martina Porubová