Netopýr

Inger Holterová je původem Norka žijící v Austrálii, půvabná mladá žena, ale současně také jedna z obětí "netopýra". Oddělení vražd z Osla vysílá svého kriminalistu Harryho Holea, aby v šetření celého případu australskému týmu pomáhal a zároveň si psychicky trochu odpočinul od nepříjemností, kterým v Oslu musel, byť vlastní vinou, čelit.

Případ, který se zpočátku jevil jako náhodná vražda, se později proplétá s dalšími případy, které se již v minulosti staly a Harry Hole, který se mezitím už do vyšetřování plně zapojil, nachází mezi jednotlivými případy souvislost. Vždy se jednalo o svobodné bezdětné mladé a především blonďaté ženy. Kriminalisté tedy pátrají po sériovém vrahovi, který je navíc dosti obezřetný a zdárně za sebou zametá všechny stopy.

Netopýr je vůbec první Nesbøho vydaný román, nicméně od těch pozdějších se stylově mírně odlišuje. Moje první seznámení s tímto autorem proběhlo četbou Pentagramu a později i Sněhuláka a Spasitele, ale stylově mi ani jedna z nich stoprocentně nesedla a chvála, jaké se Nesbø v našich krajích těšil, mě nechávala dlouho chladnou.

Netopýr je naproti tomu zatím nejlepší kniha, jakou jsem od Nesbøa četla! Má přímočarý děj, čtenáři nedovolí ani na chvilku upadnout v nudu a jednotlivé linie jsou logicky provázané. Navíc nás děj neustále udržuje v pozornosti také vedlejšími retrospektivními příběhy z Harryho minulosti nebo prostřednictvím mysteriózních legend aboriginců.

Přestože nehodlám ani v nejmenším prozrazovat děj, nemohu si odpustit zmínit fakt, že mě Netopýr velmi překvapil, a to hned ve třech bodech. Prvním z nich (přestože jsem už postavu Harryho znala) byl právě Harry Hole. Obvykle je kriminalistou zodpovědný bezúhonný člověk, ztělesnění spravedlnosti a cti.

Harry Hole sice disponuje mimořádnou intuicí, ovšem jeho svědomí je zatíženo tragédií, kterou zavinil v opilosti. Po odhalení jeho minulosti čtenář doufá, že se své závislosti na alkoholu už zbavil, ovšem opak je pravdou. Postava Harryho je tak specifická, že si ji čtenář buď oblíbí a nebo zhnusí, v každém případě dle mého názoru prostě musí překvapit každého.

Druhým neobvyklým bodem, s jakým jsem se v knize setkala, bylo právě jednání Harryho v opilosti, jím spáchaná zrada a vyvolání pochyb, zda vůbec australský případ dokončí.

A nakonec to byla smrt. Smrt někoho, kdo mi narozdíl od Harryho byl od počátku sympatický. Smrt postavy, kterou by většina autorů krimi thrillerů nechala přežít, byť po závěrečném dramatu a konfrontaci s vrahem.

Nevím, zda poslední tři body jsou v rámci mé recenze něčím přínosné, když jsem vlastně neprozradila nic bližšího, nicméně cílem bylo vyjádřit mé nadšení z toho, že Nesbø dokázal překvapit, což v době, kdy čtenářskému světu vévodí severské krimi, kdy bylo napsáno tolik podobných napínavých příběhů, považuji za opravdové umění.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář

Ovšem vyšetřování zločinu v zámořském teritoriu není jediným důvodem k Harryho cestě.

Při pronásledování podezřelých osob zemřel po autonehodě, kterou způsobil opilý Harry, jeho parťák, on sám byl těžce raněn a pocity viny, jež v něm vyvolává mimo fakt, že kvůli němu zahynul mladý  člověk i to, že byl oceněn za zranění při výkonu služby. To vede u Harryho k depresím a problémům s alkoholem. Změna prostředí může být v podobných případech prospěšné a i z těchto důvodů letí Harry Hole do této, pro evropana, exotické destinace.

V Austrálii se Harry dostane do mnoha zajímavých míst a zjišťuje, že například na zvláštnosti ohledně sexuální orientace se zde pohlíží poněkud odlišně, nežli je tomu na  starém kontinentě, anebo že éra hippies zde není minulostí, ale naopak se zde nalézá silná komunita květinových dětí…

Vyšetřování zavádí dvojici diametrálně odlišných kriminalistů mezi transvestity, prostitutky, cirkusáky, boxery i mezi bezdomovce trávící svůj čas na lavičkách v parku. Poměrně rychle dojde Harry k názoru, že se nejedná o ojedinělou vraždu, ale že vše má zřejmě na svědomí sériový vrah, což mu ovšem nebrání sledovat i několik dalších  paralelních teorií.

Co mě zaujalo je i to, jak nenápadně a z vkusem je do textu vsunuta myšlenka ohledně přistěhovalectví , věta: Nikdo nechce být ve své zemi čističem bot by se mohla stát mnohdy ústředním mottem, ale to jen na okraj.

V žádném správném příběhu ze života nesmí chybět láska a ani Harry se jí nevyhne, potkává se s krásnou švédskou dívkou a zdá se, že je založeno na hlubší, dlouhodobý vztah. Ovšem nebyl by to Nesbo, abychom se nakonec nedočkali šokujícího (a tragického) závěru.

Tak na koho si nakonec vsadíte? Na drogového dealera, neznámého devianta, nebo na někoho, kdo jako pachatel naprosto nepřipadá v úvahu? V každém případě si počtete a tuto do poslední chvíle napínavou knihu zařadíte mezi své oblíbence.



Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Jo Nesbö stvořil skvělého detektiva z oddělení vražd Harryho Holea. Nikdo však není zcela dokonalý, ani Harry. Má opravdu velké problémy s alkoholem. V práci mu to prochází, protože i přesto má neuvěřitelnou intuici. Je schopen vnímat sebemenší detaily, které se mu v průběhu vyšetřování v pravou chvíli vybaví, a pomohou odhalit další nitku vedoucí k dopadení pachatele.

Pro své schopnosti je vyslán z Osla do Sydney, aby přispěl k vyšetřování mladé norské dívky Inger Holterové, která byla uškrcená, znásilněná a shozená ze skalnatého útesu do moře. Jeho průvodcem po Sydney i v samotném případu se stává detektiv Andrew Kensington – černý domorodec, potomek původních obyvatel Austrálie. V jeho doprovodu pozná Harry části města, v němž žije dvakrát tolik lidí, jak v celém Norsku, nahlédne do světa prostitutek a pasáků, homosexuálů, cirkusáků, boxerů, bezdomovců i dealerů drog. Také si vyslechne několik příběhů, které jako legendy kolují mezi původními Australany. A zamiluje se. Do dívky, kterou pozná při vyšetřování, kolegyně zavražděné Inger.

Zhruba v polovině knihy to vypadá, že případ bude brzy vyřešen. Jenže děj nabírá na obrátkách a nic není tak, jak si policie myslela. Detektivové pracují s různými hypotézami a jen ztěží se rozhodují, kterým směrem se vydat.

Příběh je psaný ve třetí osobě, obsahuje hodně přímé řeči a autor dává čtenáři možnost skládat si jednotlivé střípky příběhu dohromady paralelně s hlavním hrdinou. Ne vše, co Harrymu přijde na mysl nám Jo Nesbö naservíruje hned. Naznačí, ale dokončí později. To čtenáře udržuje v napětí a nutkání číst dál, až do samotného závěru.

Harry Hole není jen detektiv. Je to i obyčejný mužský se slabostmi a tajemstvími. I ty nám autor postupně odhaluje. Harryho minulost, ať už pracovní či soukromou, i s jejími temnými stránkami.

Opravdu se těším na další příběhy s tímto osobitým detektivem. A jsem na ně hodně zvědavá. Z ohlasů čtenářů, kteří se k Jo Nesbövi dostali jaksi „od konce“ je občas patrné, že snad první knihy tohoto norského spisovatele a hudebníka nejsou tak dobré, jako ty poslední.

Hmmm… jestliže jsem nadšená z „nepovedené“ prvotiny, co budu cítit po přečtení té poslední?

Autorem recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář