Knižní web

Než řeknu sbohem

Průměr: 4.5
(6x)
Nakladatel: Ikar (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:320
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:135 × 207 mm, 460 g
Více podrobností
Běžná cena: 299 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 26.04.2024 16:39

Anotace

Kniha zachycuje autentický příběh ženy, uznávané americké novinářky a matky tří malých dětí, která si jednoho dne všimne, že se jí ztenčuje levá ruka. Začíná kolečko po doktorech a verdikt je nemilosrdný: Lou Gehrigova choroba, neurodegenerativní progresivní onemocnění, které poškozuje nervové buňky. Příčina: neznámá. Vyléčení: nemožné. Prognóza: odhadem rok života. Autorka se vydává na závod s časem – chce, aby si s rodinou užila co nejvíce šťastných chvil.

Specifikace

Název: Než řeknu sbohem

Originální název: Until I Say Goodbye

Autor: Spencer-Wendelová Susan, Witter Bret

Překladatel: Marcela Nejedlá

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-249-2319-2

EAN: 9788024923192

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Velmi pěkné,ale smutné.. (Iveta Lodlová , 4.2.2014) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Příběh mě vzal za srdce od samého začátku,autorka bere svůj smutný osud s nadhledem a velkou statečností,dokonce předává všem okolo optimismus.Moc hezký příběh,který vám dá něco do života.Doporučuji!!

Odpovědět na komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Je zvláštní myslet na svůj život. Na život předtím.
Víc než čtyřicet hodin týdně jsem věnovala práci, kterou jsem milovala, psala jsem soudničky o místních případech do Palm Beach Post. Dalších čtyřicet jsem zvládala sourozenecké hádky svých dětí, domácí práce a návštěvy lékařů – pediatra, zubaře, ortodontisty...
Lekce v hudební škole.
Večery u skládání prádla na našem jídelním stole.
Občasná večeře s přáteli nebo s mou sestrou Stephanií.
Pár minut tichého plavání v bazénu na zahradě.
Byla jsem šťastná.
Byla jsem spokojená.
A jako všichni jsem očekávala, že to štěstí bude trvat dál a dál – přes školní plesy a promoce, svatby a vnoučata, pak důchod a léta pomalého úbytku sil.
A pak jsem se jednoho večera v létě roku 2009 svlékala před spaním a podívala se na svou levou ruku...