Kocour Bob

Podvyživená kočka plná boláků a jizev, která si asi prožila na ulici svoje. Stejně jako James, který se živil hraním na londýnských ulicích a snažil se zbavit své heroinové závislosti. Možná obdobný životní úděl na něj zapůsobil a chudáka kocoura, kterého pojmenoval Bob, se sám ujal. Přestože sám žil ze dne na den, přece jen se mu Boba zželelo a i přes obavy z odpovědnosti o jiného tvora, se stal majitelem kočky.

Což ale každý člověk, který má to štěstí, že s ním doma žije kočka, ví, že je nesmyslný termín. Člověk kočku nemůže vlastnit, jen  s ní může koexistovat v jednom prostředí. Kočky nejsou jako psi oddanými sluhy svého pánička. Kočky jsou svébytné bytosti, které mají svůj jedinečný charakter a hrdost, a neskáčou, jak nějaký dvounohý trouba píská. (Přečtěte si výbornou knížku od „Nefalšovaná kočka“ slavného T. Pratchetta)

„Kocour Bob“ vypráví o dvou letech jejich společného života. Je to příběh o naději a přátelství, kterou kocour Bob přinesl Jamesovi do života. V jednadvaceti kapitolách nám přináší denní osudové překážky, které museli spolu překonat.. A středobodem vyprávění je kocour Bob, němý tvor, který jakoby jediný nad Jamesem nezlomil hůl a byl mu oporou v těžkých chvílích.

Přesto je to primárně kniha o Jamesovi, narkomanovi, který pro svoji závist kradl kde se dalo, a etika a slušnost mu byly ukradené. Takže zatímco Bob je zde jednoznačně symbolem klidu, dobroty a naděje, postava Jamese není tak jednoznačně pozitivní. Vypráví nám o složitém a často krutém životě na ulicích. O zlořádech, které dělají druzí, přesto sám hned v další kapitole porušuje všechny dohody a zvyky, a dokáže si je sám obhájit.

Kniha je především inspirujícím příběhem podobným jako jsou romány brazilského guru Paulo Coelhoa. Příběh o naději, který bude pro jednoho více, pro druhé méně emotivní. Hlavně je to štěstí, když můžete žít s takovými báječnými tvory, jako jsou kočky. A jestli chcete vědět a vidět více o Bobovi a Jamesovi, stačí na youtube.com zadat např. heslo A Street Cat Named Bob - short documentary.

V překladu Hany Antonínové vydalo nakl. Ikar – Euromedia Group, 2013.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář