Jak být ženou

    Sedím na zemi, máma se ke mně skloní a drží přede mnou talíř.
     „Sfoukni je a něco si přej!“ nabádá mě vesele.
     „To není dort,“ namítám. „To je bageta.“
     „Namazaná lučinou,“ odpoví máma rozzářeně.
     „Je to bageta,“ opakuju. „A je na ní jen sedm svíček.“
     „Na dort už jsi moc stará,“ vysvětluje máma a sfoukává svíčky. „A každá svíčka se počítá za dva roky.“
     „To by mi muselo být čtrnáct.“
     „Přestaň být tak malicherná!“
     Tak jsem se pustila do své narozeninové bagety. Je výborná. Zbožňuju lučinu. Je úžasná! Tak skvělá! Tak krémová!

Caitlin tráví dětství ve velmi stísněných prostorách chudého domku s mnohočlennou rodinou. Přichází do komplikovaného věku, blíží se puberta, a její život poznamenává zoufalý nedostatek soukromí. V koupelně není možné se zamknout (maminka se bojí, že by se tam někdo mohl utopit), vlastní pokoj je čirou utopií, a sestra Caz, s níž Caitlin sdílí ten svůj, rozhodně není to nejpřátelštější stvoření, jaké byste si mohli přát.

K tomu Caitlin trpí nadváhou. Čas od času samozřejmě učiní nějaký pokus něco s tím udělat. I když vlastně o tom, že by svými rozměry trpěla, se nedá zas tak moc mluvit. Doma jsou všichni tlustí, takže nějaké to kilo navíc vypadá normálně.

S prvními známkami Caitlinina ochlupení se seznámí celá rodina – objev chloupku, jenž po ní zůstal v koupelně, je vyhlášen večer v obývacím pokoji za přítomnosti všech. Caitlin, věčná optimistka, si s tím hlavu neláme. Kromě toho má mnoho dalších starostí a otázek, které urgentně potřebuje vyřešit. Je ve věku, když se nové záhady vynořují snad s každým dalším dnem. Úplně překvapivě například přichází menstruace. Caitlin podnikne malý průzkum za pomoci dostupných materiálů:

Leták jsem pročetla jen zběžně. Upřímně řečeno, docela dost mě šokoval. Průřez ženským rozmnožovacím ústrojím vypadá složitě a nerealisticky, asi jako jedna z těch drahých klecí pro křečky se spoustou tunelů. Vážně si nějak nejsem jistá, jestli by se mě tohle všechno mělo týkat. Myslím, že jsem doteď předpokládala, že jsem z jednoho kusu masa, od pánve až po krk, s ledvinami vklíněnými někde uvnitř. Jako párek. Nevím. Anatomie není má silná stránka. Mám ráda romantické romány z devatenáctého století, kde dívky omdlévají v dešti, a válečné memoáry Spikea Milligana. Ani v jednom, ani ve druhém moc menstruace není. Celé mi to přijde poněkud... zbytečné.

A to všechno je ještě jen začátek. Caitlin dál vzpomíná na dobu, kdy vyrostla, začala chodit ven, uvědomila si, že má přibližně dvacet kilo víc než cokoli, po čem by kluk mohl zatoužit, a má co dělat, aby si vyjasnila, kam se v životě pohne dál. Vrhne se do toho se svou typickou vervou a život se ukáže vstřícnější, než by byla čekala – celkem rychle se stěhuje do Londýna. Ještě pořád má dvacet kilo navíc, žádné peníze, žádné skvělé vyhlídky – ale je v Londýně! A to se přece počítá!

Každá další kapitola je dalším překvapením – Caitlin Moranová oplývá skvělými pozorovacími schopnostmi, darem bez rozpaků si dělat legraci ze sebe samé, a také nezaměnitelným pohledem na svět kolem sebe. Je feministka – a to přesvědčená feministka, ale nijak militantním způsobem. Má svůj názor a hodně ochotně se o něj dělí, to je vše.

Probírá se postupně různými oblastmi ženského života, problémy, které potkávají každou z nás – od těch prvních, co nám přinese puberta, k těm pozdějším, jako jsou iluze o našich budoucích vztazích a pak jejich občas trpká realita. A svatba, děti, porod. Móda, zdraví. Všechno. A všechno s tou nezkrotnou radostí ze života.

Přesto to vlastně není pouhé zábavné čtení. Od Caitlin Moranové se toho můžete hodně naučit. Ženy beze všech pochyb. Třeba jak se „nejkrásnější den vašeho života“, jak se mylně zvykla nazývat svatba, často mění v totální noční můru – a jak se tomu všemu můžete vyhnout. Jak si vybrat tu správnou podprsenku bez toho, abyste pak trávily dny v bolestech, případně s přiškrceným dechem. Jak se holit, nebo proč se radši neholit vůbec... A tak dál, a tak dál.

A pro muže by to určitě také mohlo být poučné čtení – dlouhá, zábavná, místy možná trochu strašidelná cesta do hlubin ženské mysli. V každém případě tady by to mohlo způsobit masovou paniku. Možná je opravdu lepší, když muž ženu nikdy tak úplně nechápe...