Jed

Sara Pooleová, která je autorkou této knihy, má na svém kontě řadu historických románů. Ve svých knihách se zabývá rodem Borgiů, kteří byli v době renesance jedním z nejmocnějších a nejbohatších rodů v celé Itálii.
Pooleová žije momentálně v Connecticutu.

Borgiové byli v době renesance jedním z nejmocnějších a nejbohatších rodů v celé Itáli. A jak už to tak bývá i oni se stali nepohodlnými a měli nejednoho nepřítele.
Jak už z názvu této knihy vyplývá, bude hlavním tématem pomsty, zrady a nenávisti právě jed.
Jed je znám lidem již od pravěku, kdy pravěcí lovci využívali jedy k zabití zvířat. Postupně se jedy zdokonalovaly a bylo čím dál tím těžší je odhalit.

Pochybovala jsem tehdy a pochybuji i nyní, to je mé prokletí. Přesto jsem v tom nastávajícím úsvitu objevila pravdu, jakou bych nečekala.

Hlavní hrdinkou této knihy je Francesca Giordanová, která rozhodně není prototypem typické dívky. Díky povolání svého otce, který byl travičem, se i ona k této profesi pomalu ale jistě uchýlí. Vše nabere rychlý obrat v tu chvíli, když je její otec zavražděn a Francesca se rozhodne pomstít jeho smrt. Není to ovšem nic lehkého a Francesca se ocitá v řadě nebezpečných situací, ve kterých jen o vlásek uniká smrti.

Díky svým travičským schopnostem se stane travičkou na dvoře kardinále Rodriga Borgii.

"Byl to jed."
Když zazněl verdikt, kardinál Rodrigo Borgia vzhlédl. Tmavé oči pod těžkými víčky měl plné podezření. Prohlédl si shromážděné členy své domácnosti.
"Byl otráven."

Historický příběh zasazený do renesanční Itálie, ve kterém nechybí napětí, přátelství a láska. Jak sama autorka uvádí, tak při psaní této knihy vychází z historických událostí, které se ve větší či menší míře doopravdy staly. Ovšem jsou zde i pasáže fikční, kdy autorka nechala prostor zcela své fantazii.
Velkým přínosem této knihy je otázka travičství. Bez tohoto tématu by to byl takový průměrný historický román. Ale travičství, jedy, traviči (a v našem případě i travička) dodávají románu ten pravý náboj. Autorka vycházela ze skutečných informací o toxikologii. Díky tomu se dozvídáme zajímavé informace o tomto odvětví, které je jinak mnohým z nás vzdálené.

Podle řeckého historika Thukydida a jeho Dějin peloponéské války musíme vždy předpokládat, že náš nepřítel je schopný, a nespoléhat marně na to, že bude tápat.

Hlavní postavu Francescu autorka knihy vykresluje jako mladou ženu, která se nezalekne téměř ničeho, je odhodlaná a za každou cenu chce ochránit před jedy nejen rod Borgiů, ale i své přátele. Francesca by měla ve své době jistě velké problémy, aby si udržela své místo a postavení. Přece jen to byl středověk a doba, kdy se na ženy dívalo jinak než je tomu dnes. Ovšem kdyby taková travička skutečně existovala, pak by musela být právě taková jako hlavní hrdinka, jinak by neměla šanci něco dokázat.

"Máme hrozně málo času," řekla jsem a spěchala pryč. Cestou jsem popadla překvapeného Jofreho a uháněla s ním zpátky do paláce.

Celá kompozice knihy také nebyla špatná. Ovšem párkrát se mi stalo, že jsem se do knihy nemohla začíst. Nedokázala mě, hlavně v první půlce, pohltit do té míry, abych musela číst a číst. Naopak ve druhé půlce již začal děj být zajímavější, plynul rychleji a tudíž kniha ubíhala již tak, jak by měla.

Tiše, jako bych mu svěřovala tejmeství, jsem zašeptala:
"Dokončila jsem ten nový jed dříve, než jsem čekala. Je překvapivě účinný. Kardinál zanechal instrukce, že ho máme informovat, jakmile to bude hotovo, aby mi mohl říct, na koho to mám použít."

Pokud máte alespoň zčásti rádi historické romány, zajímáte se o historii renesanční Itálie a chcete se dozvědět něco nového o toxikologii, jejích pomůckách a způsobech, jak se ve středověku mohli zneškodňovat nepřátelé, tak je tato kniha určená právě vám.
Ovšem pokud na historii moc nejste, tak by vás kniha mohla bavit i tak, protože více než na historických faktech, je kniha založena na samotném příběhu travičky Francesky, jejíž život opravdu nudný nebyl.

Autorka recenze: Wendy Zimmerová
http://eternal-magic.blog.cz/

Rodrigo Borgia byl nejen hlavou nejslavnější rodiny v Itálii, ale později už jako papež Alexandr VI. i jeden z nejkontroverznějších církevních představitelů v historii. Byl znám svoji velkou obratností v diplomacii, pracovitostí i neustálým porušováním celibátu. Papežem byl zvolen roku 1492. Převládá názor, že většinu hlasů si zajistil úplatkem. Rovněž koluje mnoho pověstí, podle nichž se neštítil vraždit své odpůrce.

Pojďme ale k našemu příběhu. Ocitáme se v Římě roku 1492. Panuje léto a na dvoře Rodriga Borgii došlo k vraždě nového alchymisty. Ač byl na své pozici teprve několik dní, stačil ho někdo otrávit. K vraždě se přiznává mladičká Francesca Giordanová, dcera předchozího traviče Giovanniho. Ten byl před časem ve špinavé uličce Říma nalezen ubitý k smrti. Francesca, toužící po odplatě, vidí jako jedinou šanci na dopadení viníků nechat se zaměstnat na otcovo místo.

Rodrigo Borgia ocení lest, jejíž pomocí se zbavila otcova nástupce, a mladou dívku přijímá na místo nové travičky. Tím může začít pátrání po vrazích. I když je Francesca hned na začátku přepadena a surově zbita, houževnatost ji nedovolí nechat se odradit. Indicie ji naopak zavedou do židovského ghetta, kde velmi rychle pochopí, na čem otec před smrtí pracoval a proč. Nic jí nemůže překvapit víc.

Velmi úzce s tím souvisí úřadující papež Inocenc, známý svým podporováním inkvizice. Francesca zjišťuje, že papež má v nejbližší době vydat edikt, kterým chce vyhnat všechny Židy z celého křesťanského světa. Francesca zakrátko nachází spojence a navazuje na otcovu snahu o záchranu Židů. Důvěřivost se ji ale málem stane osudnou. Existuje totiž člověk, který je pro dosažení svých zvrácených plánů ochotný udělat naprosto cokoliv. A blížící se konkláve se jeví jako naprosto ideální pro jejich realizaci. Podaří se Francesce zachránit Židy i pomstít vraždu svého otce?

"Co to děláte - ?" Překvapeně jsem vydechla, ale už jsem to věděla.
Prošli jsme až příliš snadno a hladce. Chtěla jsem si namlouvat, že je to důkaz Božího příklonu k našemu konání nebo aspoň obyčejné štěstí, ale ve skutečnosti to byla zrada.
Popíjela jsem chutný klaret, lehce vychlazený a nepříliš silný, protože byl vlahý večer. A zadívala jsem se ke vchodu do stanu. Chci si namlouvat, že díky silnému duchu mi nevypadl pohár z ruky, ale bylo to jen taktak. Stěží jsem ho bezpečně postavila na stůl a dál třeštila oči na muže, který zrovna vešel.
Pár kroků od Borgii stál s úsměvem muž, který prošel kolem všech stráží v paláci.

Sara Pooleová propojila v románu Jed reálné historické postavy s několika čistě literárními, připojila skutečné události, ale i mýty a navrch něco ze své fantazie. Výsledkem je výborné a svěží dílo, které plyne v rychlém tempu. Nechybí mu sympatická a odvážná hrdinka, mnoho intrik a napětí. Ostatně místy ani humorné průpovídky. Většina děje románu však vychází ze skutečných událostí, které se v létě roku 1492 odehrávaly. Autorka dokázala s přehledem oddělit fikci od reality. Svoji smyšlenou postavu Francesky, ač je vypravěčkou děje, netlačila ve stěžejních historických momentech na hlavní scénu, ale nechala ji pěkně za oponou. I díky tomu z toho sálá jistá věrohodnost. Jde ale o beletristické dílo a je nutné ho tak i přijímat. A mě román Jed opravdu hodně bavil.

Pokud máte rádi napětí, humor a především historický mix reality a fikce, je kniha Jed dobrou volbou. Sara Pooleová díky své nadčasově vyprávějící hrdince vytvořila moderně pojatý a osvěžující historický román. Vzhledem k tomu, že v originále vyšly další dvě pokračování, nezbývá než doufat, že se jich v budoucnu dočkají v překladu i čeští čtenáři. Vřele doporučuji.

Autorka recenze: Eva Šamánková