Zádušní mše za hraběnku
Nakladatel: | JaS nakladatelství (JaS nakladatelství s.r.o.) | |
---|---|---|
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 2. | |
Rok a měsíc vydání: | 2019/03 | |
Počet stran: | 160 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 122 × 195 mm, 234 g | |
Více podrobností | ||
Klubová cena: | 161 Kč |
---|---|
Běžná cena: | |
Ušetříte: | 54 Kč |
Kolik zaplatím za dopravu? |
Informace o dostupnosti
Zboží skladem předáváme dopravci do 2-3 pracovních dnů. Poslední změna: 19.05.2024 14:39 |
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…Další verze titulu
Zádušní mše za hraběnku | 1. vydání |
Není skladem
|
Specifikace
Název: Zádušní mše za hraběnku
Autor: Jiří Holub
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-87654-24-8
EAN: 9788087654248
Objednací kód: NA340202
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Je mi třiatřicet. Nejsem vdaná, kdo by mě taky chtěl, když už je mi tolik a slušný holky se vdávají nejpozději ve dvaadvaceti. Zatím mi to nějak nevadí, ale maminka to nese těžce.
Mám práci v Jindřichohradeckém muzeu a na poloviční úvazek pomáhám ještě u nás na zámku. Nedávno se za mnou stavil Honza Mikeš. Bude dělat na hradeckém zámku, kde se snad konečně začne s rekonstrukcí. Je rozvedený, má holčičku a kluka a ti ho na alimentech stojí skoro celej plat. Řekl mi, že by mě rád někam pozval.
Boží mlejny přece jen melou, hurá! Sice se to mělo stát před sto lety, kdy jsem ještě mívala jen jeden zadek, ale stalo se to! A to je hlavní, jupí!
Když jsem odpoledne přijela domů, stavila jsem se ještě pro poštu. Na zámek ji teď nevozili, zřídili nám přihrádku.
„Máte tam nějakou cizinu!“ houkla na mě přes přepážku poštmistrová. „Vzala bych si pak známky pro kluka, teda kdybyste je třeba nechtěli?“
Obálka byla nadepsaná krásným písmem, stálo na ní K rukám vážené Marie Doubkové. Známka byla z Rakouska.