Každý něco tají

Lucie má manžela, šestnáctiletého syna, desetiletou dceru. K tomu tchána, který ji zrovna nemusí, protože „svedla“ jeho syna, budoucího právníka“ na hereckou dráhu, a matku, která se potýká s alkoholismem. Pracovně je Lucie právě na výsluní – jedna role střídá druhou. Z nekonečného lékařského seriálu spěchá do divadla, pak noční filmové natáčení. K tomu charitativní večírky a slavnostní premiéry. Návštěvy matky, u které nikdy neví, v jakém rozpoložení ji zrovna najde a nedělní obědy u tchána, který ji nemusí. Stejně jako ona jeho. Syn puberťák ji nesnáší a mladší dcera brečí, když jí spolužáci ve škole ukazují bulvární tisk, kde zrovna propírají její mámu. Samozřejmě ne zrovna lichotivě. Útěchu a únik ze všeho pak hledá ve vínu…

Po jedné bulvární kauze to už Lucie nevydrží a rozhodne se vydavatele daného média žalovat. Kamarádka ji doporučí mladého právníka a tak do Luciina života vstoupí Kryštof.

Lucie nejprve o žalobě nikomu neřekne, protože s tím manžel nesouhlasil. Dlouho to ale před ním tajit nemůže, neboť i on je předvolán jako svědek. I on se ale snaží proti bulváru bojovat, ale po svém – mezi zákonodárci apeluje na přijetí zákona o ochraně soukromí.

Dopadne jejich boj s bulvárem k jejich spokojenosti? Kam až je normální, aby novináři a fotografové zasahovali do života známých osobností? Musí se dnešní celebrity chovat 100% mravně a čestně, aby jim dali novináři pokoj? Mají herci, herečky, ale nejen oni, možnost obrany? V podstatě je děsivé, že existují lidé, kteří věří tomu, co se v bulvárních novinách a časopisech dočtou…

Dům spí. Lucie kráčí potichu chodbou směrem ke koupelně, když náhle uslyší z Juliina pokojíčku pláč.
„Julinko? Co se děje? Ty nespíš?“
Julie neodpovídá, jen vzlyká do polštáře.
Lucie usedá na postel: „Něco tě bolí?“
Julie zavrtí hlavou, je vidět, že by ráda nebrečela, ale je to silnější než ona.
„Pohádali jste se s bráchou? ... s tátou? … něco ve škole?“
Julie se obrátí a přikývne. Lucie pozoruje s něhou dceřinu porcelánovou tvářičku, která se jí podobá, ale má díky Jirkovým genům ušlechtilejší výraz.
„Nějaká špatná známka?“
Julie se opře o lokty a spustí s výčitky: „Markéta přinesla do školy časopis o tobě! Kluci si prohlíželi tvoje prsa. Smáli se, že piješ a kradeš!“

Společenský román Každý něco tají se dobře čte, má spád a text je členěn do krátkých úseků. Je to celkem příjemné čtení s námětem na zamyšlenou.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

 

Přidat komentář