Půlnoční slunce

V roce 2015 se i u nás představil jeho nový cyklus Krev na sněhu. Stejnojmenný první díl se odehrával v Norsku v 70-tých letech už minulého století. Další kniha z tohoto cyklu „Půlnoční slunce“ (orig. Mere blod, 2015) nás ze zločineckých světů norské metropole zavádí do naprosto jiného světa Norska. Do nejsevernější části Norska, ve Finnmarce, u hranic s Finskem a Ruskem, na historickém území Sámů či též Laponců. Místo plné starých pohanských zvyků Sámů a laestadiánských obcí, tedy vyznavačů křesťanského sektářství populárního ve Skandinávii.

„Podíval jsem se na hodinky. Ubíhaly jako splašené. Brzy to bude sto hodin. Od chvíle, kdy jsem měl být mrtvý. Sto čistě bonusových hodin“ - to si říká Ulf, mafiánský zabiják a výběrčí dluhů na útěku, který se trochu zalhal svému bossovi. Do této pustiny, kde přijíždí v noci, a přesto si musí zakrývat oči před sluncem, se rozhodl schovat. Malý překupník drog, který se vyšvihl nečekaně a ne svým přičiním, na post zabijáka hlavního obchodníka s drogami v Oslo, přestože vlohy pro tuto práci nemá. Většinou života se brodí špínou velkoměsta, a vše dělá jen pro jediný úkol, který stejně nesplnil.

Jako vždy prim v příběhu hraje postava hlavního hrdiny, ale v tomto případě se nedají přehlédnout další faktory, které z knihy dělají opět jedinečný čtenářský zážitek. Samotné prostředí, ta ponuře krásná severská krajina, chladná a nekompromisní, přesto spravedlivá ke všem stejným dílem, a pak místní komunitou. Tou podivnou směsicí pohanských domorodců, kteří dokáží překvapit, a ortodoxních křesťanů, kteří vlastně dokážou překvapit taky. Drama vzniká právě tím, jak se Ulf, člověk z racionálního moderního světa, postupně, ale nezadržitelně zamotává do spletitosti zdejších vztahů. Jak tedy někteří recenzenti připomínají, Nesbo zde přihodil trochu „nesladké“ romantiky. A tím trochu nezvyklé vyústění příběhu.

Stejně jako u „Krev na sněhu“ je nutné si uvědomit, že na rozdíl od cyklu Harry Hola není „Půlnoční slunce“ detektivní příběh, ale čisté kriminální román. Tedy román ze světa zločinu, kde se nic nevyšetřuje, ale jedná podle drsných pravidel práva silnějšího. Ale zde tím silnějším jsou chladní a tvrdí místní, a samotná okolní příroda.

Knihu, které prostě nemohu dát nic jiného než 100% či 10/10, nebo všech pět hvězdiček v hodnocení, přeložila Kateřina Krištůfková, a vydalo nakl. Kniha Zlín, 2015.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář