Čtenářská recenze: Jodi Pocoultová - Vyprávěčka

Sage pochází z židovské rodiny. Její babička přežila holocaust a ona sama se pomocí terapií snaží vyrovnat se smrtí své matky. Právě tady se seznamuje s Josefem Weberem, devadesátníkem, který působí jako vážený muž, který si získává sympatie všech lidí. Jednoho dne Josef požádá Sage, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Nedaří se mu zemřít přirozenou smrtí, ale špatné svědomí mu nedovoluje, aby dál žil běžný a spokojený život.

Josef vypráví Sage o tom, jak během válečných let působil v koncentračních táborech a SS. Sage se dlouho rozmýšlí, co má dělat. Nakonec se rozhodne kontaktovat úřad pro vyšetřování nacistických zločinů. Podaří se jí také přesvědčit babičku, aby jí vyprávěla o svých zážitcích z polského ghetta, z Osvětimi a na dobu, kterou strávila na útěku. Existuje teorie, že se s Josefem setkala a může ho usvědčit.

Pokud Sage Josefovi v jeho přání vyhoví, bude se jednat o vraždu nebo o spravedlnost? Josef svých činů lituje a už 60 let je hodným člověkem. Kdysi byl ale tyran a páchal nepopsatelné hrůzy…


„Protože bych měl být mrtvý, Sage. Právě to si zasloužím. A vy mi můžete pomoct.“


Z úst babičky Sage i Josefa se dozvídáme o věcech tak hrůzných, až jsem si často musela dávat během čtení pauzu na to, abych všechno dokázala vstřebat. Ač lehkým vypravěčským stylem, dočítáme se o těch největších hrůzách, jaké kdy historie lidstva psala. Zvláštní je pohled zevnitř tábora, který nám babička Sage podává. Láska a zdravý rozum jako by přestaly existovat. Je tu jenom síla mocnějšího, zloba a nenávist.

Zpočátku Josef Weber svou prosbou Sage hodně překvapí. Copak by tak důstojný muž, učitel a dobrovolník mohl spáchat takové zločiny? Copak někdo takový může být vrah? Jenomže pak Josef začíná vyprávět… o tom, jak se ze školáka postupně stal sympatizantem Hitlera a Třetí říše. Pak byl vojákem SS a velitel ženského koncentračního tábora. Své zaměstnání bral vážně. Skoro jako poslání. Velice krutě.

A pak je tu Minka, babička Sage. Díky tomu, že holocaust přežila, máme nyní možnost vyslechnout si příběh zase z druhé strany. Až doposud bychom si mohli myslet, že nic horšího než Josefovo vyprávění už neexistuje, což je omyl. Její cesta ke svobodě byla nepopsatelně krutá. Z mladé krásné dívky se stal pohublý stín z ghetta a nakonec holohlavá kostra, která ztratila jméno a dostala číslo.

Zároveň se můžeme radovat z počínající lásky Sage a vyšetřovatele Lea, který je povolán, aby Josefa dovedl před soud.
 

 „Bůh nám nic nedělá,“ namítla Darija. „To Němci“


Mnohdy jsem nevěřila vlastním očím. Často jsem došla k fázi, kdy jsem už nedokázala číst dál, kdy jsem musela tuhle knihu odložit a načerpat síly na další řádky. Tak moc pro mě Vypravěčka byla silná. Jak ráda bych se utěšila myšlenkou, že je to „jenom“ knížka. Příběh, který si někdo vymyslel, který dočtu a pak odložím. Jenomže toto kdysi dávno (tedy relativně dávno) byla pravda. A závěr příběhu? Slzy, klepající se kolena, zadržený dech a oči těkající po posledních řádcích.


"V místech, kam se dostal sníh, jsem měla téměř omrzliny. Ale nebylo to tak strašné jako u ostatních děvčat. Jedna z nich, která měla jen jedny ponožky, měla tak ošklivé omrzliny, že se jí malíček odlomil jako rampouch."


Nečekejte žádný přívětivý román. Sice je napsaný lehce, krásně se čte, ovšem jen pokud mluvíme o stylu psaní Jodi Picoultové. Obsah zdaleka tak lehký není. Osloví vás, chytne za srdce a nedá vám spát.

Jednotlivé spojitosti se mohou zpočátku jevit poněkud složitě, protože kniha se skládá z několika dějových linií, které se vzájemně proplétají a navazují na sebe. Nemusíte se ale bát chaotického vyprávění. Naopak. Příběh je dokonale promyšlený a hluché místo v něm nenajdete.

Je to úžasná kniha s vysokou vypovídací hodnotou. Nejde jenom o samotný holocaust a jeho strašlivé následky pro lidstvo i jednotlivce. Jde taky o střet dvou generací: té, která tyto hrůzy zažila ať už přímo či nepřímo, a té nové generace, která holokaust nezažila, často o něm smýšlí zkresleně nebo ho dokonce zpochybňuje.

Nenávist, znechucení, strach, láska a vděk. Všechny tyto emoce vás během čtení téhle knihy čekají -  a možná řada dalších. Děkuji autorce za krásný zážitek, za snahu zachovat svědectví o genocidě páchané během druhé světové války, za nezodpovězené otázky a námět k zamyšlení. Jodi Picoultová je úžasná „vypravěčka“!


Autorkou recenze je Andrea Simoglu.

Přidat komentář


V odpovědi prosím používejte pouze číslice

Ještě nikdo nereagoval, buďte první.

Recenzovaný titul

Nebaví vás číst anotace?  Pusťte si book trailer!

Sociální sítě