Temný případ v Galvestonu
Scenáristická hvězda NIC PIZZOLATTO konečně v češtině: pěkně natvrdo uvařená prvotina. „Tam, odkud pocházím, chápou lidi násilí jen jako efektivní způsob komunikace,“ svěřil se před dvěma lety v rozhovoru americký scenárista, producent a prozaik Nic Pizzolatto. „V mém kraji najdete spoustu ubohých, hloupých lidí, spoustu pití a bití a podvádění.“
JENŽE KDYBY NEBYLO Nikova neradostného dětství u jezera Charles v chudé zemědělské oblasti jižní Louisiany, nedostalo by se nám seriálu Temný případ (True Detective), jednoho z nejvelkolepějších televizních děl všech dob, jímž kanál HBO zkraje loňského roku nadchl kritiky i diváky. Nic Pizzolatto v důvěrně známé louisianské pustině rozehrál napínavé drama pro brutálního sériového vraha, ztracené děti, hrůzně tajemné symboly a dva tvrdé policajty (Woodyho Harrelsona a Matthewa McConaugheyho); v aktuálně běžící, pohříchu podstatně nezajímavější druhé řadě Temného případu nás Pizzolattův scénář momentálně přibližuje k závěru vyšetřování tří osudem pošramocených kalifornských policejních vyšetřovatelů a snad i k odhalení toho, kdo zamordoval a zohavil úplatného městského radního. A dva roky před prvním Temným případem se v Pizzolattově hlavě zrodila jiná hutná krimi – Galveston.
Vymahač dluhů a nájemný zabiják Roy Cady má raka a hnusného šéfa Stana, jenž se rozhodl uspořádat velkou tučnou zabijačku. A Roy není čestný host – Roy je hlavní chod. Zmožený alkoholem, svými čtyřmi křížky a utrženými ranami z těch jatek utíká s jistotou, že v New Orleansu už pšenka nepokvete ani jemu, ani sotva zletilé lehké holce Rocky, kterou si bere pod křídlo ještě na místě činu.
Postupem času, na jiném „místě činu“, k dvojici ztracenců přibude Rockyina tříletá sestřička Tiffany a nesvatá trojice se mílovými kroky blíží k dalšímu místu činu, tentokrát osudovému: „,Už jsi někdy byla v Galvestonu?‘ řekl jsem.“
Roy Cady má „v hrudním koši fujavici z mydlin“ a játra tvrdá jako šutr, ale po tolika kulkách a flaškách ho hned tak něco neskolí a ten pohnutý příběh z května 1987 vypráví o pěkných pár let později jazykem ostrým jak zvuk policejních sirén. Ten cynik nikoho nešetří: „Tvářil se, jako kdyby očekával projev přízně, ale já neměl pocit, že by si ho zasloužil. Navíc bylo pěkně trapný poslouchat toho břichatýho Taliána, jak mi líčí svoje pocity, a přitom na to ani nemá slovní zásobu.“ Svůj koktejl z krve, ženských, sexu, temnoty a vzpomínek na to všechno servíruje hlavní hrdina ve stylu Sin City – neplýtvá slovy, zato svoje vyprávění napustil emocemi černými jak dehet, ten zbědovaný zoufalec, muž bez budoucnosti, jehož přesné, tvrdé, kruté metafory dávají znát, jak moc invazívní plevel kudzu a zkřivené kořeny zlých stromů bezútěšné domoviny prorostly duše Krásky a Zvířete, Rocky a Roye. Prvotní úder na solar – nebo spíš na plíce? – sice následuje relativní idyla společné jízdy těch dvou psanců, jenže i na cestě se Royovy záchvěvy něhy vůči oběma dívkám a touha konat dobro neodvratně barví doruda.
Galveston vlastně není Pizzolattova prvotina, jenže temperamentní potomek italských rodičů svůj úplně první román po dvou letech práce zničil. Galveston napsal rychle jen pár týdnů nato; kniha pak vyšla v červnu 2010 a svou tíživou atmosférou, vybroušeným, úsporným stylem i směřováním na jih Států naznačila, že tu má někdo slušně nastudovaného Faulknera, Hammetta i McCarthyho a že z toho ten někdo zatraceně umí vytěžit skvělou prózu, když do odvaru z bole hlavu přimíchá vlastní traumata: líný vzduch dětství a věčnou nečinnost, navěky zavržené rodiče i teskno a temno beznadějného sousedství jezera Charles.
Jen blázen by čekal, že Royův příběh skončí dobře, ale blázen do kvalitní noirové prózy svazek neodloží a setrvá se stínem tvrdého chlapa až do hořkého konce. Jestlipak si pragmatický Nic Pizzolatto ještě někdy najde čas na napsání knihy, když teď po Temných případech ví, jak snadné je zasáhnout jedinou kulkou stamilióny seriálových nadšenců…
Zdroj: 30.7.2015 Reflex
Autor: Kateřin Kadlecová
Recenzovaný titul
