Čtenářská recenze - Lucy Clarkeová: Modrá
Lana žije již několik měsíců na Novém Zélandu a čeká, až připluje Modrá. A ona musí připlout. Nový Zéland je konečný cíl její dlouhé, několikaměsíční plavby.
Lana se před necelým rokem dozvěděla, že jí otec lhal ve velmi závažných věcech, týkajících se jejího života, konkrétně její matky. To mu přece nemůže odpustit. Je v šoku a utíká si pro útěchu a pochopení ke své nejlepší kamarádce Kitty, se kterou se znají od dětství. Nakonec se rozhodnou, že opustí domov a svůj dosavadní neuspokojivý život, a vydají se na cesty.
Díky tomuto rozhodnutí se jednoho dne objeví na Filipínách. Shodou náhod se seznámí s partou mladých lidí, kteří se plaví na jachtě s příznačným názvem Modrá. Užívají si moře, slunce, bezstarostného života. Alespoň se to zpočátku tak jeví. Obě dívky jsou pozvány, aby plavbu sdílely také. Lana s Kitty jsou nadšené a samozřejmě souhlasí. Vždyť to je jako sen. Slunce, křišťálově čisté moře, potápění, koktejly, noci pod hvězdnou oblohou. Užívají si nového života plnými doušky. Lana se sbližuje s Dennym a protože je na lodi pravidlem... ŽÁDNÉ VZTAHY... své sympatie udržují v tajnosti.
Jednoho dne však tento krásný a bezstarostný život končí. Z paluby zmizí člen posádky. Není pochyb, že se utopil. Byla to nešťastná náhoda? Sebevražda či něčí úmysl? Zmizelý Joseph velmi ležel v žaludku kapitánovi lodi Aaronovi. A on má ošklivou ránu na rameni. Opravdu si mohl takto ublížit při nehodě ve sprše?
Lana snáší vzniklou situaci asi nejhůře. Zemřel přece člověk, kterého všichni několik týdnů znali. Přestává důvěřovat ostatním, trn sváru se objeví i mezi ní a Kitty. Po velmi nepříjemném zážitku, který Lana prožije krátce po smrti Josepha, již neváhá a v nejbližším přístavu jachtu opouští, aniž by se s posádkou rozloučila
A nyní se dozvídá, že se loď potopila... Přežila posádka? Dozví se Lana, co se tenkrát Josephovi doopravdy stalo? Setká se opět s Kitty a Dennym?
„Počkejte! Zastavte! Stát!" křičela, až ji zabolelo v krku.
S hrůzou, ze které se jí skoro udělalo špatně, si uvědomila, že nikomu neřekla, že si jde zaplavat.
Šaty měla přivázané k zábradlí, všimne si jich někdo a uvědomí si, co se stalo?
S přerývaným dechem šlapala vodu a sledovala, jak jachta odplouvá do dálky. No tak! Všimněte si těch šatů! Všimněte si, že tam nejsem!
Na knihu jsem se moc těšila, protože z Posledního nádechu od autorky jsem byla nadšená. A autorka opět potěšila. Kniha vás vtáhne bez problémů do děje. Dokázala jsem si představit život na jachtě, ty krásné slunečné dny, ale i tu hrůzu, když přijde špatné počasí a vy se nemůžete několik dní udržet na nohou a přejete si mít pevnou zem na dosah. Poznáte pocit, jaké to je žít pouze na omezeném prostoru s lidmi různých povah. Zápletka je dobře vymyšlená a určitě příběh okořenila. Stal se tak napínavým a vy prostě musíte číst dál a dál.
Rozhodně bych knihu doporučila k přečtení, kdyby neměla jeden velký nedostatek, za který ovšem autorka nenese odpovědnost.
A sice chyby.
Ne pár... ale spoustu chyb, překlepů, chybných tvarů slov. Do poloviny knihy se chyby opakují snad na každé třetí straně, později už méně, ale vyskytují se stále. Jak jsem se na knihu neskutečně těšila, tak následovalo zklamání. Můžete si plnohodnotně vychutnat příběh, když se po chvíli čtení soustředíte téměř pouze na zmíněné chyby a děj vám uniká? Rozhodně NE. Knize to hodně ublížilo a čtenáře to otráví.
Mé hodnocení... 4,5 hvězdičky... dávám tedy pouze za příběh. Ale abych nebyla nespravedlivá, kniha má krásnou obálku i vnitřní zpracování.
Autorka recenze: Šárka Fofoňková
Zdroj: Můj knižní ráj
