Čtenářská recenze – John Green: Příliš mnoho Kateřin

Teenager se stigmatem zázračného dítěte Colin Singleton právě ukončil střední školu a v tu samou chvíli i vztah s devatenáctou Kateřinou v řadě. Respektive ona dala kopačky jemu - stejně jako osmnáct jejích předchůdkyň. Colin má tím pádem před sebou vidinu léta stráveného truchlením v pokoji s pocitem nezacelitelné díry v břiše, což je to jediné, co mu po jeho lásce zbylo.

Chlapcovo smutnění ale naštěstí brzy naruší Colinův nejlepší (a jediný) přítel Hassan, neustále vtipkující mladík odmítající nastoupit na vysokou, který Colina přemluví, aby s ním sednul do auta a vydal se na výlet bez cíle. Putování dvou kamarádů po pár dnech náhodou skončí v jednom zapadlém městečku. Gutshot kromě možnosti prohlédnout si hrob arcivévody Františka Ferdinanda a přivydělat si ne úplně běžnou brigádou nabídne Colinovi také šanci najít sám sebe a zažít pocit heuréka, po kterém chlapec celý život touží. A taky mu přivede do cesty Lindsey...   

Příběh čtvrté knihy Johna Greena vycházející v českém překladu se nese spíše v odlehčeném duchu, což pro mě byla po srdcervoucím Hvězdy nám nepřály a těžce filozofujícím Hledání Aljašky příjemná změna. Postavy slušně hláškují a dostávají se do spousty komických situací. Mezi jednotlivými Colinovými a Hassanovými zážitky k popukání ale zbývá i dost prostoru pro různé úvahy - o životě, lásce i matematice.

Kniha je ozvláštněná spoustou poznámek pod čarou, v nichž čtenáři najdou vysvětlivky cizích termínů a popisy historických postav a událostí, jež nadprůměrně inteligentní Colin zmiňuje. Nemůžu se zatím rozhodnout, jestli byly v takové míře poznámky přínosem, nebo spíše už rušivým elementem, každopádně jsem si při čtení pěkně rozšířila obzory a už se těším, až budu svoje přátele častovat oslovením "káfire".

Cením si toho, že se autor v "Kateřinách" vyhnul tématu smrti a ukázal, že i bez toho dokáže napsat příběh, který chytí za srdce. Co typicky "greenovského" naopak zůstává, jsou jednak skvělé, trochu nestandardní postavy, u kterých si přejete, aby vystoupily ze stránek, ožily a spřátelily se s vámi (ačkoliv zrovna u Colina mi trvalo trochu déle, než jsem si k němu našla cestu, jeho "mimoňství" mi zpočátku mírně lezlo na nervy), jednak spousta krásných vět, které si vryjete do paměti a budete si je chtít nechat vytetovat. A tak po "...a já se zamilovala, jako když člověk usíná - pomalu a pak najednou docela." (Hvězdy nám nepřály) a "...a já myslel na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán." (Hledání Aljašky) přichází (mimo jiné) "Ten úsměv by dokázal ukončovat války a léčit rakovinu." a "Člověk může hrozně moc milovat, myslel si, ale nikdy nemůže nikoho milovat tolik, jako se mu po něm může stýskat." Nejsou ty citáty prostě... dokonalé? :)

Johnu Greenovi spousta lidí nemůže přijít na jméno, mě ovšem ani tentokrát nezklamal a já už si začínám myslet, že to snad ani není možné. V rámci young adult literatury je zkrátka jeden z nejlepších, nedá se svítit. Nezbývá mi, než Příliš mnoho Kateřin vřele doporučit, vrhnout se na Papírová města, abych dohnala resty... a jít se objednat ke svému tatérovi.

Autorka recenze: Alice Kotylová

Detail titulu Příliš mnoho Kateřin
Vaše cena: 249 Kč Koupit

Přidat komentář


V odpovědi prosím používejte pouze číslice

Ještě nikdo nereagoval, buďte první.

Recenzovaný titul

Nebaví vás číst anotace?  Pusťte si book trailer!

Sociální sítě