ESTETIKA (A) DEVIACE

Knížka, z jejíž obálky se na čtenáře směje obrázek připomínající pootevřenou vaginu, se zatím zdá být malou literární událostí. Románovou prvotinu Američanky Alissy Nutting předchází skandální pověst, již obálka potvrzuje, kniha je čtivá (chválu ostatně zaslouží překlad Martina Pokorného) a bývá srovnávána s Nabokovovou Lolitou. Osobu autorky samotné i vtipnou, byť téměř plagiátorskou obálku (obdobný motiv zdobí původní, americké vydání) ponechám stranou; naopak srovnání s Nabokovem by mohlo být poučné a není od věci právě jím recenzi otevřít. Tampa, velmi krátce řečeno, popisuje sexuální náruživost - ne však lásku - dospělé ženy k mladým chlapcům (efebofilii, nikoli, jak se většinou uvádí, pedofilii); aby svou touhu ukojila, je ochotna udělat v zásadě cokoli. Vystudovala angličtinu, aby mohla učit na střední škole, a být tak nablízku mladým chlapcům (čtrnáct let je pro ni horní hranice erotické přitažlivosti). Jenže učit pro ni znamená především lovit kořist…

Analogie s Lolitou je sice logická, ale řeknu rovnou, že je také velmi povrchní, daná pouze nejhrubším dějovým východiskem. Pojmeme-li Tampu jako variaci na Lolitu, platí to, co ironicky píše recenzentka The Washington Post: k Nabokovovi se to má, asi jako když vesnická kapela zahraje písničku od Beatles.

Není podstatné, že jednou je vypravěčem muž a podruhé žena; rozdíl tkví v diametrálně odlišné povaze jejich vypravěčských gest. Vypravěč Lolity je manipulátor a rétor, jeho hlavní strategií je práce s jazykem, rétorické mimikry, které jsou vposledku prakticky neprostupné; vypravěčka Tampy naopak podává přesnou a až zdůrazněně nepřikrášlenou zprávu (kdybychom chtěli na srovnání s Nabokovem trvat, podobá se Tampa svou přímočarostí Čarodějovi, ještě rusky psané předchůdkyni Lolity); v Lolitě jde o zpověď od/souzeného, složitě vrstvenou a zaklíčovanou v popisech a intertextuálních narážkách, v Tampě o vítězný křik trestu zproštěné deviantky. Právě vědomí tohoto kontrastu nám ale posléze možná napomůže v dalším uvažování o románu Alissy Nutting.

Tampa se těší pověsti erotické četby či přímo lehké pornografie; tak je prezentována, propagována a pravděpodobně i čtena. I s tímto výměrem je však třeba polemizovat. Jakkoli jsou zde líčení sexuálních scén otevřená, není sex sám o sobě dominantním tématem a ani rozsahově není stěžejním prvkem; ostatně sám název románu, slovo Tampa, odkazuje mimo erotickou dějovou linii.

Aby lechtivá četba fungovala, musí se - třeba křečovitě - tvářit, že její svět je bezproblémový, idylický; říkat „já jsem v pořádku“, a ponechat tak čtenáři klid na zakoušení (mimoliterární) rozkoše. Tampa je však totálně upřímná; nestylizuje se, naopak - své temné stránky hrdě vystavuje na odiv. Erotická literatura nesmí klást čtenáři žádné překážky, ale právě to Tampa dělá systematicky a od začátku -a primárním ničitelem potřebné iluze bezproblémového erotického světa je vypravěčka.

Vypravěčka a zároveň hlavní hrdinka knihy je tak trochu zrůda - oznámí nám to hned na první stránce; vše, co vypráví dále, jí dává za pravdu. Netají se tím, že je deviantní (sebe sama tak v proudu vyprávění označuje), egoistická, bezskrupulózní, cynická; jediné, co ji zajímá, je sexuální uspokojení sebe sama. Je jí šestadvacet let, svého muže víceméně nesnáší a žije s ním jen proto, aby jí zajišťoval luxusní život: protože potřebuje zůstat mladá a přitažlivá, enormně přitažlivá, potřebuje i neutuchající přísun drahých kosmetických prostředků.

Je krásná a okouzlující a jmenuje se Celeste - latinsky „nebeská“. Její psýcha se zevnějškem ostře kontrastuje a je jen symptomatické, když tato nebeská kráska má potřebu se čtenáři svěřit, že defekuje výrazně zapáchajícím způsobem.

Proč o tom všem mluvím? Je jakási obecná literární konvence, že vypravěč, je-li zároveň postavou, navazuje se čtenářem určité spojenectví; spiklenecky na něj pomrkává z vyprávěného světa, jejž mu zároveň zprostředkovává; dělá to tak, aby se ukázal v lepším světle - a právě toto Celeste nedělá. O faktech fikčního světa nereferuje oportunisticky, nemate. Celeste si jde za svým, ostatní postavy v lepším případě jen vodí za nos, nebo je bezostyšně využívá, dokonce je přímo ničí: svému „milenci“, studentu Jackovi, postavě tragického osudu, hříčce chtíče, jemuž nemohl rozumět, pravděpodobně zničí život, jeho otce de facto zabije.

A přece jsme ochotni naslouchat jejímu vyprávění, přijímat její řeč, a v tomto smyslu být jejími spojenci. Je to jen tím, že v rámci vyprávěného světa nemluvíme s nikým jiným, nemáme zde jiného spojence (myšleno v komunikaci, nikoli v pocitech či činech)? Richard Olehla v doslovu naznačuje, že zde roli hraje i jakýsi pocit spoluviny: víme, že je to mrcha, ale vlastně jí tak trochu závidíme, a tak jí držíme palce, za což se stydíme.

Možná je ale odpověď na tuto otázku těsně spojena s otázkou jinou, zásadnější: v čem tedy jsou kvality románu? Domnívám se, že jde o svého druhu experiment: o text, který zkouší, jak moc čtenář takovou vypravěčku, respektive svět, jejž mu tato vypravěčka podává, akceptuje - přičemž akceptovat znamená text nejen přečíst, ale zároveň ho nepřestat považovat za umělecké dílo, nikoli jen za psychopatologickou lékařskou zprávu (přičemž samozřejmě netvrdím, že svou knihu Nutting takto zamýšlela).

Celeste čtenáři nejprve naservíruje sebe samu a své pocity a plány. Už to je silné. Pak svede mladíčka; to by snad ještě bylo únosné (a do té chvíle by možná také šlo uvažovat o lechtivém pornu); pak svede druhého, a zde je příběh již zcela otevřeně nesentimentální, i sex je už redukován na bezohlednou rozkoš bez jakéhokoli citu (druhý milenec „měl stále větší potřebu souložit jen při násilných filmech“).

Kýčovité kulisy erotického čtení jsou tady rozmetány už docela; zatčení a pád hlavní hrdinky by čtenář uvítal jako dodržení morálních norem a logiky, jež by mu dovolily vymanit se z vypravěččina kouzla a přihlásit se k obecně přijímaným etickým normám. Jenže Tampa na rozdíl právě třeba od Lolity soudem neskončí.

Samotný konec románu - a zvláště poslední věta (již zde samozřejmě neprozradíme) - pak jsou nejen pointou dějovou, ale hlavně vyhrocením popsané textové hry: maximálním napětím tenze mezi etikou (jíž bychom vlastně chtěli přitakat) a estetickým účinkem. Konvencí, která nás jakožto čtenáře nutí zůstat věrnými postavě příběhu, svému spojenci ve vyprávěném světě.


26.6.2014 Tvar


Přidat komentář


V odpovědi prosím používejte pouze číslice

Ještě nikdo nereagoval, buďte první.

Recenzovaný titul

Detail titulu Tampa

Tampa

Alissa Nutting

269 Kč

239 Kč

Nebaví vás číst anotace?  Pusťte si book trailer!

Sociální sítě

Twitter Instagram