Recenze – Bojovat o vlastní dítě proti „všem“

Změna prostředí, první dítě i jeho nástup do školky, bývají jedním ze zásadních životních milníků skoro každého z nás. Když však při slavnostním zahájení je váš syn před ostatními nařčen z toho, že uhodil holčičku, vše se zhroutí.

Tím si musí procházet právě Jane, která vychovává svého jediného syna Ziggyho naprosto sama. Nevěří ale obvinění matky Renaty a její dcery Amabell, že by byl něčeho takového schopen. Mohl by snad za to jeho otec, kterého nikdy neviděl? Nebo snad Amabell lhala? Co se tím dalšího rozproudí ve státní Pirriwee?

Madeline Mackenziová stojí za každých okolností na straně Jane, a to již od prvního dne, kdy jí pomohla s vyvrknutým kotníkem. Sama však řeší problém s dospívající dcerou, která se přestěhuje k bývalému manželovi a jeho nové ženě Bonnie a jež se snaží svět přes sebe upozornit na zvrácenost dnešní doby. Pomůže však tak, že bude prodávat na internetu své tělo? Proč si s matkou tak dobře nerozumí?

Jenže do školy dochází i jiní rodiče, kteří něco před ostatními skrývají. Mezi nimi je nejen krásná Celeste s nevyzpytatelným manželem, ale i matka Harper a další. Drby, pomluvy, tajnosti i netajnosti vyvrcholí během kvízového večera, kdy všichni ukážou svoji pravou tvář.

*

„Myslela na to, jak ho poprvé spatřila. Byl tak naštvaný, že se narodil, vřískal celým svým tělíčkem, máchal drobnými končetinami, jako by padal, a její první myšlenka byla: Je mi to moc líto, chlapečku. Mrzí mě, že jsem tě do tohohle světa přivedla. Celé tělo jí zachvátil intenzivní mučivý pocit. Ačkoli by ho nejspíš nazvala „radostí“, podobal se spíš žalu. Domnívala se, že takový bouřlivý příval lásky vůči tomu legračnímu, červenolícímu stvořeníčku musí ti špinavou vzpomínku na onu noc spláchnout. Jenže vzpomínka zůstala a uchytila se v zákoutích její mysli jako slizká černá pijavka.
„Musíš si toho svého syna ohlídat.“ Renata přistoupila až k Jane a zabodla prst do vzduchu jen kousek od její hrudi. Oči za brýlemi měla podlité krví. Její hněv byl tváří tvář Janiným pochybám tak hmatatelný a oprávněný.
„Renato,“ mírnil ji Geoff. Podal Jane ruku. „Geoff Klein. Renatu prosím omluvte. Je velice rozrušená.“
Jane mu potřásla rukou. „Jane.“
„Tak tedy dobrá, když už jsme se tady všichni sešli, snad bychom si mohli konstruktivně promluvit,“ pronesla paní Lipmannová a její řezavý hlas přitom nervózně zadrnčel. „Můžu vám nabídnout kávu nebo čaj? Anebo vodu?“
„Já nechci žádné občerstvení,“ zavrčela Renata. Jane si se zvráceným zaujetím všimla, jak se třese od hlavy k patě. Rychle zrak odvrátila. Při pohledu na tak odhalené emoce měla pocit, že vidí Renatu nahou.
„Renato.“ Geoff před svou manželku napřáhl ruku, jako by se bál, že vběhne přímo pod auto.
„Já vám povím, co chci,“ řekla Renata paní Lipmannové. „Chci mít jistotu, že už se to dítě k mé dceři nepřiblíží ani na krok.“

*

Pro nás, české čtenáře, se bravurně představila Manželovým tajemstvím a slabším Na co Alice zapomněla. Tentokrát se zase vyšvihla a připravila velice zajímavý příběh, který spojuje nejen školní prostředí, domnělou šikanu, ale především rodinné kostlivce a „vraždu“. Má to dokonalý spád, dobře promyšlené postavy, ve kterých se člověk neztrácí, a překvapivý konec. Tohle se bude ale těžko překonávat, paní Moriarty.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář


V odpovědi prosím používejte pouze číslice

Ještě nikdo nereagoval, buďte první.

Recenzovaný titul

Nebaví vás číst anotace?  Pusťte si book trailer!

Sociální sítě