Bílý žár vypráví o neklidné Arktidě i lidském chtíči
Bílý žár britské autorky M. J. McGrathové vypráví příběh Inuitky Edie Kiglatukové, třiatřicetileté obyvatelky země pro zhýčkané Evropany velmi vzdálené a velmi neznámé. Dokážete si například představit cestu o samotě na člunu skrze ledové moře v Jonesově průlivu, kde teploty běžně překračují minus 40 stupňů Celsia? Jistá „exotičnost“ prostředí Bílého žáru zaručila autorce základní zájem, čtivý styl psaní se znatelným otiskem novinářské praxe chvílemi vyloženě spadává do reportážního stylu.
McGrathová se představuje coby vypravěčský talent s citem pro smyslové vjemy a jejich popis – jazyk tu stále v rámci běžné beletrie nepředčí obsah, což je rozhodně pozitivum románu s prvky krimi. Jeho největší přitažlivost ovšem zajišťuje skvěle promyšlená dějová linka.
Napínavé vyprávění zavádí čtenáře z Grónska až k ostrovům Královny Alžběty (některá místa jsou smyšlená), kde vědci bádají na meteorologické stanici. V Arktidě se setkávají s původními obyvateli či míšenci, jichž pomalu ale jistě ubývá. A s nimi mizí i staré tradiční eskymácké zvyky, jako je lov tuleňů a ledních medvědů.
Z posledních zbytků původní kultury se snaží vykřesat vlastní živobytí i Edie, malá a houževnatá žena, inuitská průvodkyně drsnou grónskou přírodou, kde kromě ledu a kamení často nenarazíte už vůbec na nic.
Nevlastní matka dvou mladých Inuitů a vyléčená alkoholička (v Grónsku je tvrdý alkohol častým lékem na všechny neduhy) jednoho dne přijde o dosavadní klid, když po dvanácti letech praxe ztratí poprvé při výpravě svěřence. Za pár dní přibude další mrtvola, a když do třetice spáchá sebevraždu jeden z nevlastních synů Edie, macecha odmítne uvěřit oficiálním verzím vyšetřování.
Za pomoci místního policisty začne rozmotávat spletitý a složitý „uzel“ zla, který v její domovině vytvořili přistěhovalí běloši, vědci z nedalekých ostrovů i místní politici.
Nečekejte děj postavený rovnou na dialozích či přímé řeči, čtení Bílého žáru vyžaduje na beletrii poměrně velkou pozornost a klid. Odměnou vám bude překvapivý vývoj děje, v němž nechybí hrozby přicestovalé z moderního světa – například téměř všudypřítomný heroin, pomalu nahrazující tvrdý alkohol, nebo touha po slávě, jak Edie říká, konečný výprodej lidskosti. To všechno bez většího náznaku moralizování či kritizování, byť s jasně vykresleným viděním složitého světa.
19.2.2013 Právo
Recenzovaný titul
