Operace Stonewall

V roce 2011 se k nim přidala i zatím jeho neútlejší kniha „Operace Stonewall“, a jak jinak opět z válečného prostředí. Kniha kombinuje špionážní, námořní a hlavně letecký příběh jedné méně známé epizody z druhé světové války.

Jednalo se o operaci Stonewall, volně přeloženo operace Kamenná zeď, která v zimních měsících roku 1943 měla za úkol zničit tzv. lamače blokád, což byly speciálně upravené ozbrojené nákladní lodě německého námořnictva pro prorážení námořních spojeneckých blokád u Němci ovládaných přístavů. Dovážely především z Dálného východu strategicky důležité suroviny pro nacistickou válečnou mašinérii.

Z literárního hlediska je nejdůležitější, že se vlastně jedná o značně přesnou historickou rekonstrukci. Jiří Šulc sesbíral co nejvíce doložitelných dat, od jmen postav, časů jednotlivých akcí, až samozřejmě po samotné výsledky, a vytvořil dramatický obraz celé akce, do které významně zasáhli českoslovenští piloti ve službách RAF.

Po dějové stránce se dá příběh rozdělit na tři základní linie. První nás zavede do Operačního zpravodajského centra v Londýně, do plánovacího srdce britské admirality, kde commander Denning velí spolu s poručíkem Hutchinstonem celé operaci Stonewall. Atmosféru těžkého rozhodování o životě a smrti tisíce námořníků a pilotů autor jakoby zjemnil postavou Margaret Stewartové, čerstvé ženské posily zdejšího centra.

Další část se odehrává u 311. perutě RAF, složené z československých posádek bombardovacích letounů B-24 Liberator. Poslední součástí příběhu je pak osud posádky hledaného německého lamače Alsterufer kapitána Piateka. Tato trojice je tak hlavními aktéry smrtící hry na „kočku a myš“ na nezměrných plochách Atlantského oceánu.

Jak ve svém doslovu autor podotýká, jedinou záležitostí, ve které zcela použil svoji literární fantazii, jsou lidské charaktery jednotlivých postav. Jména lidí, jejich osudy, to vše přesně znal z válečných archívů, ale jací vlastně to byli lidé, to už musel odhadnout, vlastně vytvořil pouze dle svého vlastního mínění.

Z tohoto hlediska je to pak celkem zajímavý výsledek, ze kterého vychází jeho postavy spíše jako lidské bytosti než jako chladné stroje na zabíjení. Osobně bych vyzvedl i fakt, že se neusiloval nějak „charakterově“ stranit jedné straně. Jde  především pocit, že se nesnažil Němce vykreslit jako krvežíznivé bestie fanaticky oddané Vůdci.

Na druhou stranu ale musím říci, že v této autentické dramatizaci mi chybí větší dávka dramatu, napětí. Je to především v jednání postav, které se v napjatých situacích chovají spíše jako idealizované předobrazy válečných hrdinů, něž jako lidé, kteří už téměř klepají na nebeskou bránu.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář