Bílá velryba

Nakladatel:Odeon
Edice:Knihovna klasiků
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:776
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:140 × 206 mm, 884 g
Více podrobností
Klubová cena: 399 Kč
Běžná cena: 499 Kč
Ušetříte: 100 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem 
Připraveno k expedici
Informace o dostupnosti

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Doba přepravy dopravcem:
  • 1 den

Poslední změna: 18.11.2017 11:47

Anotace

Říkejte mi Izmael… V internetových kvízech, kde se má poznat dílo podle první věty, většinou bezpečně najdeme Bílou velrybu. Dvaatřicetiletý Melville ji poprvé vydal roku 1851 a dodnes patří k tomu nejrespektovanějšímu, co ve světové literatuře (a americké zvláště) existuje. Román popisuje plavbu velrybářské lodi Pequod, již velí kapitán Achab. Stíhání obrovského bílého vorvaně, přezdívaného Moby Dick, je metaforou lidského boje s přírodou a také zbytečným pachtěním za nereálnými cíli.

Specifikace

Název: Bílá velryba

Originální název: Moby Dick

Objednací kód: FK034828

Zobrazit podrobnou specifikaci

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Tvrdím-li, že mívám ve zvyku odcházet na moře, jakmile se mi začnou dělat mžitky před očima a nemohu se pořádně nadechnout, rozhodně to neznamená, že se na něj vydávám jako cestující. Bez portmonky se neobejde nikdo, ale je-li prázdná, není mu na nic. Ostatně platící pasažéry sužuje mořská nemoc, nesnášenlivost a noční nespavost, takže se ani nedokážou radovat, že žijí. Ačkoli jsem již jako plavec dostatečně protřelý, nikdy také na moře nejdu coby komodor, kapitán či kuchař. Gloriolu vážnosti a úcty plynoucí z těchto funkcí ponechávám těm, kdo po ní touží. Pokud se mne týče, všechna ta obdivovaná a oceňovaná práce, svízel i soužení s ní spojené mě děsí. Stačí mi, že se musím starat sám o sebe, a netoužím věnovat pozornost i lodi, ať už je to bárka, briga, škuner nebo cokoli jiného. A pokud jde o vaření, přestože přiznávám, že skýtá pořádnou porci obdivné úcty, ježto lodního kuchaře svým způsobem zdobí důstojnické distinkce, stát u plotny a péct pernatce mě nikdy nebavilo, i když opékaného ptáka, patřičně omaštěného máslem a náležitě osoleného a opepřeného, nebude nikdo opěvovat s větším obdivem, neřkuli s uctivostí nežli já. Vždyť právě díky staroegyptskému modlářskému zbožňování rožněného ibise a hroší pečínky lze spatřit vysušené mumie tvorů, kteří v pyramidě spočívají jako v obrovské pečící troubě.

Ne, když odcházím na moře, činím tak jako prostý lodník, jenž je ubytován mezi mužstvem v předolodní ubikaci a pohybuje se od podpalubí až po vrcholík královské čnělky hlavního stěžně. Pravda, člověk se přitom naběhá, protože je nucen skákat po ráhnech jako kobylka po květnové louce. Zpočátku to bere jako něco velice nepříjemného. Je to pod jeho důstojnost, zejména pochází-li z nějaké vážené starousedlické patricijské rodiny jako Van Rensselaerové, Randolphové či Hardicanutové. A ještě horší je, jestliže předtím, než se stane námořníkem, měl možnost rozkazovat druhým, dejme tomu coby prostý venkovský kantor, před nímž se třásl hrůzou i školák z nejvyšší třídy, jenomže teď mu nadřízený nakazuje lézt do lanoví s kbelíčkem dehtu. Ujišťuji vás, že přeměna takového učitele v námořníka je dost bolestná a vyžaduje od člověka notnou dávku senekovské a stoické filozofie, aby byl schopen zatnout zuby a všechno to vydržel. Ale časem se to poddá.

Co na tom, jestli mi nějaký neotesaný kapitán nařídí popadnout koště a vysmýčit palubu? Co tato pohana znamená, poměřujeme-li ji Novým zákonem? Máte pocit, že když toho grobiána okamžitě a uctivě neuposlechnu, bude o mně archanděl Gabriel mít horší mínění? Kdo nemusí otročit, to mi prosím řekněte. Tak vidíte, ať už mě takový kapitán prohání, jak chce, uštědřuje mi sebevětší štulce a herdy, mě hřeje vědomí, že je to tak v pořádku, jelikož ať už to bereme fyzicky nebo metafyzicky, sloužíme všichni a s tou herdou musíme počítat každý, takže jsme si rovni a nezbývá nám než se nevzrušovat.

Jak říkám, na moře vždycky odcházím coby lodník, protože takto dostávám zaplaceno, zato jsem však nikdy neslyšel, že by pasažér za plavbu obdržel jeden jediný cent. Naopak, platit musí on. A v tom, jestli musíte platit vy, nebo někdo vám, je obrovský rozdíl. To, že musíme platit, je ten nejnepříjemnější trest z těch, jež na nás přivolal onen pár našich prapředků, kteří loupežili v zahradě rajské. Ale být placen? Tomu se jen tak něco nevyrovná. Je skutečně podivuhodné, jak graciézně člověk přijímá peníze, když tak upřímně věříme, že jsou kořenem všeho zla na světě a že zazobanec nikdy nepřijde do nebe. Ach, s jakou radostí tomuhle věčnému zatracení všichni podléháme!

A jako lodník odcházím na moře konečně také kvůli zdravému fyzickému pohybu a čistému vzduchu, jehož má člověk coby součást mužstva opravdu dostatek. Jelikož na tomto světě, tedy pokud platí poučky Pythagorovy, je častější protivítr než větry, které nesou kupředu, i ten nejvyšší velitel celé flotily na horní palubě dostává většinou vzduch z druhé ruky, to jest od námořníků na přídi. Myslí si, že ho dýchá jako první, ale tak to není. Vůdce je v mnoha ohledech veden podřízenými a nemá o tom nejmenší potuchy. Jestliže jsem však několikrát dýchal mořský vzduch jako lodník obchodní plachetnice, proč jsem si teď vzal do hlavy odjet na velrybářskou výpravu? Na to mohou nejlépe odpovědět sudičky s tím svým neustálým a nezbadatelným dohledem, kterým mě tajně sledují a jakýmsi záhadným způsobem ovlivňují. A to, že jsem odjel na velrybářskou výpravu, je bezpochyby součástí onoho odvěkého a obdivuhodného plánu Prozřetelnosti, která ji zřejmě považuje jen za jakousi krátkou sólovou epizodu inscenovanou mezi daleko rozměrnějšími výstupy. Jsem toho názoru, že mohou být plakátovány jako

Grandiózní zápas o zvolení prezidentem Spojených států
VELRYBÁŘSKÁ VÝPRAVA JISTÉHO IZMAELA
Krvavá řež v Afghánistánu

I když nemohu říct, proč mi sudičky coby režisérky určily ve velrybářské výpravě právě tuhle mizernou úlohu, když jiné pověřily skvělými rolemi ve velkých tragédiích, krátkými a snadnými štěky v salonních veselohrách a zábavnými party ve fraškách. Ačkoli pro tohle prostě postrádám přijatelné vysvětlení, při zpětném pohledu na všechny okolnosti se domnívám, že tak trochu chápu motivy a důvody, jež mi pod různými předstíranými významy tak prohnaně předestíraly, stejně jako to, proč jsem se té úlohy ujal a proč jsem také podlehl iluzi, že jsem se k tomu na základě své svobodné a ničím neovlivněné vůle i uvážlivého úsudku rozhodl sám.

Nejdůležitějším z těchto důvodů byla zcela ohromující představa samotné velryby, neboť tento zlověstný a záhadný kolos rozněcoval mou zvědavost. Kromě toho tu hrála roli také daleká a divoká moře, jimiž se pohybuje jako nějaký ostrov, i neznámá a nevýslovná nebezpečenství, jež zosobňuje, a to vše spolu s představou patagonského pobřeží, u nějž lze zažít tisícero divukrásných pohledů a zvuků, rovněž přispělo k tomu, že jsem své touze podlehl. Jiné by to možná nezlákalo, ale mne vše, co neznám, odjakživa přitahuje. Rád se plavím moři, jimiž se má člověk vyhnout, a přistávám u pobřeží známých svou divokostí. Nenechám bez povšimnutí nic, co je dobré, ale rychle rozpoznávám hrůznost věcí, a pokud je to možné, dokážu s nimi vyjít, neboť vše, s čím je nutné žít, je záhodno přijmout.

Ze všech těchto důvodů jsem proto možnost vydat se za velrybami uvítal. Mohutná vrata plavební komory do světa divů se otevřela dokořán a já, zmámený divokými představami, viděl velryby vplouvat po dvou do duše jako nekonečné procesí a v jeho středu spolu s nimi i obrovský tajuplný přelud zářící jako zasněžená velehora.


Žánry