Děti Marie Terezie

Oltářní obraz vyjadřoval velké naděje, které byly s tímto sňatkem spojovány: Z oblohy se snáší snubní prsten a Bůh uděluje požehnání pro žádoucího mužského dědice.

Mladý novomanželský pár si při poutní cestě do Mariazell dvěma zlatými, vavřínem ozdobenými srdci vyprosil bohaté potomstvo. Milostivá matka Boží jejich prosby vyslyšela a a císařovna Marie Terezie porodila Františku Štěpánovi Lotrinskému celkem 16 dětí, z toho jedenáct děvčat a pět chlapců.

Tři děti zemřely v dětském věku, další tři dříve, než dosáhly dospělosti. Dva synové se stali císaři, dvě dcery a nejmladší syn zůstali svobodní. Přísná výchova Marie Terezie byla proslulá a doslova revoluční. Dbala nejen na výchovu, ale i na vzdělání dětí, a přesto byla milující matkou všem svým dětem, i když třeba velmi tvrdou a zásadovou.

Byla velmi mocná, a mnohé z dětí zaslíbila již v útlém dětství partnerům pro posílení císařské moci z hlediska mocenského či politického a pro rozkvět habsburské říše.

Nejstarší Marie Alžběta se dožila necelých tří a půl let. Mezitím se narodila Anna Marie, která proslula jako učená moudrá punčocha. Jako dítě byla poměrně dost nemocná, ale byla mimořádně chytrá a zajímala se o veškeré přírodní vědy. Třetím dítětem byla Marie Karolína, která zemřela v roce svého života. Čtvrtým dítětem byl Josef, konečně mužský dědic, který proslul hlavně jako reformátor a císař.

Pátým dítětem byla Marie Kristina zvaná Mimi, která se narodila přesně v den císařovniných narozenin a stala se nejoblíbenějším dítětem Marie Terezie. Jako jediná dcera si směla vzít muže svého srdce. Šestým dítětem byla Marie Alžběta, překrásná dívka, kterou těžce poznamenaly neštovice. Sedmým potomkem byl Karel Josef, nejoblíbenější syn Marie Terezie, který však zemřel v šestnácti letech na neštovice.

Dalšími dětmi byly Marie Amálie, Leopold, Marie Karolína, Johanna Gabriela, Marie Josefa, Marie Karolína, Ferdinand, Marie Antonie a Maxmilián František.

V dnešní době je až nepředstavitelné, kolik bolesti a strachu musely matky snášet, a jak nemoci kosily celé rodiny, a jak těžký byl život, i když se člověk narodil do královské či císařské peřinky.

Moc pěkná a poučná knížka z mé oblíbené „hnědé“ řady historických knih.


Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář