Dekameron

Giovanni Boccaccio, zakladatel italské umělecké prózy, zasadil děj Dekameronu právě do téhle doby, do časů středověku a morové rány.

Sedm mladých dam se jednoho dne sešlo v kostele a začalo diskutovat o tom, že opustí město. Když si k sobě později přizvaly ještě tři mladíky, usadili se všichni v jednom letním sídle, stranou všech okolních hrůz i blízkosti civilizace, a začali si vyprávěním příběhů krátit dlouhou chvíli. Vypravěčům samotným v knize není věnována téměř žádná pozornost. Jsou to zkrátka obyčejní občané Florencie.

Dekameron v sobě nese 10 příběhů na každý den, kterých je také 10, takže dohromady 100 novel, jimž nechybí zajímavá zápletka ani poutavý konec. Boccaccio soubor sta novel psal pět roků, mezi lety 1348 až 1353 a ihned po vydání byla kniha církví zcela odsouzena.

Jednotlivé novely, z nichž každým dnem ubude jedna, vyprávěná jedním z členů této skupiny lidí, se nechaly inspirovat obyčejným životem, láskou, nevěrou či žárlivostí.

Příběhy humorné i tragické se před námi střídají od úsvitu do setmění a jeden z těch nejhumornějších vypráví o mladíku Masettovi, který se nechal zaměstnat v ženském klášteře jako zahradník a byť všechno slyší a vidí tak, jak všichni ostatní, vydává se za němého. Jednou Masetto podřimoval pod stromem, čehož si všimly dvě z jeptišek, situace využily a v blízké kůlně se s Masettem obšťastnily.

Brzy jim však začaly závidět i ostatní jeptišky, které si toho všimly a přesto, že zpočátku všechno chtěly oznámit abatyši, zvolily raději cestu radosti těla a Masetta coby jediného mužského elementu v klášteře využily také. Vše se ještě několikrát opakovalo, jenže poté, když se k ostatním jeptiškám přidala i sama abatyše, na Masetta už toho začínalo být trochu moc a nakonec mu došla veškerá trpělivost a konečně promluvil.

Postěžoval si na tak velké množství žen najednou, které on rozhodně nezvládne obšťastnit, a že se vše musí řešit nějak jinak. Abatyše jeho stížnost přijala a od té doby se o něj se všemi jeptiškami spravedlivě dělila. Masetto z kláštera odešel až ve stáří, bohatý a spokojený.

Příběh o Masettovi není jen výjimkou. Erotikou jsou totiž "říznuté" snad všechna vyprávění, i když některá jsou laděná s humorem, jiná mají tragickou nótu. Musím říci, že některé z motivů příběhů se opakují, což by se dalo posuzovat jako drobný nedostatek, ale dle mého úsudku nikoli nijak zvlášť zásadní. Každý příběh je zkrátka něčím jiný, jeden je poutavější, druhý zas o něco méně a všechny jsou jedinečné.

Sama jsem Dekameron četla po několik dnů každý večer před spaním, nějak podobně, jako pohádku, která se před spaním čítává dětem. Je až pozoruhodné, jak i v jedenadvacátém století dokáží zaujmout novely staré několik staletí!


Autorkou redenze je Lucie Horáková

Přidat komentář