Bílá nemoc

Když porovnáme jednotlivé postavy románu, jejichž život rázem změní  smrtelné onemocnění, dostáváme se ke stejnému výsledku: nemoc staví lidi na stejný stupeň, ať byli „před tím“ všemocným maršálem, bohatým a vlivným průmyslníkem, nebo obyčejným člověkem, tzv. z lidu – bez léku doktora Galéna je čeká neodvratná smrt, jejíž stín se proplétá celou knihou  jako připomínka, že nic není definitivní a neměnné.

Bílá nemoc

Jako ve všech svých knihách kombinuje autor mistrně náhled jednotlivce s pohledem takříkajíc shora, postihujícím katastrofu v celém rozsahu. Předestírá nám strach, který jako malé zvířátko neodbytně hryže uvnitř každého, kdo zatím Bílou nemoc nemá, ale je ve věku, kdy může kdykoli nalézt na svém těle chladnou, necitlivou skvrnu, toto stigma smrti.

Z dnešního hlediska se může zdát kniha i její hlavní protagonista, doktor Galén  - doktor Dětina, poněkud naivní a vidění problému černobílé, ale hluboká morální hodnota díla toto zdání odsouvá do pozadí a do popředí staví  hlavní ideu díla – mír a lék, nebo válka a sláva?

Fašizující Německo je v díle symbolizováno nejen postavou Maršála, ale hlavně zfanatizovaným davem, který je schopen se v zájmu jakési vyšší ideje chovat jako tupé stádo, bezduše vykřikující hesla a navzdory tomu, že je složen z obyčejných, slušných lidí, se neštítí ani zabití. (Kdo je horší, ideový původce, nebo jeho slepí následovníci?)

Čapek rád staví vedle sebe kontrasty lidských povah, jako v tomto případě Otce – nekompromisního, přísného a radujícího se ze smrti nadřízeného, protože nevidí ve své zaslepenosti hrůzné pozadí nemoci, jen si sobecky „užívá“ povýšení a Matky - citlivé, soucitné duše, která chápe drtivý dopad epidemie a jež se sama posléze stává jednou z jejích obětí.

Polemiku vyvolává i sám Galén, na jedné straně pacifista, hodný člověk, humanista, na straně druhé neoblomný, (paradox) až militantně tvrdošíjný  propagátor myšlenky míru a odzbrojení, který i za cenu porušení lékařské etiky trvá na svém.

Knihu bych doporučila všem, kdo mají rádi příběhy nutící k zamyšlení, protože toto dílo, patřící bezpochyby k tomu nejlepšímu, co Čapek napsal, je rozhodně nezklame.

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Bílá nemoc

Autor si v této hře vymyslel novou chorobu, kterou nazval BÍLÁ NEMOC a zaplavil jí celý svět (především pak Evropu - „bílou rasu“). Jedinému člověku dal schopnost tuto nemoc vyléčit. Tím člověkem byl právě doktor Galén, který se však rozhodl léčit jen chudé. Toto jeho rozhodnutí pramení z přesvědčení, že chudí nic ovlivnit nemohou, zatímco bohatí svými penězi a svými styky mohou mnoha věcem zabránit. Doktor Galén na nich výměnou za poskytnutí léků žádá, aby zabránili válce, ke které se schyluje. Zda se mu to podaří či nikoliv vám však zde prozrazovat nebudu.

V této divadlení hře je zachycen střet dvou odlišných životních postojů: vůle k moci a touhy po humanitě. Smysl života ve válce a v míru. Ovšem jak nám autor předkládá, v moderní době i mír musí být neústupný a volí taktiky boje, aby mohl obstát. I ve jménu míru umírají lidé. Nic není černé a bílé. V knize jsou jednak zachyceny „velké postavy“ (Maršál, Galén), jednak „malinké postavičky,“ na nichž vidíme, jak se bílá nemoc šíří a může postihnout opravdu každého. 

Je jedním z typických znaků děl Karla Čapka, že si vybere jednu, dvě postavy, s nimiž se může čtenář (divák) ztotožnit a díky zachycení jejich myšlenek, osudů dosahuje toho, že vylíčená hrozba se jeví daleko nebezpečněji - „může to potkat opravdu každého“. V této knize se jsou těmito postavami otec a matka, z jejichž úst se dozvídáme, kdo všechno už umřel, u koho zrovna propukla bílá nemoc, zajímavé je, že se se u nich neprojevuje strach, že by také mohli onemocnět. Stejně jako například ve Válce s mloky, kde se o rozvoji mločí civilizace dozvídáme díky výstřižkům z novin, které sbírá pan Povondra, i zde nás o mnohých mrtvých „informují“ obyčejní lidé.  

Pokud jste tedy od Čapka již nějaká díla četli, pak v Bílé nemoci můžete hledat shodné prvky, které knihy mezi sebou mají. Pokud jste od tohoto autora zatím nic nepřelouskali, pak bych vám Bílou nemoc doporučila jako výborný způsob seznámení se s tímto našim významným autorem.

Autorkou recenze je Jarmila Molinová