Kniha 3: Zaslíbení

Anotace

Ukázka z textu

„Mně už na tom nezáleží,“ zašeptal mi do ucha, až mi po zádech přeběhl mráz. „Chci své ženě ukázat, jak moc ji miluju.“ Na chvíli přestal, otočil si mě a vzal mi obličej do dlaní. Jeho tyrkysové oči byly tak plné intenzivního citu, že se mě zmocňovala závrať.
„Jak jsi mi to řekl?“ zašeptala jsem, protože jsem to chtěla slyšet znovu.
„Moje ženo,“ opakoval tiše.
Okolo nás se vypínaly k nebi majestátní duby a jemně provoněný vzduch jako by nás objímal. Větřík mi příjemně chladil rozpálenou kůži. Byla jsem tak přemožená láskou, že jsem měla pocit, že mu snad v náruči omdlím.
„To je v pořádku,“ zašeptal. „Nebe se neotevře a nebude na nás dštít oheň.“
Tiskli jsme se k sobě tak pevně, až jsem cítila, jak o sebe naše srdce v tlukotu narážejí. Xavier mi zabořil obličej do krku a zhluboka se nadechl. Kolena se pode mnou podlamovala a on mě zachytil do náruče a položil mě na mechové polštáře. Byly měkké a příjemné a já jsem si říkala, že hedvábné podušky by nemohly být hebčí. Něžně se nade mnou sklonil a naše těla do sebe zapadla jako dva kousky puzzle. Pochopila jsem, že už se nikdy nebudu cítit jako samostatná bytost. Poprvé ve své existenci, jak andělské, tak lidské, jsem si připadala skutečně úplná.