Žánry×
- Beletrie
- Klasika, světoví autoři
-
Cestování, mapy
- Zobrazit vše
- Afrika
- Amerika
- Arktida a Antarktida
- Asie
- Austrálie a oceánie
- Cestopisy a reportáže
- Cestování, mapy - Ostatní
- Cestování, mapy - Průvodci
- Cyklistika
- Evropa - Albánie
- Evropa - Belgie
- Evropa - Česko
- Evropa - Francie
- Evropa - Chorvatsko
- Evropa - Irsko
- Evropa - Island
- Evropa - Itálie
- Evropa - Německo
- Evropa - Nizozemsko
- Evropa - ostatní
- Evropa - Polsko
- Evropa - Portugalsko
- Evropa - Rakousko
- Evropa - Rumunsko
- Evropa - Řecko
- Evropa - Slovensko
- Evropa - Španělsko
- Evropa - Švédsko
- Evropa - Švýcarsko
- Evropa - Turecko
- Evropa - Velká Británie
- Mapy, atlasy
- Výlety
- Zobrazit vše
-
Děti do 10 let
- Zobrazit vše
- Beletrie pro děti do 10 let
- Comics pro děti do 10 let
- Dobrodružné pro děti do 10 let
- Encyklopedie pro mladší děti
- Encyklopedie pro předškoláky
- Fantasy, sci-fi, horor mladší děti
- Knížky s magnety
- Knížky se zvuky
- Knížky, samolepkové sešity mladší děti
- Knížky, samolepkové sešity předškolní
- Leporela, knížky s puzzle, omyvatelné
- Naučná literatura mladší školáci
- Naučná literatura předškoláci
- Nezařazené pro mladší děti
- Ostatní pro starší děti
- Pohádky, pověsti, báje pro mladší děti
- Pohádky, pověsti, báje pro předškoláky
- Pracovní sešity, kreativita mladší děti
- Pracovní sešity, kreativita předškoláci
- Pro dívky do 10 let
- Pro kluky do 10 let
- Romány, povídky, příběhy pro mladší děti
- Říkadla, písničky, hádanky mladší děti
- Šikovné ruce, příručky mladší děti
- Znáte z TV pro mladší děti
- Zobrazit vše
-
Děti nad 10 let
- Zobrazit vše
- Beletrie pro děti nad 10 let
- Comics pro děti nad 10 let
- Dobrodružné pro děti nad 10 let
- Encyklopedie pro starší děti
- Fantasy, sci-fi, horor starší děti
- Knížky, samolepkové sešity starší děti
- Naučná literatura starší školáci
- Nezařazené pro starší děti
- Ostatní pro mladší děti
- Pohádky, pověsti, báje pro starší děti
- Pracovní sešity, kreativita starší děti
- Pro dívky nad 10 let
- Pro kluky nad 10 let
- Romány, povídky, příběhy pro starší děti
- Říkadla, písničky, hádanky starší děti
- Šikovné ruce, příručky starší děti
- Znáte z TV pro starší děti
- Zobrazit vše
-
Jazyky
- Zobrazit vše
- Angličtina - beletrie
- Angličtina - slovníky
- Angličtina - výukové materiály
- Čeština - doplňkové materiály
- Čeština - gramatika a slovní zásoba
- Čeština - multimedia
- Čeština - ostatní
- Čeština - pro cizince
- Čeština - slovníky a příručky
- Francouzština - beletrie
- Francouzština - slovníky
- Francouzština - výukové materiály
- Italština - beletrie
- Italština - slovníky
- Italština - výukové materiály
- Latina - beletrie
- Latina - slovníky
- Latina - výukové materiály
- Němčina - beletrie
- Němčina - slovníky
- Němčina - výukové materiály
- Ostatní jazyky - beletrie
- Ostatní jazyky - slovníky
- Ostatní jazyky - výukové materiály
- Portugalština - beletrie
- Portugalština - slovníky
- Portugalština - výukové materiály
- Ruština - beletrie
- Ruština - slovníky
- Ruština - výukové materiály
- Slovenština - beletrie
- Slovenština - výukové materiály
- Španělština - beletrie
- Španělština - slovníky
- Španělština - výukové materiály
- Ukrajinština - beletrie
- Ukrajinština - slovníky
- Ukrajinština - výukové materiály
- Zobrazit vše
-
Kuchařky, nápoje, diety
- Zobrazit vše
- Kuchařky - Farmářské, bio
- Kuchařky - Maso, grilování
- Kuchařky - Moučníky, pečení
- Kuchařky - Pro děti
- Kuchařky - Ryby
- Kuchařky - Saláty
- Kuchařky - Studená kuchyně
- Kuchařky - Vánoční cukroví
- Kuchařky - Vegetariánské, veganské
- Kuchařky - Všeobecné
- Kuchařky - Ostatní
- Česká národní kuchyně
- Africká národní kuchyně
- Americká národní kuchyně
- Asijská národní kuchyně
- Evropská národní kuchyně
- Ostatní národní kuchyně
- Bylinky
- Diety
- Nápoje alkoholické
- Nápoje nealkoholické
- Výživa kojenců a dětí
- Zdravá výživa
- Zpracování potravin
- Ostatní
- Zobrazit vše
- Literatura faktu
-
Populárně naučná
- Zobrazit vše
- Erotika, sex
- Ezoterika, duchovní nauky
- Fauna, chovatelství
- Filozofie, eseje, úvahy
- Flora, zahrada
- Hobby - muži
- Hobby - ženy
- Krása, móda, kosmetika
- Křížovky, hádanky, hry
- Kultura, umění, design, architektura
- Lexikony, encyklopedie, atlasy, slovníky
- Medicína, zdraví
- Obrazové publikace
- Partnerské vztahy, rodina
- Politika, hospodářství
- Právo, sociologie
- Sport & hry
- Věda a technika
- Záhady, tajemno, mytologie
- Zdravý způsob života
- Životní pomoc, psychologie
- Životní prostředí, příroda
- Zobrazit vše
-
Učebnice, vzdělání
- Zobrazit vše
- 1.st.ZŠ - Anglický jazyk
- 1.st.ZŠ - Český jazyk, čtení, psaní
- 1.st.ZŠ - Další výukové materiály
- 1.st.ZŠ - Hudební a výtvarná výchova
- 1.st.ZŠ - Matematika
- 1.st.ZŠ - Německý jazyk
- 1.st.ZŠ - Ostatní
- 1.st.ZŠ - Prvouka, přírodověda
- 1.st.ZŠ - Přijímací zkoušky na gymnázia
- 1.st.ZŠ - Vlastivěda
- 2.st.ZŠ - Anglický jazyk
- 2.st.ZŠ - Český jazyk a literatura
- 2.st.ZŠ - Dějepis
- 2.st.ZŠ - Fyzika
- 2.st.ZŠ - Hudební výchova
- 2.st.ZŠ - Chemie
- 2.st.ZŠ - Informatika
- 2.st.ZŠ - Matematika a geometrie
- 2.st.ZŠ - Německý jazyk
- 2.st.ZŠ - Občanská a rodinná výchova
- 2.st.ZŠ - Ostatní
- 2.st.ZŠ - Přijímací zkoušky na SŠ
- 2.st.ZŠ - Přírodopis
- 2.st.ZŠ - Výtvarná a pracovní výchova
- 2.st.ZŠ - Zeměpis
- SŠ - Anglický jazyk
- SŠ - Biologie
- SŠ - Český jazyk a literatura
- SŠ - Dějepis
- SŠ - Dějiny výtvarné kultury
- SŠ - Ekonomika
- SŠ - Fyzika
- SŠ - Hudební a výtvarná výchova
- SŠ - Chemie
- SŠ - Informatika
- SŠ - Matematika a geometrie
- SŠ - Německý jazyk
- SŠ - Ostatní
- SŠ - Přijímací zkoušky na VŠ
- SŠ - Příprava k maturitě
- SŠ - Společenské vědy
- SŠ - Zeměpis
- SOŠ - Administrativa
- SOŠ - Cestovní ruch
- SOŠ - Další odborné předměty
- SOŠ - Ekonomika
- SOŠ - Elektrotechnika a elektronika
- SOŠ - Kadeřnictví, kosmetika
- SOŠ - Kuchař - číšník, potravinářství
- SOŠ - Oděvnictví
- SOŠ - Ostatní
- SOŠ - Prodavač, zbožíznalství
- SOŠ - Stavebnictví
- SOŠ - Strojírenství
- SOŠ - Technické práce
- SOŠ - Truhlář, nábytkářství
- SOŠ - Účetnictví
- SOŠ - Zdravověda
- VŠ - učebnice/skripta
- Autoškola
- Literární vědy
- Matematické, fyzikální, chemické tabulky
- Odborné příručky
- Pedagogika, metodika výuky
- Počítače a nová média
- Pravidla pravopisu, slovníky češtiny
- Přehledy, taháky
- Slovníky cizích slov
- Speciální, praktické ZŠ
- Školní atlasy a mapy
- Učebnice všeobecné nezařazené
- Zobrazit vše
- Hudební CD
- Mluvené slovo
-
Neknižní zboží
- Zobrazit vše
- Dárkové předměty
- Diáře školní
- Diáře, zápisníky
- Ezoterické předměty
- Hračky
- Hry ostatní
- Hry společenské
- Hry vzdělávací
- Kalendáře
- Karty
- Kreativita
- Kuchyň, domácnost, zahrada
- LP desky - Vinyly
- Magnetky
- Omalovánky
- Omalovánky pro dospělé
- Ostatní zboží
- Papírenské zboží
- Párty, oslavy a kostýmy
- Pexesa, Pexetria
- Puzzle
- Razítka
- Samolepky
- Vystřihovánky
- Výtvarné potřeby
- Záložky
- Zdraví, péče o tělo
- Zobrazit vše
- Počítačové hry a aplikace
- DVD
Po otřesech
Nakladatel: | Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Edice: | Světová knihovna | |
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2010/11 | |
Počet stran: | 160 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 134 × 207 mm, 284 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 249 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 28.03.2024 11:09 |
Anotace
Roku 1995 postihla Japonsko dvojí katastrofa: v lednu zemětřesení v Kóbe a o dva měsíce později sarinový útok v tokijském metru. Povídky tohoto souboru se odehrávají právě v čase mezi těmito událostmi. Setkáme se s mladou dívkou, která se zakoukala do staršího muže, máme tu bohatou podnikatelku cestující po Thajsku, kde je konfrontována s láskou i smrtí, čteme o obřím Žabákovi, který se pokouší zachránit město. I zde využívá Haruki Murakami stejná témata jako ve svých slavných románech.Specifikace
Název: Po otřesech
Originální název: After the Quake/Kami no kodomotači wa mina odoru
Autor: Haruki Murakami
Překladatel: Tomáš Jurkovič
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-207-1345-2
EAN: 9788020713452
Objednací kód: -
Odborné recenze
Murakami napsal jemné povídky o velké tragédii
10.12.2010Proslulý Japonec Haruki Murakami, autor Norského dřeva, nepíše dobře jen velké romány. Úzkosti, lásky a touhy dokázal vystihnout i v povídkách Po otřesech, kterými reagoval na zemětřesení v japonském městě Kóbe roku 1995.
V londýnském Přírodovědném muzeu mají jednu hi-tech simulaci: koutek z japonského supermarketu, který se začne otřásat. Jde o připomínku ničivého zemětřesení z ledna roku 1995 v městě Kóbe, při němž zahynulo přes šest tisíc lidí. Pojednal ho i slavný Haruki Murakami, který v Kóbe vyrůstal. Soubor jeho povídek Po otřesech z roku 1999 nyní vyšel česky.
I když přírodní pohromy bývají vděčným námětem velkofilmů, nepíše se o nich snadno. Masy mrtvých snadno zalehnou osobní příběh a nakonec zůstanou jen čísla a statistiky, pod nimiž si nikdo nic nepředstaví. S anonymitou bolesti pracuje i Murakami, ale po svém -víc než o otřesy mu jde o ozvěny, o chvění okamžiků a toho, co se skrývá za slovy.
I když tragédie doléhá v šesti povídkách zprostředkovaně z televize, novin, útržkovitých konverzací, i na dálku ničí lidské vztahy a přivolává přízraky minulosti. Na otázku, zda měli v Kóbe příbuzné, odpovídají Murakamiho postavy vyhýbavě. Někoho tam mají, znají, ale nezavolají mu, případně ho zapřou. Tyhle kořeny by radši nechali někde v sutinách, i když bez nich se nežije o moc líp. Což je asi ústřední metafora svazku: stačí pár záchvěvů, a neotřesitelné životy se řítí jako z karet.
Smrt a snad i fascinace smrtí patří k Murakamiho ústředním motivům, zabývá se jí téměř ve všech svých knihách. Ozývá se z ní východní filozofie, představa odevzdanosti a smíření, ale to klidné přijetí osudu nahlodávají energičtější západní vlivy (nejen hudební), směřující k individualitě a boji do posledního dechu.
Murakami příliš nevěří na vnuknutí a zázraky, a tak „boží dítka“ v titulu jedné jeho povídky vyznívají dost ironicky. Neměli bychom se spíš než na Boha s „těžkým a mlčícím srdcem“ spoléhat na vlastní sílu a vůli?
Bez ní je snadné prováhat zásadní chvíli, nechat za sebe rozhodovat jiné a utíkat před neurovnanými vztahy s rodiči, které tu trápí téměř všechny postavy. I v knížce Po otřesech se objevuje Murakamiho melancholie ztracených příležitostí, ale zároveň je z ní cítit větší apel a chvílemi až doslovnost.
Jako by tu autor spojoval zemětřesení s předchozím ekonomickým úspěchem Japonska, jako by přírodní pohroma byla trestem za lidskou nenasytnost. S tím je spojená i duchovní vyprázdněnost, která lehce vede do náruče ideologií a sekt jako Óm Šinrikjó, která za dva měsíce po zemětřesení řádila se sarinem v tokijském metru.
I tuhle hrůzu, kterou jsou lidé schopni provést lidem, Murakami do povídek zašifroval, i když zastřeně. Nebýt zasvěceného doslovu překladatele Tomáše Jurkoviče, čtenáři by nejspíš mnohé narážky unikly. Na rozdíl od moravštiny, kterou překladatel odvážně řeší kansaiský dialekt, byť to „včíl“ v japonském dialogu trochu štípe. V posledním textu nazvaném Medovníky vystupuje spisovatel povídkář, kterého nakladatelský redaktor přesvědčuje, aby začal psát romány. Sbírka Po otřesech však dokládá, že je škoda zůstávat jen u románů.
Čtenáře nejspíš potěší i okolnost, že Murakamiho povídky vyznívají navzdory ústřední katastrofě o něco útěšněji než autorova velká, slavná díla. Nakonec jedna z postav tvrdí: Záchrana musí existovat.
Recenze: kniha 80 %
Odeon, stran 176, MOC 249 Kč
9.12.2010 Mladá fronta DNES str. 9 Kultura
Ne truchlení, ale šance.
21.3.2011Seizmické jevy jsou v Japonsku něčím, co je prostě třeba brát vždy v potaz. Počítat s nimi, chladně, bez hysterie a emočních výlevů. Možná že právě to je příčinou, že literárních děl s tematikou zemětřesení nalezneme v japonské literatuře jako šafránu. Jako výrazná výjimka mezi nimi stojí povídkový soubor Harukiho Murakamiho, česky vydaný pod titulem Po otřesech.
Pustí-li se nadšený pátrač a potenciální esejista s pomyslnou rybářskou sítí základních znalostí do hlubin oceánu japonské moderní literatury s cílem zjistit, co mu tato může nabídnout v oblasti literárního zpracování zemětřesení, bude jeho prvních úlovků až překvapivě málo.
Budeme-li ve svém pátrání po literatuře se vztahem k zemětřesení vycházet z předpokladu, že máme o to větší šanci, o co silnější otřesy se jednalo, budou základní historické pilíře, o které se můžeme při pátrání opřít, v současné chvíli dva.
Jejich závažnost je v obou případech podtržena tím, že se odehrávaly v hustě zalidněných městských aglomeracích, které pokaždé zdevastovaly do té doby nevídaným způsobem.
Šlo o takzvané Velké zemětřesení v Kantó (tradiční název pro oblast východního Japonska, do níž spadá i Tokio) v roce 1923 a pak zemětřesení v roce 1995 v západní části Japonska v regionu Kansai, při němž hlavní škoda dolehla také na u nás známé Kóbe.
Právě s tímto městem je spojen i uvedený Murakamiho soubor povídek Po otřesech. Po jiných podobně všeobecně známých prózách z řad současných autorů ovšem budeme v této souvislosti pátrat v podstatě marně.
Ani při pokusech jít hlouběji do minulosti za zemětřesením v Kantó v naději, že nám snad sedm desetiletí, která od té doby uplynula, poskytne více beletristického materiálu, nebude náš zběžný lov na výrazné literární dílo příliš úspěšný.
Jak to vypadá, rybaření v těchto starých vodách, už za pomoci odbornějších zdrojů, nám spíš než vyhraněné prozaické útvary (jako povídkové soubory či romány) odkryje většinou dávno zapomenuté přímé osobní reflexe dnes už „čítankových“ spisovatelů. Například črty tehdejších čerstvých dojmů Kana Kikučiho hned z roku 1923 či deníkové záznamy pořízené Kafúem Nagaiem (autorem letmo známým i u nás díky přeložené novele Snová žena).
Co se přímo beletristické tvorby týká, od téhož autora pak údajně existuje i povídka Žena v pronajatém pokoji, v níž Nagai podává výstižný obraz zemětřesením zpustošeného Tokia, o té však myslím opravdu nemůžeme tvrdit, že by byla dodnes všeobecně proslulá.
Podíváme-li se dále na situaci v českých překladech japonské literatury, můžeme velmi kusé zmínky o zemětřesné zkáze najít mj. i mezi povídkami Rjúnosukeho Akutagawy - například Pochybnosti ve výboru Tělo ženy - nebo v Tanizakiho mnohem pozdějších Sestrách Makiokových.
I při jen zběžném zkoumání základních odborných pramenů se nicméně zdá, že tím vůbec nejdůležitějším, čím japonská literatura zejména těsně po roce 1923 žila, nebyla tvorba povídek, románů či osobních záznamů, reflektujících tragickou událost - jinými slovy oplakávání minulosti -, ale naopak zahledění do budoucna.
V některých případech (překvapivě i například právě u známého pozdějšího „staromilce“ Džun’ičiróa Tanizakiho) šlo bezmála až o nadšení nad tím, že je po starém Tokiu a starém světě veta a autorům nadchází příležitost začít zgruntu budovat úplně novou kulturu.
Zřejmě nejvýznamnější japonský modernista Riiči Jokomicu přirovnal později v roce 1934 vliv zemětřesení na Japonsko ke vlivu, jaký měla na Evropu první světová válka, a byl si údajně jako většina Japonců jistý, „že se z ruin Tokia zrodí úplně nové Japonsko“.
Dost možná je právě tato charakteristika literárního období vzápětí po roce 1923 jako období přikloněného k novému světu, období vyznávajícího modernismus a doufajícího v něj, nakonec tím nejvhodnějším výchozím bodem pro pokus popsat co nejvýstižněji i literaturu s tématem zemětřesení sepsanou po událostech v Kóbe. Tu, jak jsme si už řekli, reprezentuje zřejmě nejvýrazněji právě sbírka Harukiho Murakamiho Po otřesech.
Haruki Murakami ji vydal s poměrně velkým časovým odstupem pěti let po samotných událostech, v roce 2000, a už na první pohled je jasné, že podobné modernistické nadšení z příležitosti budovat novou kulturu, jaké v japonské literatuře podnítila katastrofa v roce 1923, bychom zde hledali jen těžko.
I Murakamiho sbírku prostupuje výrazné vědomí, že svět, jak jej Japonsko doposud znalo, je zřejmě u konce, příliv nové prudké energie se však nekoná. Naopak dominuje spíše opatrné rozkoukávání, zjišťování rozsahu škod, a hlavně a především hledání, jak se vyrovnat s vnitřními traumaty, která s sebou zemětřesení přineslo, a kam svůj život nasměrovat dál.
Nesmíme zapomenout ani na fakt, že zemětřesná tragédie v roce 1995 byla v Japonsku ke všemu v poměrně těsném sledu následována dalším, neméně drtivým otřesem v podobě sarinového útoku sekty Óm Šinrikjó vedené Šókem Asaharou v tokijském metru.
Šest povídek sbírky Po otřesech, sepsaných poté, co Murakami dokončil své dvě knihy rozhovorů s Asaharovými oběťmi, je možno a záhodno číst i jako snahu o vyrovnání se i s tímto otřesem a s psychickými ránami, které vyvolal, včetně tíživé nenávisti: Kdyby se tak na toho mizeru chtělo zřítit něco těžkého a rozmačkat ho na placku, říkala si v duchu. Nebo kdyby ho třeba pohltila ta zkapalnělá zem. Už dlouho si přece nepřeju nic jiného než právě tohle.
„Ten člověk není mrtev,“ překládal Nimit. „Nemá zkřivený ani vlas na hlavě. Možná to není to, co jste si přála, je to však pro vás každopádně veliké štěstí. Vzdávejte díky svému osudu.“
Asahara, jak se Murakami nechal kdysi slyšet, nabídl vnitřně vyprázdněnému Japonsku své vlastní příběhy, lákavě znějící, ale se zhoubnými následky pro ty, kdo v ně uvěří. Murakami se od jisté doby pokouší svou tvorbou aktivně nabízet čtenářům k podobným svůdným vizím alternativu, nejednoduchou, náročnou a nutící k přemýšlení.
Sbírka Po otřesech představuje první krůčky v této autorově tvůrčí snaze. Snad i právě proto v ní najdeme „jen“ velmi pietní zkoumání vnitřní situace protagonistů v době, kdy už samotná katastrofa vlastně odezněla, a nikoli senzacechtivé „záběry“ na její aktuální průběh.
Murakamimu je, jak se zdá, podobná „bulvarizace“ cizího neštěstí dost protivná, než aby cítil potřebu ji provozovat sám, zraňovat čtenáře nic neřešícím naturalistickým popisem chvil, kdy se mnozí z nich při zemětřesení báli o svůj život jako snad ještě nikdy, a šířit mezi nimi paniku. To by byl jen další hloupý příběh Asaharovského stylu. Podobnému pojetí se pak ostatně Murakami doslova vysměje i v pozdějším Kafkovi na pobřeží:
Bylo to celé událost podle televizního gusta. Reportéři se tlačili v nákupní ulici, jen aby o tom víc než podivném případu mohli co nejdřív informovat celý stát. Předváděli na kameru, jak odhazují hromady ryb lopatou. V přímém přenosu uvedli rozhovor s hospodyňkou, které spadla část dávky sardinek a makrel přímo na hlavu. (...) „No, já jsem hrozně ráda, že to byla jenom makrela, víte?“ říkala do televize s kapesníkem přitisknutým na tvář. Diváci u obrazovek se opravdu nemohli nesmát trefnosti jejího komentáře. Dokonce se našel i jeden reportér tak statečný, že si troufl sardinky a makrely na místě opéct a jíst je před kamerou. „Vážení diváci, jsou to skutečně vynikající ryby,“ vysvětloval s naprostým přehledem. (...) „Schází mi k nim už opravdu jen ta strouhaná ředkev a porce rýže.“
Na co Murakami naopak nejvíc klade důraz, je čtenáře povzbudit, pomoci jim, aby se sami dokázali postavit temným vizím, které se jim po prožitém traumatu staví nebo jsou cizím prostřednictvím stavěny do cesty.
V nádherné povídce Žabák, zachránce Tokia, o které hodně čtenářů tvrdí, že jim utkvěla zřejmě nejvýrazněji a nejvíce, Murakami symbolicky „temné síly“ ztvárňuje jako přízračnou Žížalu, způsobující právě zemětřesení, a zároveň ukazuje, že se jim na odpor může postavit skutečně každý, že nejsou nutné kdovíjak vynikající schopnosti, tučná bankovní konta ani příslušnost mezi elity národa.
„Žížala žije hluboko přehluboko pod zemí. Je obrovská. Když se rozzlobí, vyvolává zemětřesení,“ vysvětloval Žabák. „A teď se Žížala právě velice rozhněvala. Přímo zuří.“
„Jsem jen docela obyčejný člověk,“ odporuje zpočátku pan Katagiri Žabákovým výzvám. (...) „Začínám pomalu plešatět, začíná se mi dělat břicho, minulý měsíc mi bylo čtyřicet. Mám ploché nohy, tuhle mi u doktora zjistili náběh na cukrovku...
V práci ani v soukromí se nenajde člověk, který by mě měl rád. Nejsem nijak výřečný a ostýchám se před lidmi, takže si neumím udělat přátele. Moje sportovní schopnosti jsou rovné nule. (...) Proč, ptám se, musí zrovna někdo takový zachraňovat celé Tokio?“
„Pane Katagiri,“ pronesl Žabák měkce. „Právě proto, že nikdo jiný než lidé jako vy zachránit Tokio před zničením nemůže. A je to právě kvůli lidem, jako jste vy, proč se Tokio vůbec snažím zachraňovat.“
Jak to (alespoň pro danou chvíli, protože vůči totálním vítězstvím na věky věků je Murakami otevřeně skeptický) dopadlo díky tomu, že „obyčejný“ pan Katagiri výzvu osudu přijal, je čtenářům sbírky dozajista známo:
„Bojovali jsme ze všech svých sil. (...) Já i vy, pane Katagiri, jsme použili veškeré zbraně, co jen byly po ruce, napřeli všechnu svou odvahu. Velikým spojencem byla Žížale tma. Vy jste ovšem vzal s sebou šlapací dynamo a osvítil celé okolí jasným světlem. Žížala se vás pokoušela zastavit a sesílala na vás nejrůznější temné vidiny, vy jste však dokázal obstát. Světlo se dramaticky, prudce střetlo s tmou a v jeho záři jsem se já dal do zápasu se Žížalou. Obtáčela se kolem mne, celého mne špinila lepkavým, slizkým strachem. Rozsekal jsem ji na hadry.“
Snad nevyzní lacině, když si tu na závěr dovolím popřát všem lidem v Japonsku, bojujícím s následky zemětřesení, a to ať už přímo v oblastech poničených otřesy a vlnami tsunami, či ve fukušimských jaderných elektrárnách, k nimž se teď upírají vyděšené zraky celého světa, aby jejich stávající vpravdě „katagiriovská“ odvaha a kuráž vytrvaly až do zdárného konce, ve který pevně věřím.
A myslím si v duchu, že neuškodí ani popřát, aby Žabákovým slovům, vybízejícím postavit se strachu, v tuto chvíli více naslouchal zejména okolní svět, mnohdy nad současnými událostmi v dalekém neznámém Japonsku panikařící víc, než je zdrávo, a budující tak leckdy nepravdivé a zavádějící temné příběhy, které nejsou nutné ani potřebné.
19.3.2011 Lidové noviny str. 24
Čtenářské recenze
Čtenářská recenze: Haruki Murakami - Po otřesech
2.5.2011Povídkové knihy obecně mám velmi rád. Nejsem totiž zrovna příznivcem knih, které mají třeba pět set a více stránek. Najdou se sice výjimky, ale mám raději krátké děje. Povídky jsou tedy něčím, v čem si opravdu libuji a tyto knihy mám obzvláště oblíbené.
Kniha Po otřesech od Harukiho Murakamiho, velmi kvalitního a známého japonského autora, je ale jedna z těch, které jsem si oblíbil nejvíce. Již jednou jsem se s jednou Murakamiho knihou setkal - O čem mluvím, když mluvím o běhání -, to ale byla kniha blízká mému srdci hlavně tématem.
Co se týče tématu povídek v knize Po otřesech, tak, jak už název sám o sobě trochu napovídá, se všechny více nebo méně točí okolo zemětřesení v Japonsku z roku 1995.
Nečekejte ale, že by bylo ústředním tématem, to opravdu ne - spíše se jedná o různé příběhu všeho druhu, které spojuje jeden čas (období těsně po zemětřesení) a možná by se dalo říci, že i to, jaké jednotlivé postavy vlastně jsou v hloubi duše.
Co mě na Murakamiho povídkách zaujalo nejvíce je to, jakým stylem jsou psané - u každé z nich skoro vůbec nejde (alespoň pro mě) o to, co je jejich obsahem.
Řekl bych, že Murakami nepíše ani tak na obsah, jako na formu. Ano, určitě jsou zde poutavé příběhy a různá poučení, to ale pro mě hlavní nebylo. Pro mě bylo hlavní to, jak jsou příběhy podávány.
Možná to bylo tím, že jednotlivé povídky měly většinou něco přes dvacet stran, ale každá pro mě byla hltáním stránek, které by mohly být i o ničem a přesto by byly natolik zajímavé, že bych se od knihy nemohl odtrhnout. Jednoduše nešlo o nic jiného, než perfektně zpracované lidské příběhy - a ty, ruku na srdce, nejsou vždy nejzajímavější.
Abych také řekl i něco o té obsahové stránce, tak povídky jsou, až na jednu, vesměs o tom samém. Příběhy lidí - většinou nikterak nevyčnívajících, dalo by se říci úplně obyčejných lidí. Nebo pouze na první pohled? Skrývají v sobě něco, co se budeme snažit v jedné krátké povídce objevit?
Autorem recenze je Tomáš Pučík Přidat komentář
Odkazy
Haruki Murakami a jeho proměna z jedné kapsy
22.11.2010
Co vznikne, když zkřížíte Franze Kafku, Karla Čapka a Michala Viewegha? Třeba povídka Haruki Murakamiho Žabák z knihy Po otřesech, zachránce Tokia, jejíž začátek si můžete přečíst níže. Pan Katagiri, hlavní postava, prožívá uprostřed japonské metropole svůj a Kafkův existencialismus. „Nemá (…) ženu ani děti a jeho rodiče jsou po smrti. (…) I kdyby ho gangsteři nakrásně oddělali, nikoho z toho hlava bolet nebude. A jeho samotného už tuplem ne.“ Ale tenhle pan K. je zároveň i mírně komická postavička, která jako by vypadla Čapkovi z jedné nebo druhé kapsy: „Jsem jen obyčejný člověk,“ říká o sobě Katagiri. „Začínám pomalu plešatět, začíná se mi dělat břicho, minulý měsíc mi bylo čtyřicet. (…) Moje sportovní schopnosti se rovnají nule, nemám hudební sluch, nejsem vysoký, mám fimózu a špatně vidím na dálku.“ Přes svůj obyčejný život musí Katagiri s pomocí obřího žabáka zachránit Tokio před zemětřesením, nebo aspoň prožít svou proměnu.
A co má Murakami společného s Michalem Vieweghem? Kromě záliby v používání citátů hlavně schopnost napsat lehkonohé, nenáročné čtení určené k okamžité konzumaci s předpokladem snadného trávení. Možná i proto Murakamimu jeho Češi tolik rozumějí.
Ukázka z povídky Žabák
Když se Katagiri vrátil do svého bytu, čekala tam na něj ohromná žába. Vztyčená na zadních nohou měřila jistě přes dva metry. Byla to navíc žába dosti robustní. Hubeňour Katagiri se proti ní se svým metrem šedesát cítil najednou takhle maličký.
„Říkejte mi Žabáku,“ přivítal ho tvor pronikavým hlasem.
Katagiri, neschopný slova, zkameněl ve dveřích s pusou dokořán.
„No no, jen se mě tak nebojte, já vás přece neukousnu. Pojďte laskavě dál a zavřete za sebou dveře,“ vyzval ho Žabák.
Katagiri tam dál stál jak solný sloup, v pravé ruce pracovní aktovku, v levé papírovou tašku se zeleninou a lososovou konzervou ze samoobsluhy.
„No tak, pane Katagiri. Zavřete rychle ty dveře a zujte se přece.“
Poté, co zaslechl své jméno, přišel Katagiri konečně trochu k sobě. Poslušně zavřel dveře, tašku položil na podlahu a s aktovkou pod paží si zul boty. A pak, opět podle Žabákových instrukcí, usedl na židli u kuchyňského stolu.
„Poslyšte, pane Katagiri,“ pro nesl Žabák. „Velmi se omlouvám, že jsem k vám takhle nevychovaně vtrhnul, zatímco jste nebyl doma. Jistě jste se musel nemálo vyděsit, nemám pravdu? Bohužel, jinak to opravdu nešlo. Co říkáte, nedáte si čaj? Říkal jsem si, že se už pomalu musíte objevit, tak jsem mezitím dal vařit vodu.“
Katagiri dál svíral pod paží aktovku. Má to celé snad být nějaký hloupý vtip? Nahodil snad někdo na sebe nějaký pitomý reklamní převlek a přišel si ze mě utahovat? Žabák, který právě naléval horkou vodu do konvičky a pobrukoval si k tomu nějakou melodii, měl ale nepochybnou konstituci i pohyby opravdové žáby. Postavil jeden šálek před Katagiriho a druhý před sebe.
„Tak co, už jste se drobet uklidnil?“ otázal se ho Žabák, mezitím co usrkával zelený čaj.Katagiri stále ještě nebyl schopný slova.
„Normálně bych se měl objevit až poté, co si s vámi sjednám schůzku,“ vysvětloval Žabák. „Jsem si toho velice dobře vědom, pane Katagiri. S kým by taky nezamávalo, když se vrátí domů a najde tam takovouhle žabí potvoru, viďte. Moje záležitost je ale velice vážná a nesnese odkladu. Promiňte mi tedy tuto mou nevychovanost.“
„Záležitost?“ zmohl se konečně Katagiri na cosi podobného verbálnímu projevu.
„Tak tak, pane Katagiri. Nikdy, slyšíte, za žádných okolností nevstupuji k cizím lidem do bytu, pokud v tom není nějaká záležitost. Za takového nezdvořáka byste mne přece nepokládal.“
„A týká se ta vaše záležitost nějak mé práce?“ „Má odpověď zní: Ano, a ne,“ naklonil Žabák rozpačitě hlavu na stranu. „Ne, a ano.“
Na Katagiriho toho bylo najednou trochu moc. „Nebude vám vadit, když si zapálím?“
„Ale samozřejmě že ne,“ rozzářil se Žabák. „Jsme přece u vás doma. Jakým právem bych vám tu měl co zakazovat? Jen si poslužte, jak vám bude libo, kuřivo, alkohol, cokoli. Sám ovšem nekouřím, to ale ještě neznamená, že se budu dopouštět nezákonného prosazování práv nekuřáků v domech cizích lidí, že ano.“ Katagiri vytáhl z kapsy pláště cigarety, škrtnul zápalkou. Jak si zapaloval, všiml si, že se mu klepou ruce. Žabák to všechno se zájmem pozoroval z protějšího místa.
„Poslechněte, nejste vy ještě náhodou od jakuzy?“ odvážil se Katagiri zeptat.
„Chachachachacha,“ rozesmál se Žabák. Hlasitým, radostným smíchem. Plácal se přitom do kolene ohromnou tlapou s plovacími blánami. „Poslyšte, pane Katagiri, vy máte ale smysl pro humor, to vám řeknu. No jen uvažte sám? Jistě, všude vládne chronický nedostatek pracovních sil, uznávám, ale který gang si podle vás bude najímat na práci žáby? Vždyť by se jim všichni leda vysmáli.“
„Pokud jste snad přišel smlouvat kvůli splátkám nějakého dluhu, přišel jste zbytečně,“ pravil Katagiri pevně. „Já sám nemám žádné rozhodovací právo. Dostávám pouze příkazy na základě rozhodnutí shora, a jednám podle nich. Nemohu vám nijak pomoci, opravdu žádným způsobem.“
„Poslyšte, pane Katagiri,“ pravil Žabák se vztyčeným prstem. „Kvůli podobným trivialitám tady dnes opravdu nejsem. Je mi známo, že račte být asistentem vedoucího oddělení správy úvěrů v jisté Tokijské bezpečné záložně, pobočka Šindžuku. Mně se teď však o nějaké splácení dlužných částek vážně nejedná. Jsem tady, abych zachránil město Tokio před zničením.“ Katagiri se rozhlédl kolem sebe. Nejspíš se právě stal obětí nějaké Skryté kamery, nebo podobného špatného vtipu. Žádnou ukrytou kameru však neobjevil. Byt měl jen malý. Nikdo se v něm nikde skrývat nemohl.
„Kdepak, krom nás dvou tu už nikdo není, pane Katagiri. Vy mne teď zřejmě musíte mít za žábu, které tak trochu přeskočilo, že. Anebo si říkáte, jestli vás to snad nechytá fantas. Ale kdepak, pane Katagiri. Mně nepřeskočilo a vás se nechytá žádný fantas. Věc je skutečně vrcholně vážná.“
„Poslyšte, pane Žabáku,“ začal Katagiri.
„Stačí jen Žabáku,“ upozornil jej Žabák se vztyčeným prstem.
„Tak tedy poslyšte, Žabáku,“ opravil se hned Katagiri. „Ne, že bych vám snad nechtěl věřit. Jen prostě ještě tak docela nechápu situaci. Nemám tušení, co se to tu vůbec děje. Takže, dovolíte mi otázečku?“
„Ale jistě, jistě,“ přitakal mu Žabák. „Vzájemné porozumění, to je přeci náramně důležitá věc. Najdou se pravda lidé, co vám budou tvrdit, že se takové porozumění vlastně, bráno globálně, nijak neliší od naprostého nepochopení, což osobně považuji za velmi zajímavý názor, teď však bohužel nemáme tolik času, abychom si mohli dovolit jít na věc podobně příjemnými oklikami. Takže, hezky rychle nejkratší cestou ke vzájemnému pochopení. Vyptávejte se, prosím, na co jen budete chtít.“
„Vy tedy vážně jste opravdová žába?“
„Samozřejmě, zcela opravdová, jak sám račte vidět. Nemáte před sebou žádnou metaforu, citát, dekonstruovaný útvar, ani statistický výběr, nic takového, můžete být klidný. Jsem opravdová, nefalšovaná žába. Mohu vám i trochu zaskřehotat, pokud si přejete.“
Obrátil hlavu ke stropu a rozvibroval hrdlo. Brekkekkkkekkk, brrrrekkkk, brrrreeeekekekek, brrekkkkkek. Byl to takový rachot, že se začaly klepat a kymácet i obrázky na stěnách.
Haruki Murakami: Po otřesech Přeložil Tomáš Jurkovič. Odeon 2010
HARUKI MURAKAMI (1949) je nejpopulárnější japonský spisovatel. Napsal dvanáct románů a několik povídkových sbírek a nebeletristických knih. Česky mu dosud vyšlo šest titulů, všechny v nakladatelství Odeon: Norské dřevo (2002), Na jih od hranic, na západ od slunce (2004), Kafka na pobřeží (2006), Afterdark (2007), Konec světa & Hard-boiled Wonderland (2008), Sputnik, má láska (2009), O čem mluvím, když mluvím o běhání (2010). Odeon Murakamimu právě vydalo sedmou knížku, soubor povídek Po otřesech.
18.11.2010 Právo str. 7 Salon
Přidat komentářO lidech hledajících půdu pod nohama
10.12.2010Japonský prozaik Haruki Murakami (1949), kterého zná český čtenář především z románů Kafka na pobřeží nebo Konec světa&Hard-boiled; Wonderland, teď v překladu promlouvá souborem šesti povídek Po otřesu.
Je na místě říci, že je kromě jedné publikoval časopisecky v Japonsku nedlouho poté, co zemi postihla v roce 1995 dvě neštěstí: v lednu zemětřesení v jedenapůlmiliónovém Kóbe a v březnu sarinový útok v tokijském metru.
Otřesy země si vyžádaly víc než šest tisíc obětí a zničily třetinu domů. V metru zahynulo třináct lidí, víc než šest tisíc se přiotrávilo… Spisovatel, žijící dosud v ústraní v cizině, se vrátil domů a rozhodl se vyjádřit. Literární kritika proměnu jeho tvorby charakterizovala slovy, že se z autora „odtažitého“ stal autorem „angažovaným“. Jako výsostného tvůrce ho však ničivé zemětřesení i terorismus inspirovaly nepřímo.
Rozhodl se vyprávět o lidech nejrůznějšího věku a sociálního postavení, které však spojuje pocit, že přestávají stát „oběma nohama na zemi“. Jednoho dne totiž zjistí, že stejně jako země či skály „začnou téci“, tak i jejich osobní život postihne osudová změna.
Dobře situovaného muže Komuru opustí po řadě let manželka se vzkazem, aby se nesnažil ani pochopit, proč s ním už žít nemůže. Mladík Jošija, žijící s matkou, která ho přesvědčuje, že je syn „Boží“, pocítí mimořádnou touhu zjistit, kdo je jeho otec. Bohatá lékařka si začne pokládat otázky po smyslu života.
„Život a smrt jsou totiž, v jistém smyslu, pouze jedno a totéž,“ říká jí průvodce, který ji přivede k poznání, že bolest někde uvnitř jí časem neumožní ani pokojně odejít z tohoto světa. Nechybí klasický trojúhelník dvou mužů a ženy stejně jako fiktivní postava Žabáka, zamezujícího zemětřesení v Tokiu.
Murakami jde svou cestou, připomíná milovanou muziku, třeba Pearl Jam nebo Beach Boys, jeho hrdiny oslovují Jack London, Hemingway i Dostojevskij. V drobných příbězích pak dokáže vypovědět moderním, čtivým jazykem o člověku to, co mnohému neodhalí ani filozofická úvaha.
Soubor Po otřesech se proto řadí k tomu nejlepšímu, co vydal.
8.12.2010 Právo str. 13 Kultura
Přidat komentář
Odeon boduje v anketě Kniha roku 2010 na serveru DatabazeKnih.cz
17.1.2011V čtenářské anketě Kniha roku 2010, kterou pořádá server DatabazeKnih.cz se z finálních 20ti nominovaných titulů, objevuje rekordní počet knih nakladatelství Odeon - a sice rovnou 5 knih, což je čtvrtina z nejužšího seznamu nominovaných.
Hlasování o 3 nej knihy roku 2010 již skončilo. Výsledky této ankety najdete zde.
John Irving - Poslední noc na Klikaté řece
Nový román jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších anglicky píšících autorů se začíná odvíjet v polovině 50. let ve vývařovně dřevorubecké osady v severním New Hampshiru, kde si úzkostný dvanáctiletý chlapec splete přítelkyni místního konstábla s medvědem. Chlapec a jeho otec jsou nuceni z okresu Coos uprchnout – nejprve do Bostonu, pak do jižního Vermontu a nakonec do Toronta –, pronásledováni nesmiřitelným konstáblem. Jejich osamoceným ochráncem je drsný, svérázný dřevorubec a bývalý plavič dřeva, který jim na útěku pomáhá. V příběhu překlenujícím pět desetiletí román vykresluje poslední půlstoletí ve Spojených státech jako „živou repliku okresu Coos, kde se smrtelným nenávistem obvykle nechával volný průběh“. Od vypjaté první věty románu – „Mladý Kanaďan, kterému nemohlo být víc než patnáct, váhal příliš dlouho“ – až k elegické závěrečné kapitole je Poslední noc na Klikaté řece napsaná s historickou autenticitou a emocionální silou Pravidel moštárny. Je to také stejně dramatický a znepokojivý příběh jako Irvingův průlomový bestseller Svět podle Garpa.
Roku 1995 postihla Japonsko dvojí katastrofa: v lednu zemětřesení v Kóbe a o dva měsíce později sarinový útok v tokijském metru. Povídky tohoto souboru se odehrávají právě v čase mezi těmito událostmi. Setkáme se s mladou dívkou, která se zakoukala do staršího muže, máme tu bohatou podnikatelku cestující po Thajsku, kde je konfrontována s láskou i smrtí, čteme o obřím Žabákovi, který se pokouší zachránit město. I zde využívá Haruki Murakami stejná témata jako ve svých slavných románech.
Haruki Murakami - O čem mluvím, když mluvím o běhání
Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.
Nejnovější román kultovního autora - protagonistou a vypravěčem je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii - a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza!
Chuck Palahniuk - Neviditelné nestvůry
Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Evie přišla při autonehodě o obličej - někdo po ní vystřelil z kulovnice. Je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací - sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.
Databáze knih je projekt, který má za cíl shromažďovat co možná nejvíce informací o autorech a jejich knihách, vydaných v České republice a na Slovensku.
Po otřesech
24.2.2011Skoro se zdá, jako by nakladatelství Odeon zkoušelo, za jak krátkou dobu je schopno dosavadní tvorbu japonského prozaika Harukiho Murakamiho (1949) vydat.
Ale asi jde jen o to, že prózy tohoto autora, počínaje Norským dřevem, se dobře prodávají, a tak se kuje železo, dokud je žhavé.
A možná v tom sehrává svou roli i fakt, že Haruki Murakami, mimochodem překladatel děl F. S. Fitzgeralda, Trumana Capota či Johna Irvinga, je v Japonsku vnímán jako ten, který do tamní literatury vnesl západní prvek, zatímco v západním světě je pro změnu vnímán jako ten, kdo dokáže srozumitelně a atraktivně zprostředkovat tajemný život v Japonsku.
Zatímco ve světě se nyní hodně hovoří o jeho nejnovějším románu 1Q84, zde vyšla povídková kniha Po otřesech.
Příběhy hrdinů šestice povídek se odehrávají v krátkém časovém úseku mezi dvěma katastrofami roku 1995 - v lednu došlo v Kóbe k zemětřesení a v březnu k sarinovým útokům sekty Úm Šinrikjó v tokijském metru.
Haruki Murakami sesbíral v knize Underground rozhovory s těmi, kteří přežili. Po otřesech je tak jakýmsi beletristickým protějškem těchto svědectví.
15.2.2011 Playboy
Hodnocení a komentáře
Nezklamal (Andrea , 19.11.2010) Odpovědět
Výborná... (Support Et Netera Testovací , 15.11.2010) Odpovědět
Odpovědět na komentář
Ukázka z textu
Jošija se probudil do nejhorší možné kocoviny vůbec. Napnul všechny síly, aby otevřel oči, ale povedlo se mu to jen napůl. Levé víčko ho neposlouchalo. Měl pocit, že se mu přes noc hlava proměnila v jeden veliký bolavý zub. Ze zanícených dásní prosakoval špinavý hnis, který mu pomalu zevnitř rozežíral mozek. Pokud to nechá tak, ještě se mu v hlavě všechno rozteče a zmizí. Měl ale zároveň dojem, že jestli k tomu má dojít, už s tím stejně nic nenadělá. Byl by se rád ještě trochu prospal, kdyby to bylo možné. Sám ale dobře věděl, že už neusne. Na to mu bylo trochu moc špatně.
Loupl pohledem po hodinách u postele, ty tam ale kdovíproč nebyly. Nebyly prostě tam, kde měly být. A brýle jakbysmet. Zřejmě je někam odhodil, aniž věděl, co vlastně dělá. Nebylo by to rozhodně poprvé.
Napadlo ho, že by už měl vstávat, ale sotva se na posteli trochu nadzvedl, zatmělo se mu před očima a hned se zas skácel obličejem do polštáře. Do sousedství zrovna vjelo auto prodejce sušáků na prádlo. Vaše staré sušáky vám rádi vyměníme za nové. Cena sušáků je stále tatáž jako před dvaceti lety, tvrdil hlas z amplionu. Fádní, donekonečna protahovaný hlas muže ve středních letech. Stačilo ho jen zaslechnout, aby se s člověkem všechno zatočilo jako při mořské nemoci.
mistr murakami (Milan , 2.4.2011) Odpovědět