Černé Drahokamy 2 - Dědička stínů

Osobně nemám moc dobré zkušenosti s jakýmkoliv druhým dílem trilogie. Ve většině případů jen připraví cestu pro třetí. Ani v tomto případě to nebylo jinak, ale nelze říct, že by to vyznělo špatně. Oproti prvnímu dílu není kniha ani horší, ani lepší. Tedy z pohledu jak se kniha četla a zda zaujala. Stylem obsahu už ke změně došlo. Místo ponurosti z prvního dílu byla autorka tentokrát ke svým postavám milá, možná někde až moc, což vyznělo ve změkčilost některých postav ( Saetan, jeho sloužící démoni apod. ) Kladně bych na druhou stranu hodnotil přidání větší špetky humoru a scén, kdy se bortí třeba staletím zaběhlé tradice jen proto, že mladá generace je těmi staršími prostě neudržitelná. Kdo přežil místy depresivnost prvního dílu, ne zas tak moc povedený závěr a kniha se mu i tak líbila, ten rozhodně nebude druhým dílem zklamán. Postavy jsou starší, děj je mnohem bohatší a očekávaní zvraty se konají i zde. Závěr knihy pak ve výrazně silnějším dojmu a celkově takový, jaký by čtivá kniha měla mít. Co vytknout ? Jen obvyklou potřebu prvního dílu. Bez něj opět nepochopíte drtivou většinou souvislostí i událostí. Klad i zápor, hodnotit lze subjektivně. Stran je dost a čtiva si užijete, i když cena mohla být nižší s ohledem na to, že jde o trilogii, ale co naděláme.

Druhý díl je o kousek lepší než první, hlavně z toho důvodu, že Čarodějka dospěla a už není "týrané dítě". Můj oblíbenec Daemon se v tomto díle téměř nevyskytuje, protože skončil v Šíleném království a má trochu problém dostat se ven. Daleko víc se děj věnuje Lucivarovi, který se konečně setká s Čarodějkou. Kdo mě naopak v tomto díle zklamal byl Saetan - vládce Pekla. Člověk by od něj čekal něco víc, než že bude pořád dojatý a "ukrývat slzy", charakter jeho postavy se myslím spisovatelce trochu vymknul z rukou...