Ikona

Frederick Forsyth vycházel ze stavu věcí, odehrávajících se v polovině 90. let 20. století, kdy se Rusko, nově vznikající, dostalo do stavu anarchie, kdy Gorbačova vystřídal Jelcin, a kdy tato země ztratila kontrolu nad armádou i ekonomikou, a kdy v zemi legitimně „vládla“ mafie.

Ikona

Hlavní postavou Ikony je politický vůdce Unie vlasteneckých stran, Igor Komarov. Jak už jsem psala, příběh začíná rokem 1999, kdy se po smrti ruského prezidenta musely vyhlásit předčasné volby. Naprostým favoritem je právě Igor Komarov, který Rusku slibuje obrovské výhody: konec zločinnosti i ponižování této země, zlepšení ekonomického stavu Ruska a především znovu posílení armády a znovu nabytí mocenské pozice Ruska.
Čtenář však brzy zjistí, že se jedná jen o oficiální plán, ale pravé záměry Komarova už jsou sepsány v tzv. Černém manifestu a v podstatě nejsou příliš rozdílné od toho, co před lety plánoval Hitler. Komarov už kolem sebe má své příznivce a oddané fanatiky i osobní gardu. Bohužel – nebo naštěstí – se Komarovy záměry dostaly až do úřadovny britské tajné služby britského velvyslanectví v Moskvě. Američané i Rusové polemizují s myšlenkou, zda tento dokument není pouze podvrh, ale množství vražd, které se v Rusku odehrály a měly více než podivný kontext, je přesvědčí o opaku.
V tuto chvíli do děje vstupuje Jason Monk, bývalý agent CIA.

Kniha však nemá jen jednu dějovou linii. Ta hlavní je totiž doplněna o vyprávění o životě a profesi Jasona Monka, takže se v Ikoně prolínají nejen dějové, ale i časové roviny. Dozvídáme se, že Monk má úhlavního nepřítele z KGB, plukovníka Grišina, který se stal oddaným přítelem Komarova a velitelem jeho gardy. Nyní má v plánu se Jasona Monka zbavit, k čemuž má mnohem lepší prostředky a podmínky než kdysi, v dobách KGB.

Frederick Forsyth je mistrný vypravěč, což dokazuje i v této knize, která čtenáře svým dějem zaručeně upoutá. Někdo by snad mohl u Forsytha chybu vidět v tom, že jeho postavy mají už od začátku danou charakteristiku, která se během děje nijak nemění. I mně trochu vadilo, že postavy jednaly vždy tak, jak jsem předpokládala, protože jejich charaktery a psychologické pochody se v knize příliš neměnily. Naproti tomu ale jsou postavy i děj velmi reálný, a skvěle i poutavě vyprávěný, v čemž spatřuji hlavní kouzlo této knihy.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová