Dobrodružství Ferdy Mravence

V Příhodách opilého mravence, po hledání různými směry, krystalizoval také Sekorův výtvarný rukopis. Snad bychom tu měli připomenout, že Ondřej Sekora přišel do brněnské redakce Lidových novin v roce 1921 (současně s bratry Čapky) po dvou letech právnického studia se zájmem o sport a se zálibou v kreslení, avšak bez odborného školení.

Nicméně rychle se učil. Vždyť do „Lidovek“ přispívala řada významných kreslířů, vedle Josefa Čapka Josef Lada a Zdeněk Kratochvíl, brněnští Jaroslav Král a Eduard Milén, členové Devětsilu František Süsser, Otakar Mrkvička, Adolf Hoffmeister, z Paříže posílal literární a výtvarné příspěvky Josef Šíma. Od kreslířů se učil přesné charakteristice a výtvarné zkratce, noviny směrovaly jeho pohled k současnosti, k aktuálnosti, sportovní tématika mu napovídala dynamický děj a pohybovou nadsázku.

Nelze také přehlédnout, že na něj za dvou pařížských pobytů zapůsobily rovněž zahraniční časopisy a animovaný film. Zachovala se filmová sekvence, v níž vzpomínal na Walta Disneyho, jehož Mickey Mouse vznikl ve stejném roce, jako Opilý mravenec (Kačer Donald pak o osm let později).

Když začal kreslit první seriály pro děti, se kterými u nás ještě nebylo dost zkušeností, pochopil, že musí být také zábavné, aby děti upoutaly. Seriály do Dětského koutku kreslil Ondřej Sekora už od roku 1923. O tři roky později se jeho Voříškova dobrodružství s texty Edvarda Valenty dočkala dokonce knižního vydání.

Avšak podstatným podnětem jeho zájmu o dětský svět bylo až narození syna Ondřeje v roce 1931. Tehdy také dospěl k názoru, že od dobrého seriálu je třeba požadovat nejen zábavnost. Měl by obohacovat poznání, rozvíjet fantazii a nenásilně vést k etice. Protože byl Sekora jako chlapec horlivý entomolog, znovu se rozpomněl na svého mravence.

Možná k tomu přispěl čtenářský zájem o právě vydávané knihy Maeterlinckovy - Život všekazů, Život včel a Život mravenců, a nelze opomenout ani domácí tradici - Karafiátovy Broučky, Těsnohlídkova Cvrčka na cestách, uměleckonaučné knihy Josefa Haise Týneckého, v nichž zůstával příběh oddělen od naučných pasáží, či Ladovy veselé učebnice, kdy ilustrátor pro své veselé kresby jen těžko hledal vhodné autory textů.

Série kreslených příběhů Ferdy Mravence začala vycházet v Lidových novinách 7. ledna 1933, tentokrát doprovázena autorovými veršíky. Ferda se již neopíjel, do nesnází se dostával většinou nikoliv vlastním zaviněním. A jako správný akční hrdina si zpravidla dovedl poradit.

Řetězení epizod seriálu už připomínalo půdorys budoucích knížek, i když na ně Ondřej Sekora možná nepomyslel. Možná, že i pomyslel, avšak Nakladatelství Fr. Borový, jež vydávalo snad všechny příběhy pro děti, vycházející v Lidových novinách na pokračování, mu po knížce Jak Cvoček honil pytláka, už takovou příležitost nedalo. Knižní vydání Ferdy Mravence nabídl autorovi nakladatel Hokr, který jím zahajoval edici Knížky kouzelného zrcadla, určenou začínajícím čtenářům, jimž byla přizpůsobena i velikost písma. Ferda Mravenec, práce všeho druhu, vyšel k Vánocům 1936.

Ferda Mravenec byl pro děti jedním z prvních hrdinů nové doby. Byl činorodý, všechno uměl, všechno vymyslel, všechno opravil, závodil v běhu a vítězil skvělým časem i výborným stylem, dobře plaval, uměl se ohánět lasem a krotit koníky, utkával se v býčích zápasech, vymyslel různé stroje a hračky, organizoval slavnosti a také si dělal legraci, někdy i z kamarádů.

Měl zkrátka řadu vlastností, po kterých toužili kluci, již byli jeho předpokládanými čtenáři a zároveň některé klukovské vlastnosti, jež si uchoval sám autor. Neboť Ferda Mravenec vznikal ve šťastných chvílích jeho života - podobně jako Ladův Mikeš nebo Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce.

Vedle možnosti rozvinout literární příběh v bohaté fabuli se Sekorovi naskytla mimořádná příležitost překročit omezující formát okének seriálu. Měl k dispozici celou knihu se sledem černobílých kreseb na výšku, na šířku, jednotlivé postavičky se mohly volně prohánět textem. A hlavně - knížku rozsvítily barevné celostrany. Svěží zeleň palouku či chladivá modř rybniční hladiny vytvářely smyslově působivou scénu, přehlednou a poskytující dosti prostoru pro postavičky z hmyzího společenství, zaznamenávané zpravidla v dynamickém pohybu, v charakteristice druhu a dokonce v aktuálním „psychickém“ stavu. Obdařil je tak výmluvným výrazem, že o jejich vlastnostech vypověděl víc než vědecké pojednání.

Úspěch Ferdy Mravence byl okamžitý a podnítil umělce k dalším pokračováním, ve kterých dětem nenásilně přiblížil kus života přírody. Hned v následujícím roce vyšel v téže edici Ferda Mravenec v cizích službách, kdy se Ferda - rád i nerad - setkává s dalšími obyvateli lesních palouků, s bojovnými červenými mravenci, s mravkolvem, čmelákem, střevlíkem, potápníkem, chrostíkem či zelenou plošticí. V roce 1938, jak napovídá sám název Ferda v mraveništi, seznamoval děti se životem mravenců a organizací mraveniště.

O tom, že tyto knížky považoval Ondřej Sekora za trilogii, napovídá skutečnost, že v poválečných vydáních vycházely pohromadě jako Knížka Ferdy Mravence. V roce 1939 k nim přidal na nakladatelovo přání ještě Ferdův slabikář, kde se hlavní hrdina stal průvodcem dětí po světě abstraktních písmových znaků, které jim jako humorná varianta školních knih měly otevřít brány literatury. Přes mimořádný ohlas již prvního dílu Ferdy Mravence autor zřejmě cítil, že veskrze kladný hrdina potřebuje ještě protějšek, kterému by se všechno nepovedlo, který by nebyl tak bystrý a obratný, protože ani v dětském kolektivu nemohou být všichni první a i ti druzí by měli dostat šanci.

Rozpomněl se proto na Ferdova kamaráda z prvního dílu, nešiku, „vejtahu“ a taky trochu klauna, na brouka Pytlíka, v nichž se dál rozvíjelo „broučkovské“ téma, hlavně pak barevný svět motýlů a Malířské kousky brouka Pytlíka - svéráznou učebnici malířství, jež prozrazovala rovněž autorův zájem o výtvarné umění. Je vlastně paradoxem, že právě ohlas na knížky o Ferdovi a Pytlíkovi přiměl Ondřeje Sekoru k opuštění jeho snu věnovat se malbě a upoutal jej již trvale vedle novin k dětské knize.

Avšak šťastná léta náhle skončila. V roce 1941, když začaly v tzv. protektorátu doléhat rasové zákony, dostal v Lidových novinách výpověď, jeho žena byla Židovka. Pak přišel zákaz publikování a posléze povolání do pracovních táborů Kleinstein a Osterode. Po osvobození jej Lidovky zpět nepřijaly, po roce 1948 Hokrovo nakladatelství zaniklo.

Ani „Broučkům“ se ve změněných vydavatelských plánech nedařilo. V nových pokračováních Ferda cvičí mraveniště z roku 1947 a Mravenci se nedají z roku 1954, podobně jako v reedici mírně přepracované trilogie s novými barevnými ilustracemi ubývalo životní radosti ve prospěch naučných cílů. Ubylo také původních podnětů. Syn odrostl, vnoučat se Ondřej Sekora nedočkal, zato se přihlásily nemoci. Vybrané spisy začaly vycházet až po jeho smrti.

Přes řadu rozporuplných hodnocení Sekorovy tvorby se zejména jeho knížky o Ferdovi Mravencovi a brouku Pytlíkovi dočkaly mnoha reedicí, jeho postavičky vstoupily také na divadelní prkna jako hrdinové dramatu, opery i loutkového filmu. Vždyť jimi autor přispěl k hlubšímu poznání přírody, vnesl do nich nové myšlení, novou životní realitu, živou hovorovou řeč i humor, vyhověl dětské touze po napínavých zápletkách i po optimistickém vyznění příběhu.

V kresbách projevil na svoji dobu neobyčejnou fantazii. A konečně uvedl humoristickou kresbu a seriál, uplatňující se do té doby převážně jen v novinách, také na stránky knih, takže jej vlastně můžeme považovat i za průkopníka komiksu. Teprve před pár lety sáhlo nakladatelství Euromedia k reedici původní trilogie. Ta vyvolala rovněž zájem významného japonského nakladatelství Fukuinkan. Hned první svazek se v Tokiu během jediného roku dočkal tří vydání.

Přežije-li dětská knížka ve vlastní zemi deset let, je to úspěch. Přežije-li půl století, má už nárok na to, aby byla zařazena do Zlatého fondu.


31.5.2012  Literární noviny

Přidat komentář