Stíny zůstávají

Příběh nás zavádí do současného New Yorku, velkého jablka prožraného kriminalitou, tak jak si většina z nás tento mnohamilionový Babylon národů často představuje. V předvečer Dne díkůvzdání si vyrazí krásná a nadaná studentka zdejší prestižní university Francesca Penaová se pobavit se svými kamarádkami do módního klubu. Podle barmana z něho odchází jako poslední  a sama.

Skutečně posledním člověkem, který ji viděl živou, byl ale její vrah. Její mrtvé tělo se za pár dní najde na opuštěných záchodcích s jasnými známkami brutálního znásilnění a umučení. Její případ má nejprve na stole jako nahlášení zmizení detektiv Darlene O´Haraová, která po nalezení těla ho musí předat oddělení vražd. Ale jejich postup se jí moc nezdá, začne se sama v případě tajně angažovat, což ji to málem stojí kariéru.

Právě Darlene O´Haraová je podle Jamese Pattersona nejsvéráznější postava detektiva posledních let. Krásná, chytrá, přesto svéhlavá žena, která nevidí fakta nikdy tak jasná, aby se o nich nedalo pochybovat. Za svojí ideou jde tvrdohlavě jako beran, i když je už „bitá“ z každé strany. De Jonge dokázal právě postavami dodat příběhu ten správný náboj. Nejsou to prostě černobílé osoby, které se plouží životem v šedivém New Yorku. Darlene a její parťák Krekorian jsou lidé, kteří se probíjí životem jak se dá, a jsou vděční za to co mají.

Přesto lpí na takových „druhořadých“ ctnostech jako je právo a pořádek. Než někoho odepíšu, raději si skutečně všechno ještě jednou prověřím, i když fakta vypadají dostatečně jasná. Na tomto principu je vystavený celý příběh. Každá kapitola je pro čtenáře stejně jako pro Darlene odhalením něčeho nepravděpodobného. Vlastně se dá říci až neuvěřitelného. Tak se z klasického sexuálního zločinu po kouscích začíná odvíjet příběh, který jakoby naznačoval, že i andělé mají pěkně prohnilá srdce.

Přes svoji dávku morbidnosti jsou „Stíny zůstávají“ postaveny jako klasická detektivka, kde hlavní roli hraje především rutinní vyšetřovací práce, podezíravost a  policejní intuice. De Jonge použil pro vyprávění nezvykle přítomný čas, což zní jako čtení scénáře, ale po pár větách si zvyknete a pak už snad budete stejně jako já a James Patterson prohlašovat, že  román Petera De Jonge je absolutní bomba.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář