Stále nezvěstná

Kniha je napsána syrovým, neučesaným způsobem, formou „autentického“ vyprávění hlavní hrdinky. Annie seznamuje v průběhu několika sezení  pschoterapeutku s událostmi, které jí zcela změnily život a jež začaly jejím únosem neznámým mužem při výkonu jejího povolání realitní makléřky.

I když je celý příběh pouze fikcí, nelze se ubránit dojmu, že se jedná o skutečnou událost. Vždyť Annie je na první pohled ničím výjimečná mladá žena a okolnosti únosu nejsou nijak dramatické, prostě – může se to stát i vám.

Právě ona zdánlivá nevýrazná všednost (podle mého názoru) cíleně navodí čtenáři mrazení v zádech -  je to tak děsivé a přitom tak jednoduché!

Hrdinka se ocitá v jakémsi srubu v horách, z něhož nemá možnost uniknout, jejím věznitelem je muž, jež se jí představil jako David, ale kterému ona sama říká v duchu pouze Úchyl. Autorka rozehrává psychologickou hru, kdy sugestivně líčí Anniinu snahu zjistit, oč vlastně Úchylovi jde.

Muž ji znásilňuje, vězní ve srubu a nutí pod hrozbou fyzického násilí dodržovat nesmyslná a tvrdá pravidla a omezení. Děsivé je i jeho (někdy) přívětivé chování a něžnosti, v prostředí naprosté izolace se snadno stírají hranice mezi temnotou únoscova šílenství a chvilkami normálnosti.

Annie stráví ve vězení dlouhé měsíce, nepřetržitě deptána, ponižována a žijící v neustálém strachu, zda dnešek není jejím posledním dnem. To nejděsivější ji však teprve čeká...

Celou knihu prostupuje ta nejpalčivější možná  otázka – Proč zrovna  já? Po útěku za dramatických okolností, se Annie  snaží znovu najít své staré já a navázat kontakt se svými blízkými a přáteli. Její psychika je však zcela narušená a velice těžce se vrací do normálu, bojí se  toho, že měl únosce společníka a ona se opět  stane obětí  zločinu a zdá se, že události jí dávají za pravdu.

Rozuzlení záhady je naprosto nečekané a opět děsivé. Opravdu v bezpečí se nelze cítit nikdy a nikde. Knihu jsem přečetla na dva zátahy, prostě ji nešlo odložit. Kdo hledá čtivou knihu, při jejímž čtení se nebude ani chvilku nudit, neměl by váhat!


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Tento psychologicky laděný thriller vychází z představ autorky, která byla stejně jako románová hrdinka Annie realitní makléřskou, a při prodeji domů si častos představovala, co vše se vlastně může stát díky našim naivním pocitům bezpečí.

Tyto představy pak vložila do knihy „Stále nezvěstná“. Výsledkem je příběh realitní makléřsky, které je jednoho dne při prezentaci prodávané nemovitosti unesena neznámým mužem, fiktivním zájemcem.

Zavřená v neznámém srubu pak stráví celý rok v děsivém strachu z nevyzpytatelného chování únosce, kterého vlastně v celém příběhu nenazývá jinak než Úchyl.

Kniha nezapadá tak zcela do klasické představy moderních thrillerů. Stejnou měrou jako samotnému příběhu se autorka věnuje i psychologické stránce takových případů. Jak se takový člověk cítí? Jaké jsou jeho pocity, když neví kde je, proč tam je? A hlavně proč zrovna on?

Díky tomu vlastně koncipovala svůj román jako sled sezení u psychologa, kde se hrdinka snaží vyprávěním zbavit svých mentálních bloků, které ji po útěku a návratu domů provázejí.

Právě otázka – proč zrovna já – je pro naši hrdinku asi nejtíživější.

Příběh je koncipován ve dvou vypravěčských rovinách. V jedné je nám prezentované psychologické, fyzické a sexuální týrání, kterému je Annie vystavěna svým únoscem.

Ten s jistými mesiášskými komplexy trvá na nesmyslných pravidlech podporovanými krutými tresty, díky jimž chce vybudovat něco jako skvělou rodinu.

V druhé rovině, a ze čtenářského hlediska asi i napínavější, je nám předkládán vlastně příběh ženy, která se snaží vrátit do normálního života, znovu najít cestu k rodině, přátelům a lidem vůbec.

Přitom ale stále hledá odpověď, proč se to vše stalo. A odpověď na tuto otázku v závěrečné pointě je více než šokující. V kombinaci se zvrácenou lidskou logikou je to skutečně vyvrcholením celého příběhu, a z mého hlediska i originální nápad.

Po stylistické stránce mi kniha připomíná slavný román Stephena Kinga – Dolores Claibornová. Takový ten dialog, kdy je nám ale předkládán jen text hrdinky. Stevensová nepoužívá složitého slohu a ani slovní zásoba není květnatá. Ale v této jednoduchosti jakoby výrazněji vyzní celá obludnost děje.

„Stále nezvěstná“ je na prvotinu velmi dobře stavěný román, který dokáže člověk vtáhnout do děje. Komentáře na různých webech, především čtenářek, tento verdikt jen potvrzují.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář