Boxer, brouk

Beauman, Londýňan momentálně žijící v New Yorku, napsal svůj debut Boxer, Brouk, když mu bylo pětadvacet let. Děj knihy je spletitý, ale jeho základ tvoří dvě časové linie. První rovina se odehrává v jednadvacátém století a hlavní postavou je Kevin Broom trpící odpudivou, reálně existující chorobou, trimetylaminurií, která způsobuje, že páchne jako zkažená ryba, proto nejraději komunikuje přes chat na diskusním fóru.

Tento podivín, sbírající vzácná nacistická memorabilia z třetí říše, najde mrtvolu soukromého detektiva spolu s listem od Adolfa Hitlera, adresovaným jistému Philipovi Erskinovi. A tak Kevin začne pátrat a čtenář se dostává do druhé dějové linie, která se odehrává ve třicátých letech dvacátého století v Anglii. Hlavní postavou je sám Philip Erskin, entomolog zabývající se eugenikou a brouky. Při své vědecké činnosti v Polsku Erskin objeví zvláštní druh brouků, který má na krovkách znak svastiky, a nazve je Anophtalamus hitleri na počest Adolfa Hitlera.

Erskin, fascinován anomáliemi, vyšlechtí tento druh do hmyzu enormní síly — z brouka se stane masožravec, který je schopen v průběhu několik minut sežrat člověka. Pro svůj výzkum však potřebuje lidský objekt, kterým se stane vzrůstem malý, ale fyzicky nezničitelný židovský boxer Seth Roach, přezývaný Hříšník, který od Erskina dostane peníze za doživotní vlastnictví jeho těla za účelem výzkumu.

Každý čtenář se postaví ke knize jinak, některý ji zavře, když spatří jméno Josefa Goebbelse, jednoho z největších nacistických představitelů. Avšak to, co bude jeden považovat za úchylné a odpudivé, druhý označí za přitažlivé, a právě pro tuhle skupinu čtenářů je tahle knížka vhodná.

Již zvolené téma a zejména jeho zpracování vzbudí v čtenáři jistou dávku kontroverze, a proto bude postoj čtenáře záviset zejména na jeho postoji k popkultuře a postmoderní literatuře. Je-li tento postoj pozitivní a čtenář je připravený strávit pořádnou dávku hnusu a úchylností, kniha ho určitě zaujme.

V případě Beaumana to však není jen prvoplánová rebelie. Má se tu ukázat na krásu ošklivosti, protože „souzvuk je mnohem ohavnější než disonance“ a krása je někdy ohyzdnější než ošklivost. Samotný příběh obdivuhodně přechází od analýzy jednotlivce k celé společnosti.

Vysmívá se předválečnému anglickému fašismu, detailně popisuje tvrdý sex, sadismus, homosexualitu a otevírá nejedno společenské tabu. Lidské obsese tak vyplouvají na povrch a jsou pod přímým dohledem čtenáře. Ambivalentní je také otázka morality, všechno je dovolené, lidské tělo ztrácí svou hodnotu a stává se předmětem slasti.

To, co bylo považováno za úchylné, se stává běžným, každá odchylka se stává normou. Autor s obdivuhodnou přirozeností a lehkostí zobrazuje lidské poklesky, nehumánnost a sadismus, aniž by sklouzl k povrchnosti, a místy vytváří věrohodný obraz jednadvacátého století, kde „zítřek řídí náš dnešek“.

Jazyk autora není příliš bohatý, některé motivy vedou do slepé uličky a postavy nejsou dostatečně rozpracované. Zajímavá je naopak žánrová rozpolcenost románu — jde o detektivku, historický, lehce konspirační román — od všeho trochu. Hlavní hodnota tu však spočívá v zobrazení reality, která má obraz i zvuk — páchne krví, potem a mrtvolami a je neuvěřitelně skutečná.


16.5.2012  Host  

Přidat komentář