Sláva

Když Daniel Kehlmann na podzim roku 2008 oznámil, že jeho nová kniha se bude jmenovat „Sláva“, mnozí si mysleli, že v ní chce oslavovat slávu, kterou si vydobyl svým románem „Vyměřování světa“. Kehlmann však dokázal, že i k tomuto fenoménu umí přistupovat s ironií a humorem. Hlavní úlohu v románu „Sláva“ hraje moderní technika, zvláště ony nevyzpytatelné, malé přístroje, totiž mobilní telefony. Díky nim mohou románové postavy měnit identitu a pendlovat mezi dvěma světy. Zároveň jim však působí mnohá příkoří, neboť jak je známo, ani na techniku nelze spoléhat. Sláva je románem bez hlavní postavy, sestávajícím z devíti příběhů. Vystupují zde hned tři spisovatelé, jedna stará žena, herec, kterého vlastní sláva obtěžuje, i bláznivý internetový bloger, jenž by se rád objevil v nějakém příběhu. Díky nim se román spojuje v jeden celek. Ke spojení jednotlivých příběhů využívá Kehlmann také postupů postmoderny (např. iluzivní malby, metalepse či mise-en-abyme). Výjimečné postavení zaujímá ve „Slávě“ spisovatel Leo Richter, v rámci logiky knihy autor některých povídek, jež může být Kehlmannovým „alter egem“. Román se tak odehrává na více fikčních rovinách. Nejde tu však jen o slávu nebo o to, jak moderní technika ovlivňuje náš život. Zároveň zde vyvstává otázka, jakou moc má autor románu nad svými postavami? Odpověď na ni bychom mohli najít v knihách Miguela Aurista Blanca, autora románů o hledání smyslu života a další fiktivní postavy Kehlmannovy „Slávy“. Blancovy knihy zůstávají ležet v jednotlivých příbězích a vnáší tak do románu určitý „filozoficko-teologický aspekt“. Zároveň však mohou sloužit k matení čtenáře, neboť celou strukturu ještě víc zamotají. Pozornému čtenáři neunikne určitá podobnost Aurista Blanca s Paulem Coelho, ostatně povídka „Rosálie jde zemřít“ je opačným příběhem k románu „Veronika se rozhodla zemřít“ právě z pera Paula Coelha. Kehlmann líčí jednotlivé příběhy s pozoruhodnou lehkostí a bravurně střídá styly, jakými jsou napsány. Obzvláště pak vyniká povídka „Příspěvek k debatě“, kterou autor napsal jazykem internetového blogera. Kniha Vás bude bavit; chcete-li však odhalit veškeré souvislosti mezi jednotlivými příběhy, nestačí ji číst jen jednou. Román „Sláva“ není jen postmoderní hrou reality s fikcí, ale především důkazem toho, že německá literatura si zaslouží naši pozornost.