Můj okamžik prozření - Příběh ženy, která přežila svou smrt

Autorka knihy Můj okamžik prozření má s takovým „výpadkem“ bolestnou a zároveň cennou zkušenost, přežila totiž mozkovoumrtvici.

Když se Jill ucpala céva v mozku krevní sraženinou, bylo jí sedmatřicet a pracovala jako neuroanatomka, tedy na slovo vzatá odbornice na lidský mozek.

Jaká ironie osudu, chtělo by se možná povzdechnout. Myslím si, že právě skutečnost, že se Jill tak dobře vyznala (a vyzná) v mozku člověka, jí zachránila nejen život, ale i intelekt a osobnost

Autorka v knize popisuje svoji mozkovou mrtvici „krok za krokem“. Každý příznak, pocit, obavu… Velmi přesně, jako lékařka, která je zvyklá na precizní přístup, ale zároveň velmi lidsky, s důrazem na každý detail svého onemocnění.

V její přesnosti a preciznosti vidím ohromný přínos této knihy – otevřu-li lékařskou knihu, dozvím se, co se při mrtvici děje v lidském mozku, ale hlavně po „technické“ stránce věci.

Jill ale píše o tom, jak se měnilo její vnímání prostoru, jak bezmocně se cítila, když ze sebe nemohla vydat srozumitelné slovo, když cítila, jak jí tečou sliny po bradě.

Zejména popis prvních příznaků, které by člověk možná mohl přejít mávnutím ruky s tím, že se mu tělo ještě neprobudilo, je cenný pro všechny z nás. Vždyť kdo víme, že naše blízké nebo nás samotné tahle nemoc nepostihne.

Oceňuji i pasáže, kde Jill popisuje, jak se zoufale snažila navázat komunikaci a zejména jaké přístupy jí pomohly.

Na lidi po mozkové mrtvici se často spěchá; pokud je postihne afázie a nerozumíme jim, můžeme mít tendenci rezignovat na komunikaci. Nerespektujeme, že jim to prostě trvá a že potřebují čas na to, aby nám něco sdělili, a hlavně si často neuvědomíme, že svoji bezmoc vnímají a trápí se.

Autorka měla štěstí, z mozkové mrtvice se zotavila – jak píše – bez následků. Její noční můra odletěla.

Mnozí lidé tohle štěstí nemají. Ochrnutí, ztráta nebo postižení řeči, porucha vnímání nebo vědomí, problémy se sebeobsluhou…

Podporu ale potřebují i jejich blízcí. Myslím, že kniha Můj okamžik prozření osloví nejen lidi, kteří mají s mozkovou mrtvicí osobní nebo zprostředkovanou zkušenost, ale i klinické logopedy, zdravotníky a psychology, kteří mají v péči pacienty po prodělaném iktu.

Může si ji ale přečíst opravdu každý, protože odkrývá pohled na úžasný orgán, bez něhož bychom nebyli sami sebou a naše tělo by nemohlo fungovat.

Když jsem knihu dočetla, cítila jsem údiv nad úžasnou schopností regenerace lidského mozku spolu se silnou vůlí Jill Bolteové Taylorové. Věřím, že podobné pocity budou mít i ostatní čtenáři.


2.3.2011  Psychologie dnes

Přidat komentář