Opatství Northanger

Jane Austenová, přestože od prvního vydání jejích nejslavnější děl uplynulo již 200 let (Rozum a cit – 1811, Pýcha a předsudek 1813), je stále mezi čtenářkami považována za jakousi ikonu romantických příběhů. Nejedna současná autorka užívá jejího jména, nebo jména jejích hrdinů, ve svých novodobých romancích.

Ať už je to Beht Pattillová se svou Emmou, literární vědkyní zaměřenou na díla Jane Austenové (Jak mi Jane Austenová změnila život,Jak mi pan Darcy zlomil srdce), nebo Alexandra Potter se svým bestsellerem Já a pan Darcy, v němž Emily nad knihou Pýcha a předsudek sní o svém panu Darcym.

V knize Opatství Northanger nám autorka představuje lehce naivní sedmnáctiletou Catherine Morlandovou právě v době, kdy ji dobrá známá její rodiny pozve s manželem na společný pobyt do Bathu. V lázních se Catherine spřátelí s Isabellou Thorpovou, upovídanou slečnou, která se příliš nedrží svých zásad, jenž tak vehementně slovně prosazuje. Na jednom z plesů si Catherine zatančí s mladíkem jménem Henry Tilney a od té chvíle na něj stále myslí. K tomu ji začne nadbíhat Isabellin bratr, který do Bathu zavítá spolu se svým přítelem, Catherininým bratrem Johnem. K Henrymu časem přicestují jeho blízcí – sestra s otcem.
Když pak jsou všechny postavy, již řádně vykreslené, na scéně, můžeme s nimi důkladně zamíchat… Jak? To vám přeci prozrazovat nebudu, vždyť bych případné další čtenářky připravila o ten správný požitek.

Myslím, že pro čtenářky Jane Austenové nebude velkým překvapením, když prozradím, že příběh končí pro hlavní hrdinku Catherine šťastně. Vždyť právě kvůli spletitým průběhům a šťastným koncům tyto romantické příběhy stále čteme.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář