Jménem mých blízkých

První část knihy (nejobsáhlejší) je věnována Martinovu dospívání. V době stavby varšavského ghetta mu bylo 16 let. Jako židé byla jeho rodina nežádoucí a byli nuceni se přesunout do ghetta. Jeho otec, byl nucen rodinu opustit a skrývat se. Na Martinovi tedy zbyla starost o rodinu. Každý den překonával zeď ghetta, a z árijské strany pašoval zpět do ghetta jídlo, sladkosti, obilí – vše co bylo nutné, vše co by prodloužilo životy hladujících židů (hlavně dětí). Několikrát denně riskoval svůj život, jen aby zabezpečil rodinu. Během několika týdnů dokázal zorganizovat skupinu (jak z řad židů v ghettu tak i poláků na árijské straně Varšavy), která pašovala zboží a potřebné věci ve velkém. Samozřejmě nic se neobejde bez obtíží. Martina nejednou chytnou.

Jménem mých blízkých

Jednou, když opět zkouší se svou skupinou štěstí, chytnou je a dovedou na gestapo. I odtud (po nekonečném mučení) se mu podaří uprchnout. Bohužel ale nestihne utéci před hromadnou šťárou, kterou v půlce dubna provedou likvidační brigády. On i jeho rodina dostávají jednoznačnou jízdenku do Treblinky, kde ihned po selekci jdou jeho blízcí do plynu (kromě otce, který zůstal ve Varšavě, a se kterým se později potká). Martin pracuje v Treblince u různých komand, dokonce i u spalných pecí, kde členové komand vždy zemřou. Martin dokáže utéct na náklaďáku vojáků SS, dostane se zpět do tábora, odkud uprchne ve vagóně s oblečením. Putuje Polskem, dostává se i do Varšavy, kde je povstání v ghettu v plném proudu. Jeho otec je jeden z organizátorů povstání. Bohužel při něm zemře, Martin se jako jeden z mála zachrání, když uteče do árijské části Varšavy. Odtud se vydá na venkov, kde se přidá k Rudé armádě, která právě osvobozuje Polsko a táhne na Berlín. Po válce odejde do Ameriky, kde na něj čeká jeho jediná žijící příbuzná: stará babička, kterou nikdy neviděl. Na pár let se v Americe usadí. Začíná jako podomní prodejce textilu, postupem času se vypracuje na starožitníka, který skupuje starožitnosti po celém světě. Samozřejmě se z něj stane velmi bohatý muž, jenomže prožité vzpomínky z války ho nikdy neopouští.  Po několika dlouhých letech samoty najde ženu, které začne důvěřovat a založí s ní rodinu. Všechny obchody ukončí a přestěhují se na francouzský venkov, kde se jim postupně narodí 4 děti. Bohužel jejich rodinná idylka netrvá dlouho – vše jednoho dne změní živelná katastrofa…

Kniha je velmi poutavá. Od jiných knih s podobným tématem (osud židů za 2. Světové války) se liší hlavně tím, že nekončí s koncem války… Tato kniha mapuje život Martina Graye až do roku 1970. Kniha je názorným příkladem toho, že život není peříčko, že bez práce nejsou koláče, a že i když jste velmi bohatí, nemusíte být automaticky hned šťastní…

Autorkou recenze je Katka Jílková