Český fotbal – Radost jen po kapkách…

Anotace

Ukázka z textu

Ladislav Škorpil o hráčských agentech, co v našem vybrakovaném fotbalu shánějí stále mladší a mladší zboží na prodej: Už jenom čekám, kdy budou agenti jezdit do porodnice, až jim dá personál tip, že se má narodit dítě tatíka fotbalisty a mámy sprinterky. To přece musí být naděje jako hrom!

O českých dětech a o jejich snech, že jednou budou hrát na slavných stadionech: Těžko říct, jaké měli malí fotbalisté o svém budoucnu představy v časech před internetem a v době pouhých dvou televizních programů. Dnes je ovšem až s podivem, jak přesně vidí svou dospělost už poměrně malí kluci. Informace o velkém fotbalu se na ně valí ze všech stran, Cristiano Ronaldo a Lionel Messi jsou pomalu něco jako kamarádi odnaproti, a hoši tvrdí přesvědčeně: „Tohle chci!“

Josef Csaplár o tom, kam směřuje český fotbal: My u hráčů dusíme veškerou kreativitu, smysl pro tvořivost. Stávají se z nás takoví ti klasičtí bořiči... Evropský fotbal vyrábí nějaké zboží, jenomže to naše je už neschopné konkurence. Světový fotbal nám ujíždí. A naprosto neskutečně.

Vzpomínka na trenéra naší reprezentace Vytlačila, který roku 1962 přivedl mužstvo ke stříbru na mistrovství světa v Chile: „Co jsem říkal, že to jsou sračky,“ tvrdil potom dle různých legend po úspěchu Vytlačil, „a teď půjdete na ty další a nakopete jim prdel!“ Takže šli a „nakopali jim prdel“. A nakopali by ji možná i ve finále Brazilcům, oslabeným o zraněného Pelého, kdyby sovětský rozhodčí Latyšev pískl za stavu 1:2 penaltu za ruku Djalmy Santose na malém vápně...

František Komňacký o vyhlídkách českého národního týmu: Tvořivost má v sobě především ten Rosický. S ním je to pochopitelně jiné. Herní projev mužstva se mění, protože ti naši hráči ho dokáží pochopit. Ale když takový fotbalista chybí, tak už to musí být založené jen na obraně a čekat, jestli uteče Sionko, jestli vyjde nějaká standardka nebo se někdo trefí ze střední vzdálenosti. A to je na důstojné místo ve světě málo.

Vzpomínka na někdejšího místopředsedu Českomoravského fotbalového svazu a manažera reprezentace Košťála: V Národním domě na Smíchově začíná v dusném dni valná hromada ČMFS a kdekdo věří, že na trůn vynese oblíbeného Haška. Ještě nedávno tak vlivný Vlastimil Košťál se ale už ve smíchovské secesi pařit nemusí. V Rakousku, v alpském Kaprunu, si koupil a zvelebil hotel St. Florian, může si užívat ve stínu velehor a být jedním ze zdejších majetných a slušných. Pověst „velkého satana fotbalu“, jak mu před časem začali říkat u nás, v Rakousku pohodlně setřásl a je mu dobře.

František Straka o české národní hrdosti: Neskutečně mě zklamalo, co se stalo na stadionu, když jsme v kvalifikaci na MS hráli se Slovenskem. Slováci všichni zpívali Nad Tatrou sa blýska, ale když se hrála naše hymna, proudily tam davy lidí, měly párek v puse, nikdo se nezastavil, nikdo nezpíval. Jak je to možný? Přece to musí v každým z nás vyvolat zvláštní pocit, být tam s těmi kluky, co za nás hrají. To mi schází. Ale jak se říká: Ryba smrdí od hlavy.