Hostitel

Hostitel

Hlavní postavou rozsáhlého příběhu (552 stran většího formátu) je „duše“ Poutnice v těle Melanie Stryderové. Mimozemské „duše“ napadly náš svět a jsou implantovány do hostitelských těl. V nich pak potlačí jejich původního obyvatele a žijí na naší planetě poklidným mírumilovným životem. Na Zemi zbývá již jen několik málo původních obyvatel.

Poutnice, která prožila již mnoho životů na různých jiných planetách v tělech podivných bytostí, se však v těle Melanie „pere“ s její původní myslí. Melanie je silná a nechce se svého těla jen tak vzdát. Nemůže ho sice ovládat fyzicky, ale „útočí“ na Poutnici svými myšlenkami a především emocemi.

Právě emoce je to, co Poutnici na Zemi nejvíc fascinuje. Žádný z předchozích světů, které kdy poznala, nebyl tolik zaplněn tak silnými emocemi.

Postupně podléhá Melaniiným myšlenkám a některé její pocity s ní začne sdílet. Jako dvě „přítelkyně“ se pak vydají najít Melaniina bratra Jamieho a přítele Jareda. Spolu s nimi naleznou komunitu přežívajících lidí, ukrývajících se v pouštním jeskyním systému.

Jak lidé přijmou „duši“ Poutnici, zda spolu dokáží žít, to už vám prozrazovat nebudu.

Zpočátku jsem se do příběhu nějak nemohla začíst, ale když jsem se konečně začetla, tak jsem knihu nemohla odložit. Na konci jsem se téměř neubránila slzám.

Stephanie Meyerová mě v Hostiteli doslova dostala úžasnými popisy pocitů Poutnice a Melanie. Stejně tak jejich vnitřní rozhovory byly naprosto fascinující. Vyprávění Poutnice o světech na jiných planetách a o cestování mezi nimi bylo velice zajímavé.

Román Hostitel bych určitě doporučovala všem příznivcům Stephanie Meyerové a nejen jim. Jen prosím neočekávejte žádné upíry!

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Stephenie Meyerová se narodila v roce v 1973 v Connecticatu v USA. Jako spisovatelka se proslavila svou literární prvotinou, romantickou fantasy ságou Stmívání. Díky mediálnímu poprasku kolem upíří ságy zůstala v pozadí zájmu jiná kniha Meyerové, Hostitel, vydaná v roce 2008. V porovnání se známějším Stmíváním má Hostitel propracovanější děj a i ve stylu psaní se autorka posunula výrazně kupředu.

Hostitel

Když se Poutnice probudí ve svém novém těle, vše ji připadá nové a neznámé. V minulosti žila v různých hostitelích a na různých planetách, ale toto je první chvíle, kdy se probudila jako člověk. Její rase se již téměř podařilo podrobit si lidské pokolení, zbývá jen několik jedinců, kterým se daří unikat, i s těmi se její druh ale brzo vypořádá. To však Poutnici v tuto chvíli trápit nemusí. Od chytání vzdorujících lidí jsou zde jiní. Ona se musí v prvé řadě soustředit na splynutí se svým novým tělem a úplné potlačení mysli své hostitelky. Zprvu se to Poutnici jeví jako snadný úkol, vždyť dokázala ovládnout již tolik hostitelů, teď se ale musí potýkat s myslí mnohem silnější než kdy dřív. Melanie, dívka, do které Poutnice vstoupila, se nechce svého těla ani života vzdát bez boje. Promlouvá k Poutnici a zaplavuje její mysl vzpomínkami na svého bratra a milovaného muže Jareda, kterým se dosud daří vetřelcům unikat. Maleniny vzpomínky nakonec Poutnici uchvátí natolik, že si sama zamiluje Melanina bratra i Jareda. Chce je vidět a pomoci jim stejně jako Melanie. Mezi ženami, které se nedobrovolně dělí o jedno tělo, tak vznikne tiché spojenectví…

Hostitel je víc než jen poutavý příběh. Je to pohled do lidské duše, pohled který odkrývá stinná, ale také světlá místa v nás. Když knihu čtete, nedokážete se ubránit myšlenkám na to, jak byste se s podobnou situací vypořádali sami. Je to jedna z knih, které i po přečtení zůstávají dál s vámi.

Autorkou recenze je Kateřina Huňová